S krví upíra

16. kapitola - Útěk

Fred
,,Kde jsi sakra zas byl?'' zeptal se mě ostře Sam, když jsem se vzbudil a posadil na posteli.
,,Copak jsi moje matka?'' odvětil jsem.
,,Ne, ale nezapomeň, že to já s Jill jsme tě našli v lese polomrtvého.''
,,Nebyl jsem polomrtvý, jen jsem nebyl úplně při smyslech.''
,,Kde jsi byl?'' zeptal se mě znovu.
,,Tak fajn. Byl jsem u jedné holky.'' přiznal jsem nepravdivě. Nemůžu mu říct, že jsem byl zase v lese s Kristen. Nevědomky jsem si sáhl na prsten, který jsem měl nasazený na prstě. Nemůžu uvěřit, že se to spojení podařilo.
,,Posloucháš mě?'' zajímal se Sam.
,,Ne.'' odvětil jsem a přešel jsem ke dveřím, abych mohl jít na snídani.

Kristen
,,Sakra, musíš mi to pořád dělat?'' zeptala se mě Jill. Sotva se vzbudím a ona už se mě zase na něco ptá.
,,Cože?'' nechápala jsem a protřela si oči ještě slepené spánkem.
,,Ptám se, proč ses v noci zase vytratila ven? Víš jak jsem se bála?''
,,Jak to víš?''
,,Vzbudila jsi mě.'' řekla poboureně dívka.
,,Tak fajn, řeknu ti to.'' přiznala jsem. ,,Byla jsem u jednoho kluka.''
,,Cože?!'' vyhrkla překvapeně. Ihned se vska začala zajímat dál. ,,A kdo to je?''
,,To ti říct nemůžu, slíbila jsem mu to.'' vymýšlela jsem si pořád dál.
,,Ale notak! Jsme kamarádky!'' přidala se Rebeka, která nás doteď jen sledovala a přitom něco hledala v tašce.
,,Prostě nemůžu. Třeba později.'' rozhodla jsem se.
,,A mám ještě jednu otázku.'' ušklíbla se Jill a na obličeji jí hrál úsměv. S povzdechem jsem jí pokynula, aby mluvila, protože jsem věděla, že by se stejně zeptala. ,,Ta mikina, co máš na sobě, patří jemu?''
,,Vypadá jako ta Fredova, kterou měl včera.'' dodala Rebeka. Cítila jsem, jak začínám rudnout, ale chtěla jsem to nějak ututlat.
,,Já jsem - Teda mě byla včera zima, tak mi ten kluk půjčil mikinu. Ani jsem si v té tmě nevšimla, že vypadá stejně jako Fredova.'' vykoktala jsem.
,,Hele, a jak daleko s tím svým už jsi?'' zasmála se Beky. Hned jsem po ní hodila peřinu. Pak někdo zaklepal na dveře, ale zřejmě jsem to slyšela jen já, protože obě dívky po sobě stále házely peřinama.
,,Holky, nechci vás rušit v polštářové bitce, ale shání se po vás na snídani.'' řekl s úsměvem Fred, který se objevil ve dveřích naší chatky. V tom jsem chytla peřinu, která mi před chvílí přistála u nohou a hodila ji po něm. Tím, že to nečekal, ho ten polštář trefil přímo do obličeje. Dostala jsem záchvat smíchu, ale ihned jsem dostala peřinou zpátky. ,,Ale vážně už dost, snídaně začal před půl hodinou, tak si pohněte.'' ukončil to Fred, ale stále stal ve dveřích.
,,Hele, ale my bychom se chtěli převléct.'' podotknula Jill.
,,Tak se převlékejte, mě to nevadí.'' usmál se.
,,Ale nám jo, tak počkej před chatkou.'' ukončila jsem to a vystrčila ho před chatku.
Za chvíli už jsem byla převlečená, protože jsem si jen vyměnila šortky na spaní za tepláky. Vyběhla jsem před chatu, ale čekat na mé dvě spolubydlící jsem nehodlala, protože obě na sobě měli ještě pižama a hledali, co na sebe.
,,Omlouvám se, já zaspala.'' řekla jsem Brit, jakmile jsem vešla do jídelny.
,,To je v pořádku, ať se to víckrát neopakuje. A kde je Rebeka a Jill?'' odpověděla vedoucí.
,,Ještě na chatce, za chvíli přijdou.''
,,Dobře. Běž se posadit za dívkami vašeho týmu, kluci budou sedět jinde. Jen pro dnešek, protože chceme něco vyzkoušet.''
Posadila jsem se tedy na jedno ze tří volných míst.
,Víš, že ti to v mé mikině celkem sekne?' zeptal se mě hlav v hlavě.
,Nech si zajít chuť.' odvětila jsem.
,Tím jsem chtěl naznačit, že by jsi mi ji mohla pak vrátit. I když, troška mé krásy tě nezabije. Sexy vypadám i ve všem ostatním.'
,No, tak v tom případě si tu mikinku radši nechám.' zasmála jsem se.
,Tak si ji radši nech. Co kdyby ses rozhodla se jít proběhnout bez patřičného oblečení? To bych ti pak musel půjčit i tričko. I když, myslím si, že by sis ten pohled užila. Stejně jako jsem si užil já ten pohled na tebe.' dodal. Cítila jsem, jak začínám rudnout.
,,Kristen, víš, že jsi rudá jak rajče?'' podotkla Jill, která si sedla vedle mě. Já se však zmohla jen na přikyvnutí.

Šla jsem z večeře jako poslední. Najednou jsem slyšela, jak se Brit s někým o něčem baví, tak jsem zastavila a začala poslouchat.
,,Ten upír, Daniel, nám nabídl, že odsud odejde pod jednou podmínkou.''
,,To nemůžeme. Je to teprve holka!''
,,Kristen není už holka!'' oponoval jí druhý hlas. Proč se baví o mě?
,,I tak ji nemůžeme vydat upírům. Ani nevíme, co s ní chce dělat!''
,,Tak místo toho, abys jim vydala jednu holku, ohrozíš všech třista dětí tady na táboře?''
,,Treba jen vyhrožují, ale nic neudělají.'' namítla Brit.
,,To nemůžeš vědět.''
,,Jak jsem řekla. Nikoho z tohoto tábora nebudeme vydávat napospas upírům!'' skončila to naše vedoucí a někam odešla.
Vyběhla jsem směrem k naší chatce a cestou jsem potkala Jill s Rebekou.
,,Jdeme za klukama do jejich chatky, přidáš se?'' zeptala se mě Beky.
,,Možná přijdu později, ale spíš ne, není mi nějak dobře.'' zalhala jsem. I když je pravda, že se mi od toho jejich rozhovoru motá hlava a nevím, kde je nahoře a kde dole.
,,Tak to vylež. My z té chatky půjdeme rovnou na večerní hry, tak se uvidíme tam.'' usmála se Jill a obě zamířily do nějaké chatky kluků.
Já jsem vletěla do naší chaty a chodila od jedné postele ke druhé. Hlavou mi v jedné minutě proletělo snad milion otázek.
Proč nás upíři tehdy v noci napadly? Co po mě chtějí? Kdo je má matka? Jak se mě je podařilo zastavit? Proč chtějí, aby mě jim vydali? Co je na mě tak výjimečného?
Věděl jsem, co musím udělat. Musím mluvit s někým, kdo mi na to může odpovědět, nebo na ty otázky odpovědět. Na papír jsem naškrábala krátký vzkaz.

Dnes tu zase nespím. Kristen

Z toho budu mít vážně průser, jestli na to někdo přijde. Vyplížila jsem se oknem ven a pak dál do lesa. Nemohla jsem si dovolit, aby mě někdo viděl.
Jakmile jsem si byla jistá, že jsem v dostatečné vzdálenosti přeměnila se. Už to ani nebolelo. Vyběhla směrem, odkud jsem věděla, že je město.
Po asi čtvrt hodině běhu jsem uviděla záři pouličních lamp. Kupodivu mi takový běh vůbec nevadil. Nebyla jsem skoro udychaná. Dopředu mě hnala myšlenka, že se možná dozvím odpovědi.
Tímto městem jsme projížděli se Samuelem, když mě vezl na tábor. Stála jsem na kopci, takže jsem ho viděla celé. Očima jsem vyhledala cestu, po které jsme sem přijeli. A pak jsem se vydala podél ní.

Adrian
Bylo půl jedenácté a já se chystal jít spát, ale když jsem se podíval z okna, myslel jsem, že mám vidiny. Na kraji lesa se něco mohlo, ale nebyl jsem si tím stoprocentně jistý. Zbystřil jsem můj zrak a zadíval se zpět k lesu. Na jeho kraji stál vlk, ale jaký, to jsem kvůli tmě nerozeznal.
Otevřel jsem okno a vyskočil ven. Takovýto útěk už mám vyzkoušený tisíckrát. Kdybych totiž šel přes společnou chodbu, někdo by mě mohl vidět.
Čím víc jsem se k neznámému vlkovi blížil, tím víc se mě zmocňoval zvláštní pocit. Někoho mi připomínal, jenže koho?
Pak se ale začal měnit a mě spadla čelist. Je to možný? Co tu k čertu dělá?
,,K - Kristen!'' vydech jsem udiveně. ,,Co tu krucinál děláš?''

Kristen
Cesta sem mi trvala přes dvě a půl hodiny. Pak jsem ale stála před tím domem a nevěděla, co dál? Dovnitř jen tak nemůžu. Nakonec se můj problém vyřešil sám, protože si mě Adrian všiml.
,,K - Kristen!'' vydech udiveně. ,,Co tu krucinál děláš?''
,,Kdo je má matka?'' spustila jsem na něj okamžitě. V jeho tváři se mihl překvapený výraz. Nic takového nečekal.
,,Cože?''
,,Kdo je k čertu má matka?'' zopakovala jsem netrpělivě.
,,Kde jsi se tu vzala?'' zeptal se místo toho.
,,Na tom nezáleží. Já jsem se na něco ptala!''
,,Ano záleží! Snad jsi z tábora neutekla!'' zděsil se.
,,Tak nějak. Musím něco vědět. A musím to vědět hned!'' zdůraznila jsem.
,,Sakra na cos myslela, když jsi od tama utíkala?'' hrnul do mě ty jeho starostlivý kecy.
,,Proč se mě snaží upíři zabít.'' zeptala jsem se znovu.
,,Cože jsi řekla?'' koukal na mě vyjeveně Adrian.
,,Před několika dny mě napadlo několik upírů. Chtěli mě zabít. Prý jsem ale měla umřít už kdysi. A taky jsem zjistila, že netuším, kdo vlastně mí rodiče jsou.''
,,To ti řekli?'' zadrhl se hoch.
,,Tak znovu. Proč se mě snaží upíři zabít?'' téměř jsem na něj vykřikla.
,,Nevím. Co vím, že Samuel si myslí, že máš v sobě něco víc než my ostatní. Víc nevím.'' přiznal Adrian.
,,Takže jsem sem běžela zbytečně.'' uznala jsem a otáčela se k odchodu.
,,Snad se nehodláš vrátit zpět do tábora?''
,,Jasně ze hodlám!''
,,Co když tě upíři znovu napadnou?''
,,Už jednou jsem se jim ubránila. A byla bych ti vděčná, kdyby jsi nikomu neřekl, že jsem tu byla.'' sykla jsem a hned se přeměnila na vlka. Ignorovala jsem jeho další poznámky a vydala se na cestu zpět.