S krví upíra

17. kapitola - Pravda

Kristen
Sice jsem už byla na odchodu, ale rozhodla jsem se, ze se dnes dozvím pravdu stůj co stůj. Lesem jsem přeběhla k mému bývalému domů a těsně před ním jsem se přeměnila. Věděla jsem, že dveře od zahrady otec nezamyká, tak jsem se jimi dostala až do domu. Viděla jsem v kuchyni rozsvíceno, tak jsem se vydala tím směrem.
,,Kristen! Co tu děláš?'' vykoktal otec překvapeně. ,,Mysle - ''
,,Kdo je má matka?'' přerušila jsem ho. Uviděla jsem na něm stejně šokovaný výraz jako na tváři Adriana.
,,Co - cože?''
,,Slyšel jsi dobře. Kdo je má matka?''
,,Kristen, nejsi připravená.'' řekl mi naoplátku.
,,Jsem už dost stará, abych to věděla. A navíc, nemůžeš to tajit donekonečna! Tajil jsi mi, že jsem vlkodlak. A jak to dopadlo!'' vykřikla jsem na něj. Jen otevřel pusu, ale pak ji zase zavřel. To mi dalo příležitost pokračovat. ,,Moje matka je vlkodlak, že ano? A opustila mě, že?''
,,Ne.''
,,Tak co teda! Počkat, když moje matka není vlkodlak, znamená to - '' došlo mi po chvíli.
,,Chceš pravdu? Tak tady ji máš. Jsem, tedy byl jsem vlkodlak.''
,,Byl?'' nechápala jsem.
,,Existuje jistý obřad, který když vlkodlak podstoupí, jeho vlka z něj vymámí. To jsem podstoupil.'' vysvětlil. Chvíli jsem na něj zírala s otevřenou pusou.
,,Proč?'' zeptala jsem se.
,,Protože jsem chtěl ochránit tvou matku. A pak i tebe.''
,,A kdo je tedy má matka?''
,,Byla. Umřela poté, co ses narodila.''
,,Takže jsem ji vlastně zabila?'' lekla jsem se.
,,Ne. Zabili ji upíři.'' vysvětlil. Na jednu stranu mi spadl kámen ze srdce, že jsem ji nezabila, ale pak jsem dostala šílený vztek na upíry.
,,Proč ji zabili? Co po ní chtěli?''
,,Tvoje matka, ona byla jednou z nich.'' vykoktal.
,,Počkat! Chceš mi namluvit, že moje matka byla upír?'' zasmála jsem se. Celé mi to přišlo absurdní. Jak mohla být moje matka upír a otec vlkodlak?
,,Není tu nic k smíchu. Celé je to pravda.''
Přestala jsem se smát. Na otcově obličeji nebylo ani známky po pobavení. Spíš naopak.
,,Jak mohla být matka upír a ty vlkodlak?'' nechápala jsem pořád dál.
,,Když jsme se poznali, nebyla upírem. Byla to atraktivní žena. Já jsem byl vůdcem zdejší vlkodlačí smečky. Pak jsem se ale dostal do konfliktu s upíry. A jejich vůdce jako odplatu proměnil tvoji matku v upíra. Tehdy mě chtěla opustit, aby mi nemohla ublížit. Oba jsme se však rozhodli, že to spolu přečkáme. V dobrém i ve zlém. Rozhodl jsem se podstoupit ten obřad.
Několik dní poté, co ji upíři proměnili, mi řekla, že je, nebo spíš byla těhotná. Mysleli jsme si, že ten plod upřel spolu s ní. Ale postupem času jí břicho pořád rostlo. Ukrývali jsme tvou matku spolu s tebou, dokud ses nenarodila. Upíři se to však dozvěděli, a tvou matku zabili.
Ty jsi dýchala i vypadala jako každé jiné dítě. Nebyla jsi bledá jako tvá matka, ale pořád tu byla otázka, jestli jsi po mně zdědila vlkodlačí schopnosti.'' vyprávěl můj otec.
,,Ano, zdědila. Jsem vlkodlak.'' ujistila jsem ho.
,Kristen, kde jsi?' uslyšela jsem v hlavě hlas Freda. Snažila jsem se to však ignorovat. Zároveň jsem uslyšela, jak se otec prudce nadechl.
,,Já už budu muset jít. Ještě musím doběhnout do tábora.'' oznámila jsem mu.
,,Dávej na sebe pozor. Ať tě upíři taky nedostanou.''
,,Takže ty mi nezakážeš?'' podivila jsem se. Myslela jsem, jak mi to bude zakazovat.
,,A bude to mít cenu? Jsi totiž stejná jako svá matka. Bezhlavě se do všeho vrháš, nenecháš si poradit. Takže můžu jen doufat, že budeš lepší, než tvá matka a nenecháš se zabít.'' řekl a políbil mě na čelo.
,,Děkuji.'' šeptla jsem a radši jsem se rychle otočila a zadním vchodem vyběhla do lesa. Věděla jsem, že jakmile bych tam zůstala déle, už bych nejspíš neodešla.
Utíkala jsem lesem jak nejrychleji jsem mohla. Do očí se mi hrnuly slzy, ale nechtěla jsem na sobě dát nic znát.
,Alespoň mě neignoruj a řekni mi, že tě nedostali zase upíři.' řekl zase Fred v mé hlavě. Mohlo být tak půl druhé ráno.
,Za půl hodiny u jezírka.' odpověděla jsem nakonec.

Už několik desítek metrů před jezírkem jsem zachytila Fredův pach, proto jsem ještě zrychlila. A pak jsem ho uviděla. Seděl na naší kládě a rozhlížel se. Já jsem vyskočila a ještě ve vzduchu jsem se přeměnila.
,,Kristen!'' vykřikl a já se mu vrhla kolem krku. Slzy se mi už vydraly na povrch a já začala vzlykat. ,,Co se stalo?'' zajímal se. Já vsak nebyla schopná slova, jen jsem mu máčela jeho mikinu slabými slzami.

Fred
,,Tak co se stalo?'' zeptal jsem se, jakmile Kristen přestala vzlykat, což trvalo přes půl hodiny.
,,Já ti to nemůžu říct.'' šeptla.
,,Můžeš, není nic, co by se nedalo vyřešit.'' povzbuzoval jsem ji.
,,Toto se nevyřeší.''
,,Jak to můžeš vědět? Když mi zemřela matka, myslel jsem, ze se to už nikdy nevyřeší, ale rána se zacelila.''
,,Ale tvoje matka nebyla upír!'' křikla na mě. Vytřeštil jsem na ni oči.
,,Co - cože? U - upír?'' koktal jsem.
,,Ano, slyšel jsi dobře. Moje matka byla upír a otec vlkodlak!'' objasnila mi.me však nenapadlo nic jiného, než se v rychlosti přeměnit a utéct někam hlouběji do lesa.
,,Myslela jsem si, že když ses ptal, že pak neutečeš jako zbabělec!'' křikla za mnou ještě.

Celou noc jsem běhal po lese a snažil se o to, abych dokázal jasně uvažovat. Jak může mít matku upírku a otce vlkodlaka?
Nakonec jsem uznal, že nebyl dobrý nápad od tama jen tak utéct, bez jediného slova. Vrátil jsem se zpět k jezírku, ale to už se rozednívalo. A tak jsem se vydal na snídani.
,,Zde jsi byl u té své neznámé?'' zeptal se mě Sam, sotva jsem si sedl v jídelně na židli.
,,Hmmm, tak nějak.'' řekl jsem nakonec. Pak jsem uviděl i Kristen, co mě ale zarazilo, že se jí na krku nehoupal na řetízku ten můj prsten. Nechce se mnou mít nic společného.
,,A víš že nejsi jediný, kdo se tady už zamiloval?'' dobírala si mě dál, tentokrát potichu. ,,Kristen tedy prý taky už s někým chodí. Říkala to Jill.'' dořekl. Bůhví proč se mě to tolik dotklo. Mozna kdybych neutekl...

Kristen
Byla jsem na Freda tak naštvaná! Prvně se mě zeptá na mou matku a když mu to řeknu, uteče jak ten největší zbabělec.
,,Posloucháš mě?'' zeptala se mě Jill, se kterou jsem zrovna mířila na snídani do jídelny.
,,Nee.''
,,Proč mi nechceš říct, kdo je ten tajemný kluk, se kterým trávíš noci?'' vyzvídala.
,,Prosím, Jill, někdy jindy.'' zaúpěla jsem. Celou noc jsem nespala a místo toho jsem běžela do toho města a sedla si do nějakého baru. Byla jsem moc utahaná. Ale usnout bych nemohla.
,,A víš, že Fred taky někoho má?'' zahrnula mě informacemi. ,,Říkal mi to Sam.''
Zarazila jsem se. Cítila jsem, jak se něco v mě zlomilo a nechápala jsem to. Může mi být úplně ukradený. Ale místo toho mi bylo líto, ze ta tajemná holka nejsem já. Dokonce jsem si z krku sundala ten jeho řetízek s prstenem, ale jen proto, aby si myslel, že už mě nazajímá. Ve skutečnosti ho mám v kapse mikiny.