Hired for Styles (Czech story)

52. Nothing.

Tak tu máte další díl :) Jo a mám pro vás dobrou zprávu .. .. budu přidávat každej den :D Teda pokud budu mít čas, ale nejspíš jo :) 

I hope you like it!

Taxík zastavil před chodníkem, utřela jsem si slzy, vzala si svoje věci a naposledy jsem se podívala na dveře. Chci bežet dovnitř, obejmout Harryho a říct mu, jak mě to mrzí a chci mu říct, že je všechno v pořádku, ale vím, že se to nestane. Všechno jsem posrala. 

Pořád se dívám na dveře a rozhoduju sem jestli bych měla jít dovnitř, když se klika začala hýbat. Doufám, že myslel na to stejné co já. Přijde mi říct, aby jsme se vrátila dovnitř. Políbí mě a já přestanu plakat a všechno to bude dobré. 

"Zapomněla jsi na tohle." Jeho oči jsou červené, podal mi šek a vrátil se zpátky do domu. Taky plakal? Chci aby se vrátil, potřebuju ho. Věřila jsem, že přijde pro mě a odpustí mi, ale on mi jen dal ten posranej šek, který si stejně nevyzvednu. Nechci. 

Ne, neodejdu od něj tak lehko. 

"Harry!" Položila jsem svoje věci a přešla jsme ke dveřím, bouchám na ně. 

"Harry, notak!" Nechci, aby to takhle skončilo. Nechci, aby jsem vůbec skončila. 

"Můžu ti to vysvětlit?" Vzlykala jsem. 

Neotevírá dveře. Ani mi neodpovídá. 

"Harry, prosím!" Proč jsme si zapomněla ty prokleté klíče vevnitř? Brečím víc než předtím. Nemůžu ho takhle ztratit, jednuduše nemůžu. 

"Harry já tě miluju!" Miluju ho. Hodně ho miluju, není to vidět? Po tom všem, jedna hádka a my se rozejdeme? 

Nic. Vůbec nic se neděje. Ani zvuk zevnitř domu. 

Není to jako ve filmech. Kdyby to tak bylo, právě te´d by otevřel dveře, možná by se dokonce ani trochu usmíval. Jeho ruce by byli otevřené pro mě a já bych do nich spadla, a on by mi řekl, že všechno bude v pořádku. 

Ale nestalo se tak a ani nestane. Stojím tu jako idiot, břečím a bouchám do dveří, čekám na Harryho, který by měl nějak zareagovat. Ale ne. 

"Harry..." Řidič taxíku na mě netrpělivě zatroubil. Určitě v jeho očích vypadám jak šílené, plačící děvče v šatech uprostřed noci kříčící na osobu na druhé straně dveří, který se mi neozývá. 

"Tak jak to teda je?" Dusím se. "Skončili jsme?" Nic.  

Rukou jem si utřela oči, černou linku a řasenku mám po celé tváři. Z toho pláče se cítím tak unaveně, spadla jsem, když jsem se snažila vzít si kufr. Chodník a všechno okolo je rozmazané z mých slz. Nezastavují se. Ztrácím jednoho člověka, kterého jsem skutečně milovala. Samozdřejmě, milovala jsem lidi, ale nebyla jsem tak zamilovaná jako teď. Do Harryho.  

Řidič taxíku je fakt pěkný a trochu mi připomíná kluka s kterým jsem chodila na střední. Pomáhá mis kuframa. Vlastně dělá všechno, zatímco já se na něho dívám. 

"Kam to bude, lásko?" Ptá se, když jsem v taxíku a nemám žádný výhled na Harryho dům. Kam mám jít? Můžu jít do hotelu, ale novináři by byli všude, nechci na sebe přilákat žádnou pozornost. Jsem překvapená, že teďkom nejsou v okolí.  

"Hm.." Komu mám zavolat? Eleanor šla na Vánoce k jejím rodičům. Doprdele, to už je vánoční čas? Co mám teď dělat? Můžu jít k Perrie a Zaynovi, ale nemůžou mě takto vidět.  

"Můžu vás trochu, provést, dokud si to nerozmyslíte." Mluv! 

"DObře, děkuju vám." 

Nakonec jsem napsala Perrie a jednoduše ji napsala, že se sejdeme u baru, kam jsme se rozhodli už jít předtím. Potkáme se za deset minut, takže jsem měla trochu času se upravit.  Ptala se, proč jsme se s Harrym neukázali na dvojtým rande a tak jsem ji řekla, že je to dlouhý příběh. Všechno ji to vysvětlím dnes večer, doufám, že se na mě nebude dívat jinak, když se dozví o smlouvě. Teď fakt potřebuju kamarádku.