S krví upíra

29. kapitola - Vzbuzení

Fred
Zastavilo se mi srdce. Tedy kéž by. Nejraději bych byl mrtvý než se díval, jak přede mnou leží mrtvá jediná dívka, na které mi kdy záleželo. Hrudník se jí nezvedal, obličej se nezbarvil do jiné barvy než mrtvolně bledé a oči se nehnuly z místa.
,Prosím! Nechci tě ztratit!' zkoušel jsem dál. Věděl jsem, že je pozdě. Už nic neudělám.
Pořád jsem klečel na kolenech a díval se do její tiché tváře. Někdo mi položil ruku na rameno.
,,Je mi to líto. Snažil ses.'' řekl smutně Nino.
,,Ne! To nemůže být pravda!'' promluvil jsem potichu. Nechtěl jsem tomu věřit.
,,Tím, že to budeš zapírat tomu nepomůžeš.'' řekla plačky Amber.
Všichni jsme se na Kristen dívali a nechápali, proč musela umřít zrovna ona.
,Pomoc!' ozvalo se mi uvnitř hlavy. Zmateně jsem se podíval po ostatních, ale nikdo nevypadal, že by pomoc potřeboval. Pak mi to došlo.
,,Panebože!'' vykřikl jsem. Všichni kolem mě s sebou poplašeně trhli. ,,Ona žije! Musíme znovu. Musíme zkusit znovu to spojení!''
,,Frede, nemyslíš...'' pochyboval Adrian.
,,Ne. Jen mi věřte! Musíme znovu!'' přemlouval jsem se. Zdráhavě, ale přeci, jsme se všichni chytli a v hlavě se mi začaly znovu ozývat hlasy všech členů smečky. Byla to však jiná slova, než před chvílí.
Žij! Žij! skandovali jednohlasně. Nejvýrazněji zněl hlas Amber a Adriana. To oni mi ani nejvíc věřili.
,Sakra! Jestli se okamžitě nevzbudíš, garantuji ti, že pak místo s tebou budu líbat s Amber!' zařval jsem. Netušil jsem, jestli me ostatní slyšeli, ale doufal jsem, že ne.
Najednou se místností ozvalo zasípění. Rychle jsem otevřel oči a to, co jsem uviděl mi vyrazilo dech. Na zemi se v hrozném kašli zmítala Kristen. Hrudní se jí zvedal, obličej měl normální barvu, hýbala se. Padl jsem na kolena a po tváři se mi svezla jedná horká slza štěstí. Jakmile přestala sípat, dusit se a zmítat, přitáhnul jsem si ji do náruče.
,,Ty žiješ!'' šeptal jsem jí.
Najednou mi dala facku, sice slabou, ale nečekal jsem ji.
,,Za co to bylo?'' podivil jsem se.
,Za to, že se chceš líbat s Amber.' odvětila mi v hlavě. Musel jsem se začít smát jako blázen. Smál jsem se radostí a úlevou, že je naživu. Že žije, dýchá, hýbe se.
Nemohl jsem si pomoct, a tak jsem se jen sklonil k dívce a něžně ji políbil. Nezajímalo mě, že jsou tu všichni a každý nás vidí. Prostě jsem musel. Byl to jen letmý a krátký polibek, ale pro mě stačí. Překvapeně se ode mě odtáhla, po chvíli se mi však stočila do náručí.
,Jsem unavená.' řekla jen a pak usnula.

Adrian
Mé nadšení z toho, že je Kristen živá, vystřídalo zklamání. Přímo před mýma očima ji políbil a ona se nebránila. Věděl jsem, že to mezi nimi jiskří, ale pořád jsem doufal, že si vybere mě.
Viděl jsem, jak v každém pohledu na Freda se v jejím obličeji objevily jiskřičky lásky k němu. A nebyl jsem sám, kdo si toho všiml.

,,Hele, už se nemůžu dívat, jak se ničíš.'' řekla mi večer Amber. Dnes se vrátila Kristen z vlčího tábora a bohužel s sebou dovezla i našeho nového člena smečky. Freda.
,,O čem to mluvíš?'' nechápal jsem.
,,Mluvím o tom, jak se díváš na Kristen. Jestli k ní něco cítíš, řekni jí to, než bude pozdě. Nejsi sám, kdo na ni má pomyšlení.''
,,Cože?''
,,Myslíš si, že jsem si nevšimla, že miluješ Kristen? Musela bych být slepá. Díváš se na ni jako pes na flák masa, jako upír na krev.'' přirovnala Amber.
,,Nene, kdo na ni má to pomyšlení?''
,,Vážně jsi slepý? Přece Fred. Nevím, jestli mezi nimi něco bylo, ale pokud ne, tak bude. On je do ni taky úplný blázen a on jí není taky lhostejný. Musíš to Kristen říct, a to co nejdříve.''
,,Hele, není to tak jednoduchý! Už jsi za někým přišla a jen tak mezi slovy mu řekla: Hele, já tě vlastně miluji. Tak co, neskusíme to spolu? To asi ne.''
,,Přesně tak to bylo mezi mnou a Leem. Tenkrát se k ničemu neměl, tak jsem mu prostě řekla, že ho miluji. Od té doby spolu chodíme.''
,,Ale tys věděla, že on ti to opětuje. Já to nevím.'' vyřkl jsem dotčeně.
,,A tím, ze tu budeš sedět na zadku se to nedozvíš. I kdyby tě odmítla, hůř než teď už ti nebude.'' usmála se Amber, ale medo smíchu nebylo.

Ale už je pozdě. Zamilovala se do Freda a když ji políbil, nebránila se. Vařil se ve mě vztek, ale ne na Freda nebo Kristen, ale na mě samotného.

Kristen
Nevím, k čemu bych to přiřadila, ale než jsem se ,,probudila'', cítila jsem jakýsi tlak. Byla jsem jako ve snu, ale nebyl že mě člověk, nýbrž vlčice. Vypadalo to, jako bych zářila několika barvami zaráz - rudou jako plameny, modrou jako voda, zelenou jako rostliny, bílou jako vzduch a nakonec všemi existujícími barvami značící energii.
Bylo to úchvatné a děsivé zároveň. Jako by to byla budoucnost. Barevnými a modrými barvami už vládnu, je možné, že ovládnu i zbylé tři?
Hned, jak jsme se s Fredem políbili, jsem usnula. Možná vyčerpáním, možná únavou. Vím, že byla noc, a teď se rozednívá. Taky jsem vedle sebe něco rozeznala. Ze začátku jsem nemohla poznat, co to je, ale nakonec jsem poznala ruku na mém boku a něčí horký dech na mém zátylku. Ten mi způsoboval chvění po celém těle. Nebyl pochyb, že někdo leží hned za mnou. Pomalu, hlavně abych Freda, alespoň doufám, že to byl on, nevzbudila jsem připletla naše prsty. S pocitem bezpečí jsem zavřela oči a opět usnula.

Sotva jsem se znovu probudila, ležela jsem na posteli sama a jistě nebylo ráno. Chvíli jsem se v posteli jen tak převalovala a třídila si myšlenky.
Co se stalo tam, v lese? Jak jsem se dostala domů? Proč byli všichni tak šťastní, že jsem se vzbudila? Kdo mě odnesl do mého pokoje? Kdo to ležel za mnou a způsoboval mi tak husí kůži po celém těle?
Pomalu jsem vstala a vyšla směrem ke kuchyni. Cítila jsem se podivně vysílená. Někdo mi bude muset vysvětlit, co se stalo. Jakmile jsem přišla ke kuchyni, uslyšela jsem zpoza dveří hlasy.
,,Neměl bych ji jít zkontrolovat?'' zeptal se Fred. V jeho hlase byla slyšet starost.
,,Za poslední hodinu jsi tam byl pětkrát. Nech ji odpočinout. Po tom, čím si prošla, bude spát možná až do zítřka.'' řekl přísně, ale zároveň pobaveně Samuel.
,,Myslím, že by to ne všem vadilo.'' provokoval Nino. Fred se však ihned ozval.
,,Nech toho! Nebylo to tak, jak to vypadalo! Jen jsem ji hlídal, a pak vedle ní usnul. Nic víc!''
,,Vypadalo to jinak.'' uchechtnul se, ale nic jinýho neřekl, protože jsem vešla já. Alespoň jsem se dozvěděla, k mé radosti, že to byl přeci jen on.