S krví upíra

32. kapitol - Odpočinek

Kristen
Bylo to už před týdnem, kdy jsme se s Fredem pohádali. Od té doby jsme se spolu nebavili a celkově jsem se s nikým moc nebavila. Fred mě ignoroval, Adrian z nějakého důvodu taky, Amber s Leem měli mnohem zábavnější práci, Samuel se staral o chod smečky a s Willem si moc nerozumíme. A Nino? Ten je pořád pryč s novou holkou, ale myslím si, že dýl jak dva týdny jim to nevydrží. Ne že bych jim to nepřála, ale stačí vidět, jak Nino každou jinou svléká jen pohledem.
,,Ahoj.'' přiloudala jsem se na snídani dolů do kuchyně. Byl konec listopadu a za okny padal jeden z prvního sněhu letos.
,,Hmmm.'' odpověděl mi Adrian, který jako jediný seděl za stolem a ládoval se müslim s mlékem. Takovou odpověď jsem od něj slýchávala poslední dobou často a popravdě řečeno, začínalo mě to štvát.
,,Jak ses vyspal?'' zkusila jsem znovu.
,,Hmmm.'' pokrčil rameny.
,,Dneska je venku pěkně, i když sněží. Nechceš se jít proběhnout?''
,,Ani ne.''
,,Co se to s tebou děje?'' nechápala jsem.
,,Proč?'' dělal hloupého, ale jsem si jistá, že ví, o čem mluvím.
,,Celý týden se mi vyhýbáš, když s tebou chci mluvit, skoro neodpovídáš.'' ujasnila jsem.
,,Jo tak! Ja jen čekám, až si to ujasníš.''
,,A co?'' nechápala jsem pro změnu já.
,,Jestli to budu já nebo Fred.'' řekl a ja málem spadla ze židle, na které jsem seděla. Jak se to dozvěděl?
,,Tak už toho nechte! Já si mezi vámi nechci vybírat!''
,,Ale oba mít nemůžeš.'' ujistil mě a odešel. Chvíli jsem ještě koukala do ztracena.
Proč je láska tak složitá? Nemůže to být jednoduché? Co když opravdu miluji oba? Nebo je mám ráda jen jako kamarády? Když já fakt nevím. Někteří radí: řiď se srdcem, jiní zase: poslouchej hlavou. V obojím mi ale pořád hučí a není schopno pracovat. Kdyby srdce neovlivňovalo můj život a nemuselo tlouct, určitě by už dávno vypovědělo službu. A hlava? Ani nevím, na co jí mám, když nedokážu ani pořádně myslet. Pořád se mi ukazují obrázky Freda i Adriana a různé zážitky s nimi. Nechápu, kdo vymýšlí ty knížky nebo filmy, kde se hlavní hrdinka do někoho zamiluje a hned je všechno růžové, vezmou se a žijí nadosmrti.
Růženka usnula a polibkem ji probudil její princ. Sněhurka snědla otrávené jablko a opět princ jí oživil, jak jinak než polibkem. Popelka ztratila na plese střevíc, ale královský potomek jí ho přinesl a vzal si ji. Pro Lociku z pohádky Na vlásku si přišel obyčejný tulák a žili spolu šťastně. Lady a Tramp spolu dokonce měli několik štěňat. Ve filmu Návrh se dva lidi taky nemuseli milovat, ale milovali. Romeo a Julie se milovali natolik, že jeden pro druhého zemřeli.
Tak proč já nemůžu mít alespoň trochu štěstí a dokázat se rozhodnout mezi dvěma kluky? Co je na tom tak složitého? Bohužel všechno.
,,Tady jsi.'' vytrhnula mě z úvah Amber. ,,Samuel nás všechny volá do obýváku. Musí nám prý něco důležitého říct.''
S povzdechem jsem se vydala za ní. V místnosti už seděli všichni, tak jsem se posadila mezi Amber a Nina.
,,Možná někteří víte, proč jsem vás sem zavolal.'' začal Samuel. V obličeji měl ustaraný výraz a kruhy pod očima značily, že v noci vůbec nespal. ,,Kolem našeho území se potuluje několik lovců vlkodlaků a taky skupiny upírů. Ještě se mi nepodařilo zjistit, proč tu jsou - ''
,,Ale víš. Jsou tu kvůli mě.'' přerušila jsem ho.
,,To nevíme jistě.'' snažil se situaci zachránit Leo.
,,Nezažil jsi, to co já. Oni me chtějí zabít. Myslí si, že je můžu ohrozit.'' namítla jsem.
,,Ať už je to jak chce, všichni máte zákaz vycházení bez mého výslovného povolení. A zdůrazňuji, že všichni! Žádné záchranné akce, žádné procházky při měsíčku.'' podíval se na Freda a Adriana. Pak pohledem sklouzl k ostatním a skončil u mě. ,,A ty máš zákaz vycházení úplný.'' řekl mi.
,,Ne.'' hlesla jsem.
,,Cože?'' podivil se jednohlasně všichni.
,,Nebudu to dodržovat.'' upřesnila jsem.
,,Budeš. Já jsem vůdce smečky a jelikož jsi v mé smečce, budeš mě poslouchat.'' ujasnil Samuel hromovým hlasem. Měla jsem chuť se přikrčit a odkývat všechno co řekne, ale místo toho jsem si stoupla a tím všechny ohromila. Nejspíš nejsou moc zvyklí na to, aby někdo odporoval vůdci.
,,Odcházím ze smečky.'' ohlásila jsem. Tentokrát se ozvalo překvapené zalapání po dechu.
,,To nemůžeš myslet vážně!'' první se ozval Fred.
,,Myslím.'' stála jsem si za svým.
,,Zabijí tě.'' souhlasil s ním ním Adrian. Byl to jeden z těch výjimečných chvílí, kdy spolu ti dva souhlasili.
,,Umím se o sebe postarat. A navíc mě nikdo z vás nezastaví. Jsem rozhodnutá.'' ujistila jsem je a chtěla odejít.
,,Jsi si jistá? Je to tvoje konečné rozhodnutí?'' zajímal se Samuel.
,,Ano. Už mě nebaví, jak me každý ignoruje. Od té doby, co se projevily moje schopnosti změnit vodu v led a sníh, se se mnou skoro nikdo nebaví. Fred a Adrian mě nutí, abych si mezi nimi vybrala, ale to já nedokážu. A taky mám pocit, že se mi každý vyhýbá. Kdykoliv se někoho z vás zeptám, jestli by se nesl proběhnout do lesa, má vždy něco na práci.
Vy se mě snad bojíte? Co bych vám mohla udělat? Zmrazit? Vyvolat dobu ledovou? Nevím. Vždyť ani nevím, kdo vlastně jsem. Musím si to v hlavě srovnat a tady to nejde. Takže musím odejít.'' vysvětlila jsem. Všichni na mě jen němě zírali, než promluvila Amber.
,,Jestli jsi měla pocit - '' začala.
,,Ne, Amber, musím být chvíli sama. A můj názor nezměníš.'' ujistila jsem ji a pak odešla.

Fred
Díval jsem se na Kristen jako na blázna. Vůbec mě nenapadlo, že to bere takhle. Myslel jsem si, že je jen víc smutná a zamyšlená. Je ale pravda, že jsem se jí poslední dobou vyhýbal.
Nesnesl jsem pomyšlení, že by si místo ne vybrala Adriana, ale mám pocit, že on to viděl stejně. Ta její řeč mě ale dostala a stejně jako ostatní jsem na ni jen vyjeveně koukal.
,,Jestli jsi měla pocit - '' začala.
,,Ne, Amber, musím být chvíli sama. A můj názor nezměníš.'' ujistila ji. Pak odešla a já bych si nejradši nafackoval. Neměl jsem na ni tak naléhat, měl jsem ji zastavit, omluvit se jí. Teď se jí může stát cokoliv: může ji zabít vlkodlak, vysát upír, může se zranit a někde dlouze umírat.
,,Nevěděl jsem, že to tak cítí.'' řekl Adrian.
,,To ja taky ne.'' dodal jsem.
,,Vlastně je to vaše vinna!'' obvinila nás Amber se slzami v očích.
,,Cože? Myslíš, ze jsem to chtěl?'' vyjel na ni Adrian. Najednou na sebe začali všichni pokřikovat a dohadovat se. Nerozuměl jsem nikomu ani slovo.
,,A dost!'' zařval nakonec Samuel a všichni naráz zmkli. ,,Nemá cenu se obviňovat. Byla to její volba, ať už kvůli čemukoliv. My teď jen musíme čekat, jestli si to rozmyslí a nevrátí se. Mezitím máte všichni rozchod a nezapomeňte na můj zákaz!'' varoval nás.