S krví upíra

45. kapitola - Články v novinách

Fred
,Cože? Co to říkáš? Kde jste?' vyděsil jsem se.
,Mám tě ráda.' řekla mi.
,Kristen!' zakřičel jsem skrs spojení. Odpověď se mi však nedostalo. Najednou jsem ucítil příšernou bolest. Nevím, odkud se brala, ale mám nějaké tušení - ze spojení. Pokud mám pravdu, s Kristen se děje něco dost zlého.
,,Frede!'' zařvala Amber a přiběhla ke mně. Pořád jsem se prohýbal bolestí. To, že jsem z kuchyňského stolu shodil sklenici, jsem ani nevnímal. Válel jsem se mezi střepy, některé se mi i zaryly do kůže. To bylo však nic oproti bolesti, kterou jsem prožíval. ,,Co je ti?'' zajímala se vyplašená dívka.
,,S-sežeň L-Lea a N-Nin-na.'' vykoktal jsem skrz zaťaté zuby. ,,Hned!'' dodal jsem hlasitěji a ona odběhla do obýváku.
,,Leo! Nino! Pojďte sem!'' slyšel jsem, jak zavolala. Všichni tři se ke mně nahrnuli a zjišťovali, co mi je. Jak rychle však bolest začala, tak rychle i skončila. Stále jsem však ležel na chladivé zemi a zhluboka dýchal.
,,Co to bylo?'' zajímal se Nino.
,,Vy dva, půjdete se mnou. Musíme najít Kristen.'' řekl jsem místo odpovědi.
,,Ona ale řekla-''
,,Mě ale nezajímá, co řekla před hodinou. Před chvílí mi skrz spojení řekla, že ji musíme najít. Viděla jsi, co se mnou teď bylo? To přenášelo spojení. Ona musela prožívat ještě horší muka. Její poslední slova byla, že neví, jestli přežije, ale že musíme najít alespoň Adriana.'' vysvětlil jsem jim rychle.
,,No dobře. Kam ale mohla jít?''
,,Vydáme se směrem, kudy odběhl Adrian.'' rozhodl jsem a už přeměněný jsem vběhl do lesa.

Kristen
Probudila jsem se s příšernou bolestí nejen hlavy, ale celého těla. Když jsem se rozhlédla, neviděla jsem nic známého. Jistě vím, že nejsem ve svém pokoji, ani nikde jinde v našem domě. Prudce jsem se posadila, ale celé moje tělo ihned zaprotestovalo.
,,Uklidni se.'' ozval se známý hlas vedle mě. Chvíli jsem myslela, že je to Fred, Adrian nebo dokonce Leo či Nino. Pak mi ale došlo, že jejich hlasy zní úplně jinak. Toto není hlas nikoho z mé smečky, ale přesto je mi nějak povědomý. Jako bych ho znala, ale nemohla si vzpomenout. Byl otce? Nebo mého učitele fyziky?
,,Harry?'' vzpomněla jsem si a udiveně se rozhlédla. Mladý vůdce smečky seděl na kraji matrace a prohlížel si mě.
,,Kristen! Jsi v pořádku!'' zaradoval se a vypadalo to, že mě chtěl dokonce obejmout, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.
,,C-co se stalo?'' zajímalo mě, mezitím co jsem si ještě s bolestmi lehla.
,,To mi spíš řekni ty. Byl jsem se do lesa proběhnout, ale v tom jsem uslyšel bolestné ječení. Vydal jsem se po zvuku a našel tři nehybná těla - tebe, tmavého vlka a bezvládné tělo dívky. Okolo vás byl sníh rozvátý, jako by se tama prohnala sněhová vánice a zanechávala po sobě jen spoušť. Místy byla vidět i zmrzlá půda. Přeměnil jsem se a chtěl vás po jednom odnosit k nám do tábora. Jako první jsem odnesl tebe, ale když jsem se vracel pro ostatní, už tam nebyli. Podle stop je někdo odnesl směr ke tvé smečce. Vrátil jsem se sem a staral se o tebe.''
,,Takže ty ostatní lidi odnesli členové mé smečky?'' ujasňovala jsem si to.
,,Nejspíš ano.''
,,Jak je to dlouho? Hodina, dvě?'' zajímala jsem se a vzala si nabízenou sklenici s vodou.
,,Jsou to tři dny.'' Překvapením jsem málem upustila tu sklenku, kdyby ji nechytil Harry a nepoložil ji na tácek.
,,C-cože?'' vykoktala jsem.
,,Byla jsi v bezvědomí tři dny.'' zopakoval. Práskla jsem s sebou zpět do matrace nevnímajíc bolest, která mi vystřelila do celého těla.
,,Musím zpět.'' rozhodla jsem se s začala se zvedat.
,,Ne! Nejsi dostatečně silná. Byla jsi tři dny mimo tento svět. Musíš odpočívat.''
,,Ty mi nemůžeš rozkazovat co musím a nesmím.'' řekla jsem možná až příliš hrubě. ,,Jsem teď vůdcem smečky, nemůžu je nechat jen tak. Leží na mně zodpovědnost, však to znáš sám.'' dodala jsem jemněji.
,,Já sám bych asi byl radši u své vlastní smečky než u cizí.'' uznal a pustil mě, abych mohla projít ven.
,,A děkuji za záchranu.'' řekla jsem ještě, než jsem se přeměnila a odběhla směrem k domu naší smečky.
Běžela jsem zasněženou krajinou, ale tu krásu jsem nevnímala. Hlavou mi pořád běhali všelijaké myšlenky. Než jsem se nadála, byla jsem před naším domem, z něhož po chvíli vyběhla Amber a nevěřícně na mě zírala.
,,Je zpátky! Kristen je tu!'' zavolala do domu. Já se mezitím přeměnila. Jako první se z něj vyřítil Fred. Chvíli jen tak postával ve dveřích, než se ke mně vrhnul a přitiskl svá ústa na má. Políbil mě, nejprve pomalu a jemně, jako by si chtěl zapamatovat každý náš dotek. S vervou a chutí jsem mu je oplácela. Bylo mi jedno, že nás vidí celá smečka, jen ať se podívají! Však se nemám za co stydět. Stejně jsem na nic takového nemyslela, jen jsem si užívala naše doteky, jako by to byly ty poslední. Přitáhnul si mě k sobě blíž, ale zároveň se ode mě odpojil.
,,Vyděsila jsi mě k smrti. Už nikdy to nedělej.'' pošeptal prosebně. Chtěla jsem něco dodat, ale nakonec jsem si to rozmyslela a odtáhla se od něj.
,,Kristen, bála jsem se o tebe.'' objala mě s radostí Amber.

Po všem tom vysvětlování a objímání - kdy jsem zjistila, že je dívka i Adrian v pořádku - nastalo v obýváku takové to trapné ticho, kdy jsou všichni zabráni do svých vlastních myšlenek, které přerušilo až zazvonění zvonku. Zvedla jsem se, otevřela a za nimi uviděla rozrušeného otce.
,,Četli jste dnešní noviny?'' vyhrkl a vtrhnul do domu. Ani se neobtěžoval s vyzutím botů a směřoval si to rovnou do obýváku.
,,Co se stalo?'' zajímala jsem se okamžitě. Místo odpovědi jen hodil na stůl dnešní výtisk novin. Hned na titulní stránce se vyjímal obrázek upíra z filmu Drákula. Chytla jsem noviny a začala nahlas číst.

Záhadné vraždy v našem městě
Během několika posledních dnů došlo k několika - přesněji k patnácti - záhadným vraždám nebo náhlým zmizením, kterých je mnohem více.
Oběti jsou nalezeny především rozsápané velkými drápy nebo pokousány velkými čelistmi. Odborníci se domnívají, že se jedná o psychicky narušenou osobu, která vraždí především mladé ženy a muže ve věku od patnácti do pětatřiceti let. Tato osoba mohla mít z mládí trauma způsobené napadením nějaké šelmy, například pumy nebo i psa velkého vzrůstu či plemene. U každé z nalezených obětí bylo příčinou smrti vykrvácení.
Pohřešovaných osob je však mnohem více, odhaduje se i nad dvě desítky lidí. Stejně jako u obětí, jedná se o může i ženy v rozmezí od patnácti do pětatřiceti let.
Zdrcené rodiny netuší, co se mohlo stát nebo kam by se mohli pohřešovaní podít. Jedná se totiž o nekonfliktní, spokojené členy rodin s čistou minulostí. Žádný z nich se - podle slov rodin - nikdy nezapojoval do hospodských potyček, neměl problémy s mafií, s drogami či alkoholem.
Policie se spoléhá na svědky, kteří by mohli zahlédnout něco, cokoliv, podezřelého a prosí tyto svědky, aby to ihned nahlásili na nejbližší policejní stanici. Nezapomeňte, můžete to být právě vy, kdo zachrání nebohé životy.

,,Aktivita upírů a Lovců vlkodlaků se rapidně zvedla. Ztráty na životech a pohřešovaných je den ode dne víc.'' prohlásil otec, jakmile jsem to dočetla.
,,Není pochyb o tom, že se upíři i Lovci chystají na válku, a jestli válku chtějí, tak ji rozpoutají. Musíme být připravení. Tohle je začátek války, nikoliv míru.'' oznámila jsem jim sebejistě.