Hired for Styles (Czech story)

41. Rainy Days

Pro ty kdo čtou Anonymous, tak ve středu bude další díl :)

"Harry, vážně, líbí se mi to." Sedla jsem si vedle Harryho na náš gauč. 

"Jsem rád, že se ti to líbí, ale proč si svůj pocit neukázala už předtím?" Za posledních několik hodin, Harry pochyboval o mým nadšení, dokonce ani potom co jsem ho hned při příchodu pořádně objala. 

"Zlato." Posunula jsem k němu blíž a tvář jsem zabořila do jeho hrudi. "Líbí se mi to, fakt." 

"Jsi si jistá?" Moje rty ho líbali na krku. 

"Samozdřejmě." 

"Dobře." Před chvilkou začalo pršet a teď je venku liják. Abych byla upřímná, je to celkem uklidňující. Jsme celou dobu ticho, ale je to milé, jen tak ležet na Harryho rameni. Líbí se mi,. když jsu blízko u něho, dokonce ikdyž nic neříkáme, což je celkem divný. Pamatuji si, když jsme spolu začli 'chodit' , celou dobu jsme byli ticho. Teď, když si  nepovídáme, můžeme jen tal sedět a relaxovat v přítomnosti toho druhého. "Arianna?" Jeho hlas je slabý. 

"No?" 

"Víš, že přijdou. Moji rodiče." Doufám, že ano. 

"Mhm." Rozmýšlím. "Přijdou jen kvůli tobě, Harry." 

"No, ale já nevím. Když uvidí, co k tobě cítím, budou asi překvapeni." Co ke mně Harry cítí ? Přeju si, abych našla odvahu se ho na to zeptat. 

"Hm." Jeho ruky mě objímají, dal mi pusu do vlassů. "Takže, Francie, kdy vlastně jedeme?" 

"Asi za 2 týdný, myslím." Za dva týdny budu s Harrym Stylesem ve Francii. Někdy se mi zdá ten poslední měsíc tak neskutečný. "V pořádku?" 

"Je to perfektní, Zlato. Kdy se vrátíme?" 

"Před Vánocema?" Přikývla jsem. Déšť se zdá být čím dál tím víc horší, takže denska asi ven nepůjdeme. Je to v pořádku. "Už si se někdy líbala v dešti?" 

"Ne, nikdy." 

"Lásko?" 

"Zlato?" Snažím se napodobit jeho tón hlasu, ale Harry s zasmál. 

"Jakto, že jsme o tom nikdy nebavili?" Cože? "Když jsme se potkali. Když jsme spolu začli chodit, však víš ne?" 

"Jseš si jistý, že se chceš o tom bavit?" Zasmála jsem se. "O čem budeme mluvit?" 

"Například, proč jsi semnou začla vůbec chodit?" 

"Oh. Umm.." Snažím se najít slova. " V první řadě jsem potřebovalanějaké peníze. Myslím, že to je 1500 dolarů za týden. Plus, oblečení zadarmo. A mohla jsem chodit s roztomilým klukem." Nic neříká. " V podstatě jsem dostala práci snů." 

"Jen roztomilý?" Vyvalila jsem oči a skoro jsem vybouchla do smíchu. 

"Víš jak jsem to myslela." Pokrčil rameny, začala jsem se rozmýšlet o jeho poznámce. "Jsi fakt sexy kluk. Atraktivní. Nemůžu z tebe odtrhnout oči."  

" To je o něco lepší." 

"Proč jsi to udělal ty? Proč jsi stím souhlasil?" 

"Ehm." Přemýšlí. "Myslím, že jsem neměl na výběr." Au. "Ale management má kontrolu nas vším." To je pravda. "Nakonec. Jsi trochu pěkná." Zlobím se. 

"Trochu?" 

"Jsi fakt, fakt pěkná. Takže, když já jsem..." 

"Och, přestaň." zasmála jsem se. Zakroutila jsem hlavou, uvolnil objetí a posunul se. Jeho velké paže jsou znovu okolo mě, když mě vzalo náruči. "Co to ." Oh, to ne. Vzal mě ke dveřím, začala jsem sebou kroutit a dostat se z jeho sevření. 

"Harry, prosííííím, nechoď do deště." 

"CO říkáš?" 

"Já..." Otevřel dveře, nese mě přímo do toho lijáku a s ničím aby moje oblečení nezmoklo. Shit, doufám, že tady nejsou žádní novináři. Postavil mě na trávník, okamžitě jsem měla mokré vlasy. 

"Nenávidím tě. Jsem úplně .." Přesuřil mě dlouhým polibkem, není to nic zvláštního, ale mám z toho motýlky v břichu. Nikdo to nefotí, díky Bohu. 

"Tak, teďkom už jsi políbená v dešti." proč je tak sakramentsky perfektní? 

Znovu mě zvedl, moje ruce se obmotali okolo jeho krku, před vchodem dovnitř jsme byli oba úplně promočení.