S krví upíra

26. kapitola - Harry

Adrian
O tom, že se tu pohybuje jiná smečka už jsem slyšel. Do teď jsem ji však neviděl. Byla o něco málo početně slabší než ta moje.
,,Jestli jsme nějak porušili hranice vašeho teritoria, tak se moc omlouvám.'' promluvil vůdce druhé smečky. Byl to takový mladík, ale zdálo se, že ostatní ho respektují.
,,Jaký jste k tomu měli důvod?'' vyzvídal dál Samuel.
,,Myslím si, že vám do toho nic není. Ale přeci jen vám to řeknu. Stopovali jsme jednu upírku. Zabila už dva členy mé smečky.''
,,Na našem území jsme nikoho takového nezaznamenali.''
,,Tak to můžete být jen rádi. To, že na vašem území je poznáte až podle toho, že najdete některého ze členů smečky mrtvého a bez jediné kapky krve.'' řekl a bylo vidět, jak to všemi otřáslo. Nikdo z nás si nedovedl představit, jak někoho zabila a vysála upírka. Tedy na jednom novém členu smečky bych si to celkem představit uměl.
Pak jsem koutkem oka zahlédl, jak se Kristen vydala ze svého místa a pomalými kroky se blíží k oběma vůdci. Vypadala, jako by spatřila ducha. A přišlo mi, že ani neví, co dělá.

Fred
Zatřásl jsem se. Nedovedl jsem si představit, že bych našel třeba Kristen vysátou od upíra.
Najednou se vedle mě pohnula a pomalu se sunula k oběma vůdci smeček.
,Co to děláš?' zeptal jsem se jí přes spojení, ale jako by mě neslyšela.
,,Je mi to lí - '' zarazil se Samuel, protože si právě všimnul blížící se dívky. ,,Vrať se zpátky.'' sykl na ni a už jen podle tónu jsem poznal, že je s ní zle. Ona však ani nezastavila a pomalu šla dál dopředu. ,,Slyšelas! Vrať se mezi ostatní.'' řekl ostřeji, že jsem i já s sebou cukl, ale ona dál nereagovala.

Kristen
Slyšela jsem, jako by na mě někdo mluvil, ale můj mozek to nebyl schopný zpracovat. Stejně jako jsem skoro nevědomky šla dopředu. Tlapy se kladly jedna přes druhou samy. Ale pak jsem zastavila. Bylo to mezi Samuelem a druhým vůdcem.
,,Vidím, že tě ne všichni z tvé smečky respektují.'' zasmál se. Byl to ten úsměv, který jsem si pamatovala. Veselý a upřímný. ,,Měl b - '' chtěl něco říct, ale pak se zarazil.
To už jsem se přeměnila a zpříma mu hleděla do očí. Byly to tytéž oči, které jsem milovala. Stále neměli jednotnou barvu. Myslela jsem, že mě snad nohy neunesou a já skončím na zemi.
,,H - Harry.'' vykoktala jsem po chvíli ticha.
,,Tak přece jsi to ty. Nevěděl jsem, že jsi vlkodlakem a ještě k tomu ve vedlejší smečce.''
,,Byl jsi mrtvý.'' hlesla jsem a úplně vypustila z hlavy to, co řekl před chvílí.
,,Já si myslím, že ne.'' sladce se usmál. Kdysi se mi jen z tohoto malého gesta podlamovaly nohy, ale dnes ne.
,,J - jak to? Umřel jsi.''
,,Ne. Měl jsem umřít. To je rozdíl. Už když mě převezly do nemocnice, vědělo se, že i na sále mi nepomůžou. Proto mě jeden z doktorů pokousal a čekal, jestli přeměnu přežiju. A přežil. Tobě ale musel říct, že jsem umřel a rodičům, kteří tou dobou byli taky vlkodlaci, to vysvětlil.''
,,Proč jsi mi třeba nezavolal, nenapsal, nenavštívil mě a neřekl, ze jsi živý?'' nechápala jsem a cítila, jak se mi derou slzy ven. Uvnitř mě se odehrával boj. Jednou polovina těla by ho nejraději radostí objala, ale ta druhá ho umučila k smrti.
,,Beze mě by ti bylo líp. A navíc jsem tou dobou byl dost neovladatelný. I kdybych ti později zavolal, jak bych to vysvětlil?''
,,Milovala jsem tě.'' šeptla jsem.
,,Ale to já tebe taky. A na tom se nic nezměnilo.'' řekl a nasadil jeden z těch krásných úsměvů. Ten mu však hned spadl, protože jsem mu vlepila pořádnou facku. Vařila se ve mě krev. Tvrdí, že mě miloval, ale přitom se mi ani nepovažuje zavolat, že je živý?
,,Víš, co jsem si kvůli tobě protrpěla? Celé noci jsem nespala a když jsem náhodou usnula, vzbudila jsem se s nočními můrami. Noc co noc se mi před očima objevoval výjev tebe pod tím kusem auta! To kvůli tobě se ze mě stala hrozná nána! Uzavřela jsem se do sebe, nedovolovala jsem citům projít napovrch, protože jsem se obviňovala z toho, co se stalo! Já jsem probrečela celé dny a ty ses tu mezitím proháněl bezstarostně v lese!'' křičela jsem a cítila, jak mi slzy klouzají po tváři a zanechávají tam mokrou cestičku. Ani jsem se však neobtěžovala je setřít.
,,Ale teď víš, že žiju. Pořád tě miluji a chci tě zpátky.'' řekl a já s sebou trhla.
,,Nechoď mi na oči. Jsi ubožák! Nic víc než pokrytec, který celý ty roky myslel jen na sebe!'' vykřikla jsem. Rychle jsem se otočila a ještě ve skoku se přeměnila na vlka. Plnou rychlostí jsem od tama vyběhla, ani jsem nevěděla kam.

Fred
,,Myslím, že to pro dnešek necháme být, ale už se na našem území neukazujte.'' řekl po chvíli ticha Samuel. Druhá smečka se tedy otočila a beze slova odběhla pryč. My ostatní se jen rozpačitě rozhlíželi kolem sebe a nikdo nevěděl, co říct nebo co udělat.
Teprve teď mi to všechno začalo dávat smysl. Ten kluk, Harry, je ten, do kterého se tehdy zamilovala a ten prsten, co mi dala, je původně jeho. Když mi ha dávala, řekla, že umřel. Zřejmě ne.
,,Měli bychom se vrátit.'' řekl nakonec vůdce a přeměnil se. Všichni jsme ho tedy následovali k domu.
Poté, co jsme doběhli a přeměnili, jsem šel ke Kristen do pokoje. Chtěl jsem vidět, jak na tom je. Několikrát jsem zaklepal na dveře, ale nic se nestalo.
,Kristen, to jsem já. Můžu jít dovnitř?' zkusil jsem, ale výsledek byl stejný. Nakonec jsem se tedy osmělil a vešel. Pokoj byl však prázdný.
,,Tak jak je Kristen?'' zeptala se mě Amber, která stála u sporáku a něco vařila. Jak řekla, byl to jediný způsob, jak přemýšlet a u toho něco dělat.
,,Nevím, v pokoji nebyla.''
,,Cože?'' podivil se Leo, který jí pomáhal krájet zeleninu. ,,Nemůže se toulat po lese, když je tu ten upír!''
,,Musíme ji najít.'' řekl Samuel, který se objevil mezi dveřmi. ,,Zavolejte všechny ostatní a za deset minut venku před domem.''

,,Našli jste něco?'' zeptal jsem se Lea a Amber, kteří už stáli před domem. V lese jsme pobíhali několik hodin, dokud se nesetmělo. Pak nás vytím zavolal vůdce zpět.
,,Ani jedinou stopu.'' posmutněl Leo.
,,Našel ji někdo? Nebo alespoň nějakou stopu?'' zeptal se Samuel, když už jsme tu byli všichni, tedy kromě Kristen. Zavládlo hrobové ticho, kdy nikdo neřekl ani půl slova. Takže nikdo nic nenašel.
,,Musíme hledat dál.'' ozval se Adrian.
,,Ne, když tu řádí ten upír.''
,,Ale ona je někde venku.'' vzdoroval dál hoch.
,,Jestli ji chceš jít hledat, tak odejdi ze smečky. Jako vůdce jsem řekl, že nikdo až do setmění neopustí dům.'' řekl hlubokým hlasem, ze kterého mě přejel mráz po zádech. Na to už Adrian nic neřekl a spolu s ostatními šel do domu.

Ahoj, chci se zeptat, jestli by jste radši, aby tento příběh měl hodně kapitol, nebo abych ho rozdělila na dva díly. S postavami mám totiž naplánované ještě plno dobrodružství a příhod. Mám na vás ještě jednu otázku: Co by jste na mém příběhu změnily nebo co se vám na něm nelíbí? Díky za odezvy. :)