S krví upíra

42. kapitola - Trable s láskou

Fred
Utíkal jsem zasněženým lesem a vnímal jen zlost. Zlost na Kristen, ale především na mě samotného. Měl jsem ji poslechnout. Měl jsem... Ale to je jedno, už se stalo. Právě mě vyloučila ze smečky. Mohla to vůbec? Není přece jejím vůdcem.
Jediné, co vím je, že ji miluji a na tom se nic nezmění. Zjistil jsem to dnes když ji málem zabili. Předtím jsem si tím nebyl úplně jistý, ale teď už jsem.

Kristen
,,Ted, když jsi novým vůdcem, musíš v domě nastolit svá vlastní pravidla.'' oznámil mi otec, když jsem seděla v obýváku. Ostatní byly u sebe v pokojích. Právě mi čistil mé rány na rameni a noze po boji.
,,Já je ale nechci měnit. Chci, aby to tu zůstalo stejné, jako předtím. Předtím, než...''
,,Nikdy to tu už nebude stejný. Musíš se s tím smířit.''
,,Co když to nezvládnu? Netuším, jak vládnout smečce, jak spravedlivě rozhodovat, jak rozsuzovat spory bez násilí.'' posmutněla jsem. Otec mě chytil pod bradou a donutil Miroslav tak, abych přestala pozorovat své ruce a podívala se na něj.
,,Ty to zvládneš. Na dnešním obřadě jsi byla tak sebejistá, že jsem v tobě už tehdy viděl vůdce.''
,,Má pravdu. Budeš skvělým vůdcem.'' ozvalo se ode dveří. Otočila jsem se a uviděla Lea.
,,Co ruka?'' zeptala jsem se ho.
,,Je to dobrý, Will mi to obvázal a za pár dní budu fit.'' usmál se.
,,A co Amber?''
,,Šla spát. Dneska byl hodně náročný den.'' objasnil mi. Teprve ted jsem si ho poradne prohlédla. Na obličeji se mu vybarvily nějaké monokly, ale škrábance se už díky vlkodlačímu rychlému léčení začaly pomalu hojit. Pod očima měl kruhy, které značili, že i on je dost unavený.
,,Bez si taky lehnout, dneska byl opravdu těžký den.''
,,Tak pravil vůdce.'' usmál se a odešel.
,,Vidíš, dobrý vůdce se stará o svou smečku, a to jsi teď dělala. Jsi na správné cestě.'' pohladil mě otec po rameni. ,,Jdi si taky odpočinout. Já pojedu domů.''
,,Tati, počkej!'' zavolala jsem za ním. On se otočil a já ho objala. ,,Děkuji. Bez tebe bych to nezvládla. Bez tebe a bez sme... bez mé smečky.''

,,Jsem ráda, že jste tu všichni.'' řekla jsem ke smečce, která se shromáždila v obýváku. ,,Vážím si vaší důvěry ve mě, ale upřímně, Netuším, jestli to tu zvládnu. Samuel byl skvělý vůdce, kterému nesahám ani ke kotníkům. Každopádně se budu snažit o to, abych byla co nejlepším vůdcem. Pro začátek jen chci říct, že všechna pravidla domu, která zavedl Samuel, pokračují. Také si myslím, že dnešní střet s Lovci nebyl poslední. Proto chci, abyste se navzájem cvičili a procvičovali v boji. Hlavně musíme zacvičit všechny nové členy, aby se o sebe uměli v nouzi postarat. Nechci, abyste mě považovali za nějakého vůdce, kterému je jedno, jak moc unavení nebo vyčerpaní členové jeho smečky jsou. Když mi každý z vás předloží jakýkoliv důvod, proč by se neměl výcviku zúčastnit, ráda mu vyhovím. Doufám, že si uvědomujete, že to dělám proto, abychom se dokázali vyhnout dalším ztrátám na životech. Souhlasíte se mnou?'' skončila jsem svůj proslov. Netušila jsem, jestli jsem si nedovolila příliš, jestli jsem byla dobrá nebo naopak trapná.
,,Já souhlasím.'' řekla po chvíli tíživého ticha Amber. Ostatní se k ní okamžitě přidali.
,,Dobře. Ti, kteří budou moc, začnou zítra.'' a tím jsem ukončila svůj proslov. ,,A ted si jdete odpočinout, potřebujete nabrat síly.'' dodala jsem ještě. ,,Tak co, byla jsem dobrá?'' zeptala jsem se šeptem Lea.
,,Myslím, že na to, že jsi vůdcem teprve několik hodin, si vedeš dost dobře.'' pochválil mě a odešel do svého pokoje jako všichni ostatní. Já jsem přešla ven a sedla si na dřevěnou lavičku.
,,Víš, moc toho o tobě nevím, ale potřebuji si s někým popovídat. Tátu nechci pořád zatěžovat a tak se obracím na tebe. Bojím se, že to tu nezvládnu. Všichni mě sice přesvědčují, ať se nebojím, ale já strach mám. Kvůli mé nerozvážnosti zemřel minulý vůdce smečky Samuel. Jestli opravdu existuje nebe a ty v něm jsi, určitě ho tam potkáš. Byl to hodný, trpělivý a slušný člověk. I když nemusel a ohrozil ti celou smečku, vydal se mi na pomoc, a to jsem jeho smečku už předtím opustila. Ani mou nejlepší kamarádku jsem ochránit nedokázala. Protože jsem prý hrozbou, Lovci ji pokoušeli, aby z ní dostali informace. Dnes jsem taky vyhnala Freda, jednoho kluka, do kterého jsem asi zamilovaná. Nebo se mi jen líbí. Já nevím. Ale to je vedlejší. Nevyhnula jsem ho jen slovy, ale i násilím a výhrůžkami. Víš, začínám si myslet, že kdybych se nenarodila, vše by bylo jednodušší. Vždyť Samuel zemřel kvůli mně a Fred je někde venku v takové zimě a to taky kvůli mně. Asi nemám na to být vůdcem. Jediné, co umím je způsobit všude pohromu a taky vykouzlit pár sněhových vloček. V knize je napsáno, že pokud jsem opravdu ta vyvolená, měla bych vládnout všemi přírodními živly, a ne jenom vodě. Co když se mýlím? Co když se kniha mýlí? Co když se mýlí všichni? A co když nejsem vůbec ta vyvolená? Logicky jsem ani neměla přežít, ale jsem tu. Z jakého důvodu. Proč jsem nezemřela, jak jsem měla? Jak jsem řekla, asi to nezvládnu. Nemám na to. Ty jsi se dokázala stát upírem, otec vedl smečku, ale já jsem nic.'' dokončila jsem své vyprávění. Bylo určené matce. Sice netuším, jestli to slyšela, ale musela jsem se takhle někomu vypovídat.
,,Kdo jsi? Především naše kamarádka, náš vůdce, jsi úžasná osoba, která se jen tak nevzdává. Tak proč chceš vzdát tohle? Protože si myslíš, že to nezvládneš? Ano, nezvládneš to, pokud se o to ani nepokusíš. My tě potřebujeme.'' řekl Adrian a přisedl si ke mně.
,,Co tu děláš?'' zeptala jsem se ho.
,,Slyšel jsem tě s někým mluvit, tak jsem se byl podívat s kým.''
,,Já vím, je divný si povídat s matkou, kterou ani neznám a už nežije.''
,,Nene, je to náhodou hezký. A já ti rozumím, musela ses někomu vypovídat. Ale nezapomeň, já tu pro tebe budu vždy.''
,,S tebou se tak nádherně povídá.'' usmála jsem se a přitulila jsem se k němu. Bylo to sice jiné, než se dotýkat Freda, ale co se dá dělat.
,,Ne, Kristen, počkej...'' vychrlil ze sebe. Já jsem ho však chtěla políbit a přijít tak na jiné myšlenky. ,,Ne, vážně počkej.'' odstrčil mě od sebe.
,,Co se děje? Udělala jsem něco špatně?'' nechápala jsem.
,,Ne, o to nejde. Já jen že... Vlastně tu jde o mě... Jednoduše, jsem gay.'' vykoktal. Tím mě úplně zaskočil. ,,Než mi začneš nadávat, proč jsem ti ti neřekl dřív, vyslechni mě. Myslel jsem si to o sobě ještě před tím, než jsem k vám nastoupil jako uklízečka. Tehdy jsem potkal tebe. Zalíbila ses mi, ale věděl jsem, že to není ono. Řekl jsem si však, že když se k tobě budu chovat mile, budu se ti dvořit, žárlit na Freda a předstírat, jak jsem do tebe bezhlavě zamilovaný, svou orientaci popřu a bude to dobré. Ono to ale nešlo. Nikdy jsem na Freda vlastně pořádně nežárlil. Spíš jsem vám to přál. Spolu vám to moc slušelo a on do tebe je blázen. Uvědomil jsem si však, že to takhle nepůjde. Nemůžu dokonce života předstírat něco, co nejsem. Já jenom doufám, že mě teď nezavrhneš a že si to necháš pro sebe.'' vysvětlil mi a já na něj valila oči. To byla jen přetvářka? Takže se nemusí bát, že když si vybere Freda, zlomí Adrianovi srdce. Po chvíli jsem ho prudce objala.
,,P-promiň. Já...'' začervenala jsem se.
,,Ne to je dobrý. Jsem rád, že to bereš takhle. A mimochodem, přišel jsem sem kvůli něčemu jinému. Měla bys vzít Freda zpět. Vidím, jak tě to ničí. Ty moc dobře víš, že on nemůže za to, co se stalo.'' řekl a odešel.
Já jsem v tu chvíli měla v hlavě úplný zmatek.
Adrian je gay. Miluji Freda. Zpátky ho ale vzít nemůžu. Vlastně proč ne? Prostě ne!
Vedla jsem válku sama se sebou. Musela jsem něco udělat, ale co?