S krví upíra

37. kapitola - Láska?

Julia
Cítila jsem, jak mi po zváři stékají horké a slané slzy. Vzpomněla jsem si na jeho tvář, děsivý úsměv, divokou jiskru v očích i na ty jeho poslední věty: ,A kdybys to náhodou přežila, budeš se nadosmrti nenávidět. Budeš netvor.' Tehdy jsem netušila, co to znamená, ale už to vím. Jsem vlkodlak. Tedy pokud tohle není sen.
,,Takže jsi takový posel smrti.'' zkonstatoval nějaký chlapec.
,,Leo!'' okřikli ho ostatní.
,,Vy teď o mě víte mnohem víc než já o vás. Ani vaše jména neznám.'' špitla jsem a otřela si poslední slzy.
,,Ehm... Jo, jasně. Já jsem Amber.'' představila s jako první jediná dívka v místnosti, kterou jsem neznala. ,,A tohle je můj přítel Leo.'' zdůraznila a já se musela usmát.
,,Snas bys nežárlila.'' usmál se na ni hoch a hned na to ji políbil. Když jsem se rozhlédla po místnosti, všimla jsem si kluka sedícího v rohu se zamračenou tváří.
,,Tebe znám.'' špitla jsem a ukázala na něj.
,,To je možné. Byl to on, kdo tě našel.'' řekl Adrian. ,,A taky je to můj bratr.'' podotkl, než jsem se stačila zeptat.
,,Will.'' řekl jen. Už zbýval jen poslední kluk. To bude určitě Fred. Musím uznat, že Kristen má ohledně výběrů kluků celkem dobrý vkus.
,,A já jsem Fred.''
,,Já vím.'' řekla jsem, ale hned na to jsem si rukama tu pusu zacpala a zrudla jsem. Přes jeho obličej se mihl překvapený výrazz, ale nijak to nekomentoval, za což jsem mu byla vděčná.
,,Já jsem vůdce této smečky, Samuel.''
Pak se ozvalo prásknutí dveří, ale nikdo nebyl prřekvapený. Rychle jsem si všechny přepočítala a bylo tu jen šest členů jeho smečky, tudíž jeden ještě chybí.
,,Julia už se probrala, pojď se představit!'' zavolala na nově příchozího Amber.
,,Kdo že se probral?'' nechápavě zavolal nazpatky příjemný chlapecký hlas. Podle šustění látky jsem poznala, že si svléká bundu a zouvá boty.
,,Ta holka, kterou včera večer našel Will. Psala jsem ti to do esemesky.'' řekla trpělivě dívka.
,,No to víš, byl jsem velmi zaměstnaný.'' zasmál se z chodby.
,,To si umíme představit.'' vložil se do toho Leo.
Najednou se ve dveřích objevil onen chlapec. Málem se mi zastavilo srdce. Černé vlasy měl sčesané na patku a částečně mu padaly do jeho nádherně modrých očí. Byly jako oceán. Azurově modrý a nekonečně hluboký. Při úsměvu odhaloval své bílé zuby a jeho rty byly taky úžasné, stejně jako jeho tělo. Podle něho jsem jistě nejméně o půl hlavy menší. Sice to není kulturista, ale nějaké svaly má, hlavně na rukách a přes tričko jsem poznala, že o ně nebude nouze i na břichu.
,,Ahoj, já jsem...'' řekl, ale nedokončil, když si mě jeho oči našly. Vypadalo to, že zapomněl, jak se jmenuje, ale já to taky v tuto chvíli nevím. ,,Ehm... Nino. Jo, jsem Nino. Jo... to... jmenuji se Nino.'' vykoktal hoch.
,,J - Julia.'' představila jsem se jednoduše, protože jsem se nezmohla na víc. Pak se na mě usmál a kdybych neseděla, jistě by mě moje vlastní nohy neunesly. Srdce mi udělalo několik přemetů vzad a zase zpět. Vtip byl v tom, ze jsem nic takového nic necítila.

Adrian
Mezitím co se všichni představovali, naklonil jsem se k Samuelovi a potichu mu pošeptal:
,,Myslíš, že to byli Lovci?''
,,Jsem si tím na devadesát devět celých devět procent jistý, že ano. Už jen podle toho, jak o něm mluvila a co jí řekl. ,Budeš se nenávidět do konce života, budeš nestvůra.' nebo jak jí to řekl. Šlo o někoho, kdo vlkodlaky ze srdce nenávidí a taky víme ještě jednu věc...''
,,Že jdou po Kristen.'' doplnil jsem za Samuela. Ten se na mě jen smutně podíval, ale už nic neřekl.

Julia
Seděla jsem na posteli a nevěděla jsem, co mám dělat. Prostě jsem tam jen seděla a přemýšlela. Za chvilku si pro mě někdo dojde a půjdu se poprvé přeměnit. Jaké to bude? Jako prvně, bolestivé? Jak vlastně jako vlk vypadám? Co, když se neovládnu? Budu se při každém úplňku měnit v krvelačnou bestii, jak je tomu ve filmech a hororech?
,,Kdo vlastně jsem? Vlk nebo člověk?'' zeptala jsem se sama sebe.
,,Jsi obojí.'' řekl někdo za mnou a já leknutím nadskočila. Rychle jsem se otočila a uviděla tam jednoho z chlapců. Lea, asi? ,,Samuel ti vzkazuje, aby ses oblékla a šla za námi ven. Je na čase, aby ses přeměnila.''
,,Počkej!'' zavolala jsem za ním, když chtěl odejít. Mezi dveřmi se zastavil a zvědavě se na mě otočil. ,,Já nevím kudy.'' špitla jsem a zrudla.
,,To nevadí, počkám na tebe.''
Rychle jsem na sebe natáhla teplou mikinu a botasky. Všechno mi to popůjčovaly Kristen a Amber.
O pět minut později jsem už stála uprostřed kruhu , který utvořily a mé oči hypnotizovaly mladíka s perfektně učesanými vlasy, azurově modré oči, ve kterých jsem rozpoznala i skvrnky šedé. Zrovna se něčemu smál s Leem. Pod jeho usměvem jsem úplně roztékala, a to ani nebyl určený pro mě.
,,Klid! Je čas.'' řekl Samuel a všichni ztichli. V této smečce měl hodně velkou autoritu. ,,Ještě, než se přeměníš, musíš učinit rozhodnutí. Chceš se stát členem naší smečky?''
,Jasně že chci! Budu nablízku tomu sexy fešákovi!' chtěla jsem vykřiknout, místo toho jsem řekla jen: ,,Ano.''

Ležela jsem opět na posteli a odpočívala. Netušila jsem, že přeměnit se je tak těžké. Všichni mě však utěšovali, že to příště bude snažší a méně bolestivé.
V mém přemýšlení mě vyrušilo až tiché zavrzání dveří.
,,Promiň, kdybych věděla, že nespíš, zaklepala bych.'' omluvila se mi Kristen.
,,To je dobrý.''
,,Tak jak ti je? Přeměnu jsi zvládla výborně.'' pochválila mě a přisedla si za mnou na postel.
,,Cítím se jako den po divoké párty.'' usmála jsem se.
,,Já jsem přišla hlavně kvůli Ninovi...''
,,On se o něčem zmiňoval? O mě?'' přerušila jsem ji a prudce se na posteli posadila. Bylo vidět, jak se Kristen snaží nevybouchnout smíchy.
,,Ne, ale všimla jsem si, jak se na něj díváš a přišla jsem tě varovat. Nino je věčný sukničkář. Každý týden má v posteli jinou a vztah mu nikdy nevydržel.''
,,Proč mi to říkáš?'' zeptala jsem se se slzami v očích. Nevěřila jsem tomu, nebo spíš nechtěla.
,,Nechci tě vidět trpět. Varuji tě předem, než se do něj zamiluješ.'' řekla a odešla.
,,Pozdě.'' šeptla jsem pro sebe. Těžce jsem se opět svalila do měkkých peřin, ale s jistotou jsem věděla, že už neusnu. Je opravdu možné, že je Nino takový?
Po několika zmařených pokusech usnout jsem vstala a rozhodla si jít vzít něco k jídlu. Sice hodiny ukazovaly skoro jednu hodinu v noci a celý dům se utápěl v tichu a tmě, ale kručení v mém žaludku se nedalo jinak utišit. Potichu jsem sešla schody, a poslepu jsem našla lednici. Kristen i Amber mě ujišťovali, že si můžu vzít cokoliv, co najdu, ale i tak se mi zdálo divné plenit cizí kuchyň. Vytáhla jsem si mléko, abych si jej mohla namíchat s lupínkami. Ve skříni, kterou jsem otevřela, jsem však žádné lupínky nenašla. Vždyť tu ale odpoledne byly!
,,Nehledáš náhodou tohle?'' ozvalo se vedle mě. Úplně jsem naskočila leknutím a tím i upustila krabici s mlékem. Vyplašeně jsem se rozhlédla a ve tmě rozeznala siluetu chlapce.
,,P - promiň.'' vykoktala jsem. Srdce mi zase udělalo několik přemetů.
,,Ne, to já se omlouvám. Měl jsem se ti ozvat dřív.'' rychle utíral mokrou skvrnu Nino. ,,Co tu vlastně děláš?''
,,Dostala jsem hlad a chtěla jsem si dát lupínky s mlékem. Ty? Co ty tu děláš?'' zeptala jsem ho a byla hrdá na to, že jsem se zase nezakoktlala.
,,Úplně to stejné, co ty.''
,,Myslím, že to mléko jsi už utřel všechno.'' usmála jsem se, když jedno místo utíral asi tak dvě minuty.
,,Jo, to asi jo.'' řekl a já hodlala odejít, kdyby mě nezastavil. ,,Ty už jdeš? Ještě jsi neměla ani to mléko.''
,,Už jsem tu nadělala dost škody.''
,,Ale prosím tě, rozlila jsi skoro prázdnou krabici s mlékem, nic tak hrozného se nestalo. Kdyby jsi rozbila třeba můj hrnek, to by bylo jiné. Pojď, já ti to mléko nachystám.'' nabídl se a já beze slova zasedla ke stolu, kde se po chvíli objevili dvě bílé misky s mlékem a kakaovými kuličkami. Než jsem sem šla, měla jsem plnou hlavu těch několika málo slov, co mi řekla Kristen. Nino je věčný sukničkář. Každý týden má v posteli jinou a vztah mu nikdy nevydržel. Teď jsem však všude měla jen jeho nádherné oči a ještě krásnější úsměv. Že by láska? Možná...