S krví upíra

7. kapitola - Přeměna

Kristen
Byla to neuvěřitelná muka. Přišlo mi, že se moje tělo dostalo pod parní válec a ten po mě jezdí sem a tam. Pořád dokola.

Adrian
Musel jsem jí dostat na základnu. A hlavně včas. Vytáhl jsem z kapsy kalhot telefon. Několikrát jsem ho pokoušel zapnout, le marně.
,,Debilní baterka!'' zaklel jsem. Nemám čas, musím ji vzít k ní domů. Od tama zavolám.
Rychle jsem ji vzal do náručí. Nebylo to vůbec jednoduché, jelikož se pod každým mým dotekem prohnula pod dalším a dalším návalem bolesti.
,,Vydrž! Jenom ještě chvilku!'' šeptal jsem ji. Věděl jsem však, že ona mě i přes silný déšť slyší.
Rozběhl jsem se, jak nejvyšší rychlostí jsem mohl. Za několik minut jsem byl před dveřmi jejího domu. Rychle jsem odemkl a položil ji do obýváku na koberec. Ze sedačky by mohla spadnout. Vrhl jsem se k pevnému telefonu na korespondenčním stolku. Byl tu spíš jako okrasa než na telefonování, ale naštěstí fungoval.
,,Haló?'' ozvalo se z druhého konce.
,,Kristen se začala měnit!'' vykřikl jsem. ,,Připravte to a někoho pošlete k ní domů! Rychle! Nevím, jak dlouho to ještě vydrží!'' a pak jsem zavěsil. Přeběhl jsem ke Kristen, která se pořád svíjela v bolestech.
,,To bude dobré!'' uklidňoval jsem ji. Viděl jsem, jak se jí zrychleně zvedá hrudník. Prstama se držela koberce tak křečovitě, že jí úplně zbělaly klouby na prstech. Mokré vlasy se jí lepily k čelu, vlastně vše, co měla na sobě byli úplně promočené. Stejně jako mé oblečení. Z vlasů mi dokonce kapaly kapky a dopadaly na dívčin obličej. Tam se mísily s jejími slzami.
Po chvíli jsem uslyšel, jak na ulici prudce brzdí auto. Opatrně jsem ji zase vzal do náručí, i když to nebylo lehké. Bolestmi se svíjela ještě víc.
Vyběhl jsem do lijáku a mířil si to k černému autu. Otevřel jsem zadní dveře a pomalu ji položil na sedadla. Poté jsem se posadil na místo spolujezdce.
,,Dupni na to!'' nařídil jsem. Na místě řidiče stal můj, o dva roky straší, bratr Will. Narozdíl ode mě má uhlově černé vlasy, zelené oči a má větší svaly.
,,Co se stalo?'' chtěl hned vědět.
,,V parku nás napadl upír. Trochu poranil Kristen ruku a asi se do ní dostalo i trochu jeho jedu. Její tělo na něj začalo reagovat proměnou. Snaží se ten jed vyhnat z těla.''
,,Přeměna ale nemůže začít, aniž by měla úplňkové příznaky. Však víš, sluch, čich a tak.''
,,To se ale stalo. Včera.'' přiznal jsem, i když z toho budu mít nejspíš problémy.
,,Cože! Víš, že jsi to měl nahlást a odvést ji k nám!'' vyjekl Will.
,,Já vím. Její otec mi to ale zakázal. Chtěl ještě jasnější důkazy.'' řekl jsem. Po chvíli ticha jsem dodal: ,,Už jsou připraveny řetězy?''
,,Už se na tom pracuje.'' odvětil jen a pak se věnoval řízení.
Celý zbytek jízdy bylo slyšet už jen občasné zaječení Kristen a její vzlyky.
Za dalších deset minut už jsme byli na místě. Sotva Will zastavil, vyskočil jsem z auta a pomalu z něj vyndal i vysílenou dívku. V náručí jsem ji donesl k domu. Aniž bych zaklepal nebo zazvonil, vešel jsem dovnitř a pronesl ji železnými dveřmi hluboko do sklepa.
,,Víš, co máš dělat, je to tvoje svěřenkyně.'' nakázal přísný hlas.
Položil jsem Kristen na zem a pevnými železnými okovy jsem jí připoutal obě ruce i nohy. Bylo důležité, aby každá končetina měla svůj vlastní řetěz s poutem. Když jsem byl hotov, podíval jsem se ni. Bezvládně ležela na zemi a jen časté záchvěvy bolesti prozrazovaly, že je stále naživu. Bylo mi jí líto.
Posadil jsem se na zem kousek od ní, přitáhl si kolena k hrudi a hlavu si položil do rukou. Bylo zvykem, že sem, do sklepa, nikdo kromě svěřenkyně a jejího ochránce, nevstoupí pp celou dobu přeměny. Výjimkou je, když se objeví nějaké komplikace.

Trvá to nějak dlouho. Už je to tři hodiny, co jsem sem Kristen donesl. Touto dobou už je přeměna hotová. Něco je tu špatně.
,,Adriane, ona už je s přeměnou hotová?'' zeptal se Will, který se objevil ve dveřích. ,,Proč ji nevezmeš už nahoru?''
,,Přeměna ještě nezačala.'' řekl jsem vyděšeně.
,,Cože!'' vyjekl překvapeně bratr.
,,Musíme někoho zavolat!'' rozhodl jsem se.
,,Není koho. Jsme tu jen my dva a ona. Všichni ostatní se šli proběhnout.''
,,Sakra! Zrovna teď! Proč všichni odešli, když Kristen přichází proměnou?'' řekl jsem ještě zoufaleji.
,,Nikdo to nemohl tušit! Ale vím co dělat. Asi.'' přiznal Will. ,,Musíš se přeměnit a kousnout ji. To by mohlo tu přeměnu odstartovat nanovo.''
Vyvalil jsem na něj oči. ,,To nemůžu!''
,,Pak ji budou sužovat bolesti, ale nepřemění se.''
,,Mohla by umřít?'' zeptal jsem se, i když už jsem znal odpověď. Bohužel.
,,Ano, bez tvé pomocí jistě zemře.''
,,Tak ji kousni ty!'' vybouchl jsem.
,,Je to tvoje svěřenkyně.'' objasnil mi Will. Pak se otočil a chtěl odejít. Mezi dveřmi se vska ještě zastavil a řekl: ,,Dělej si s ní co chceš. Byt tebou, nenechal bych ji zemřít.''
Kristen zase zalapala po dechu bolestí. Už neměla ani tolik sil na to, aby ječela. To mě utvrdilo v tom, že už nemá moc času. Nevydrží to, jestli okamžitě nezačne přeměna.
Rozhodl jsem se.
Během několika vteřin už jsem nestál na nohách, nýbrž na všech čtyřech končetinách. A taky jsem už nebyl člověk, ale velký vlk. Ano. Jsem vlkodlak, a Kristen taky.
Nadechl jsem se a pak se zakousl Kristen do stehna. Ta začala zase z plna hrdla ječet a vzpouzet se. Rychle jsem se přeměnil zpět. Nikdo neví, jak je to možné, ale když se přemníme na vlka a pak zase zpátky, oblečení nám zůstane. Je to taková záhada.
Už to začíná!

Kristen
Nevím, kde jsem. A je mi to jedno. Už chci být mrtvá. Chci umřít! Ty bolesti jsou hrozné! Už jsem neměla ani sílu křičet. Tedy ne do doby, kdy se mi něco prudce zahryzlo do nohy. Poté začaly bolesti ještě horší než do teď. Prohýbala jsem se bolestí.
Najednou jsem ucítila křupnutí, a po něm další a další. To se mi postupně vykloubila obě ramena i nohy. Pak přišlo další, hlasitější křupnutí. Tentokrát v oblasti hrudníku. Začaly mi zničehonic praskat žebra. Po nich kosti v nohách, rukách. Cítila jsem, jak se mi protahuje nos, zbystřují smysly, nohy i ruce se mi protahovaly do delších a prsty se mi naopak zmenšovaly. Po celém těle se mi rozlilo mravenčení a najednou jsem si připadala nahá. Tedy, něco jsem na své kůži cítila, ale látka to jistě nebyla. Nakonec se mi celé tělo protáhlo.
Bolesti pomalu ustupovaly. Ale ne úplně. Z posledních sil jsem se podívala na ruku. Teď byla celá chlupatá a vypadala jako tlapa. Psí tlapa.
Prohnula jsem se v páteři. Bolesti začaly nanovo, ale tentokrát byly mírnější. A taky všechno proběhlo rychleji.
Nejednou vsechno pohltila tma. Umřela jsem?

Adrian
Konečně se přeměnila. Jakmile však přeměna skončila, upadla do bezvědomí. Rychle jsem ji odpoutal a v náručí ji vynesl nahoru do domu. Už delší dobu jsme čekali, až se promění, proto tu má nachystaný pokoj. Opatrně jsem ji položil na její postel. Přitáhl si židli a sedl jsem si k ní. Chytil jsem ji za ruku.
,,Takže jsi ji nenechal umřít.'' ušklíbl se bratr, který se objevil ve dveřích.
Všichni kteří tu bydlíme, máme pokoje na tomto patře. V patře pod námi je obývák, kuchyň, jídelna a koupelna se záchodem.
,,Moc vtipný.'' řekl jsem sarkasticky. ,,Už se někdo vrátil?''
,,Teď. Jsou v obýváku. A chtějí, aby jsi tam přišel.'' prohlásil a už byl na odchodu. Neochotně jsem vstal a vydal se za ním.