S krví upíra

4. kapitola - Nový člověk

Adrian
Celou dobu, co jsme šli domů, mi Kristen brečela na rameni. Stále mi neřekla, proč tak vzlyká, ale já se ani neptám.
Šel jsem k ní do pokoje, batoh jsem jí položil na zem ke stolu, a ji jsem posadil na postel.
,,Už mi můžeš začít říkat, jak jsem namyšlená nána a podobně!'' rozkřikla se na mě. Vyvalil jsem oči a snažil se pochopit, co se stalo a proč na mě Kristen začal řvát.
,,Co ti je?''
,,Od začátku přece tvrdíš, ze jsem jen husa s velkým egem, ne? Klidně to řekni!'' ječela dál a po tváři jí zase začaly téct slzy. Najednou jsem pochopil, co se nejspíš stalo. Nějaké holky na záchodech se bavili o Kristen a ona to slyšela. ,,Měl jsi pravdu!'' pošeptala. Já jsem to však slyšel, jako by to řekla zcela nahlas. Místo odpovědi jsem chvíli váhal, ale pak jsem si ji protáhnul k sobě a objal ji. Bylo cítit, jak se napnula, protože to nečekala. Neodtáhla se však.

Kristen
V jeho náručí se najednou cítím tak bezpečně, jako by se mi už nikdy nemělo nic stát.
,,Ty holky o mě říkaly věci, které, jak už vím, byly pravda. Ale taky řekly, že se mě Julia vždycky zastala. Proč by to dělala?'' řekla jsem do ticha. S Adrianem jsme seděli na mé posteli a byli opření o chladnou zeď. Já jsem mu ležela na rameni.
,,Tak jí zavolej.''
,,Cože?'' nechápala jsem.
,,Zavolej Julii. Řekni jí, ať přijde sem.''
,,Proč?''
,,Můžeš se jí zeptat, co si o tebe doopravdy myslí.'' vysvětlil a bez dalšího slova vstal a že stolu mi podal telefon. Pak odešel.
Chvíli jsem se na ten mobil dívala jako na zjevení, ale pak jsem vytočila její číslo. Než jsem však zmáčkla tlačítko pro hovor, rozmyslela jsem si to.

Ahoj, nechtěla by ses stavit prosím? Kristen

Místo toho jsem jí radši napsala SMS. Sotva minutu potom se ozvalo pípnutí s odpovědí.

Jasně. Hned tam budu. Julia

Máme s Julií výhodu, že bydlíme kousek od sebe. A opravdu, za deset minut se ozval zvonek. Na chodbě jsem se střetla s Adrianem.
,,Dojdu tam.'' řekla jsem mu. On jen přikývl a zalezl spět do svého pokoje.

Julia
Když napsala Kristen, zrovna jsem si dělala oběd. Jakmile jsem si přečetla SMS od ní, věděla jsem, že se muselo stát něco hodně zlého. Jak to vím?
1. Napsala mi SMS, což se moc často nestává. Většinou mi volá.
2. Poprosila.
Ihned jsem tedy vyrazila. Hned, jak mi otevřela dveře jsem poznala, že není ve své kůži. Byla napnutá a moc potichu. Začínala jsem se děsit, co se děje.

Kristen
Otevřela jsem a za dveřmi stal kdo jiný než Julia. Beze slova jsem ji zavedla do mého pokoje. Posadila jsem se na postel a pokynula jí, aby se posadila vedle mě. Nejistě, ale přeci, se posadila. Chvíli bylo ticho.
,,Co jsi potřebovala?'' zeptala se mě po chvíli. Bylo vidět, že je Julia nervózní.
,,Chci, aby jsi mi řekla pravdu.''
,,Pravdu o čem?'' zajímala se roztřeseným hlasem.
,,O tom, co si o mě myslíš. A nechci žádné lži. I kdyby to bylo jen to nejhorší, chci to slyšet.'' řekla jsem rozhodně. Julia sebou cukla. Tohle určitě nečekala. Chvíli bylo ticho, pak ale promluvila.
,,Já... od začátku si myslím, že jsi fajn holka, jen trochu... trochu...'' zakoktala se. Nevěděla, jak má dál pokračovat, aby mě neurazila. Poznala jsem to na ní.
,,Pokračuj.'' vybídla jsem ji.
,,Trochu... zahleděná do sebe a taky namyšlená.'' dodala vystrašeně a skoro šeptem.
,,Když jsem byla taková husa, proč ses se mnou bavila?''
,,Jak už jsem řekla, jsi fajn holka.'' špitla. To už jsem se neudržela a vrhla jsem se jí kolem krku. Obětí mi prvně přes šok neopětovala, pak mě ale objala taky. Rozplakala jsem se jí do halenky.
,,Co se vlastně stalo?'' zeptala se mě po chvíli.
,,Nějaký holky o mě říkaly to, co jsem si teď uvědomila. Že jsem hrozná husa. Teda ono to začalo... to je jedno.'' blekotala jsem. Teď už jsme ani jedna nebrečela. I oči už jsem měla suché.
,,Počkat počkat! To je jedno znamená co?'' usmála se. Najednou jsem měla pocit, že je to má opravdová kamarádka a můžu jí říct cokoliv. Nikdy předtím jsem takový pocit neměla. Taky jsem se usmála a začala jí vyprávět. A nevynechala jsem ani tu část, kdy mě Adrian doučoval.
Každou chvíli jsme se začali něčemu smát.
,,Takže se ti líbí?'' zeptala se Julia. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. To byla asi dostačující odpověď. ,,Páni! Ty se nezdáš!'' vypískla.
,,Hele nech toho!'' šťouchla jsem do ní.
,,Nepřetvářej se! Jsi do něj zabouchlá!'' zaradovala a rozesmála se Julia.
,,Neřekla bych přímo zabouchla. Spíš se mi jenom líbí. Je prostě jenom...'' zarazila jsem se.
,,Sexy?''
,,Jo. To je to správný slovo!'' zasmála jsem se.
,,Promiň. Já už budu muset jít. Je už celkem pozdě...''
,,Jasně, já jsem tě zdržovala.'' omlouvala jsem se.
Sešli jsme dolů, ale mezi vchodovými dveřmi se Julia zarazila.
,,Kristen, jen jsem ti chtěla říct, že jsi mi teď mnohem milejší než před tím.'' řekla a pak hned odešla.
,,Díky a ahoj zítra ve škole.'' zavolala jsem za ní.

Adrian
Myslel jsem, že ty holky přetrhnu! Každou chvilku se ve vedlejším pokoji něčemu smály, že to museli slyšet i sousedi. Pak sem uslyšel, jak jdou pryč. Julia už jde nejspíš domů. Co mě překvapilo, že Kristen pak nezamířila do svého pokoje ale zaklepala na dveře toho mého.
,,Hmmm.'' broukl jsem.
,,Můžu?'' zeptala se ve dveřích. Já jsem jen ukázal na postel. Kristen se tedy osmělila a vešla dovnitř. ,,Já... jen jsem ti chtěla poděkovat.''
,,Za co?'' vylezlo ze mě po chvíli. Nevěřil jsem vlastním uším.
,,Za to, jak jsi mi pomohl. Nejen dneska, ale i včera s těmi příklady. Díky tobě se že mě stal, snad, lepší člověk.''
,,Tak to není vůbec zač.''
,,A taky jsem chtěla říct, že jestli nechceš, nemusíš tu zůstat.'' vyblekotala. Mě spadla čelist. Ona mě vyhání? Proč?
,,Takže... takže mám odejít?''
,,Ne! Teda jo! Vim, že začátky budou pro mě těžký, ale pochopila jsem, že jestli tu nechceš zůstat, můžeš odejít. Nikdo se na tebe nebude zlobit.'' řekla a já se na ni podíval smutnýma očima. Nechtěl jsem pryč. Za těch pár dní mi nějak přirostla k srdci. A ani jsem pryč nemohl.
,,Jak si řekla. Začátky budou těžký a sama je nezvládneš. Takže tu zůstávám.'' řekl jsem rozhodně.
,,Děkuji!'' vypískla. Doufal jsem, že mě obejme, ale nestalo se.

Kristen
Jamile řekl tu větu, že tu zůstává, málem jsem vyletěla z kůže radostí. Chtěla jsem ho obejmout. Tak moc chtěla. Nevěděla jsem však, jestli můžu a jestli to ode mě nebude moc troufalé.
,,Děkuji!'' vysoukala jsem ze sebe jen. Otočila jsem se a odešla do svého pokoje.
Ani jsem nepomyslela na variantu, že by se sbalil a vážně odjel. Pořád jsem věřila, že zůstane, a zůstal.
Sotva jsem zavřela dveře od svého pokoje, výskla jsem radostí.

Ráno, cestou do školy, jsem šla vedle Adriana. Už jsem se mu nesnažila za každou cenu utéct. A dokonce jsme si skvěle popovídali. Je to vážně prima kluk. Jen mě mrzí, že kolem své minulosti, rodiny a v podstatě skoro všecho tak mlží. Zato on o mě ví skoro všechno.