Hired for Styles (Czech story)

25. Forty?

Jakmile jsme odcházeli z divadla, Harry mě držel za ruku, něco upoutalo moji pozornost.Když jsme byli u našeho auta, viděla jsem Joshe Hutchersona.Myslím si, že ho Harry nevidí, protože se dívá jiným směrem, aby jsme se mohli rychle dostat pryč. Než ho stihnu upozornit na Hutchersona, už sedíme v autě na cestě domů. Sakra. 

"Měla jsi dobré narozeniny, lásko?" Ptá se Harry, usměju se a potom zamračím. "Lásko? Odkdy mi tak říkáš?" Ne, že by jsem si stěžovala, ale je to prostě divný. Obvykle mi říká mím jménem. "Od teď, v pořádku?". Samozdřejmě, že je to v pořádku. Podívá se na mě a čeká na odpověď. 

"Jo je to v pořádku." Ušklíbne se nad mojí odpovědí a hraje si s rádiem. " A byly to nejlepší narozeniny jaké jsem kdy měla." 

"Lepší jak ten klaun?" 

"O hodně lepší." Nakonec to byly ty nejlepší, vlastně jsem to ani nemohla s něčím porovnat.Rok co rok jsem zvala jen pár kamarádů a nakonec to skončilo tak, že já s Cassidy jsme šli do klubu s falešnými lístky a opili se. Doufám, že taky Harrymu udělám ty nejlepší narozeniny, jako on mě. "Fakt ti děkuju Harry." Otevřel pusu, asi chtěl něco říct, ale v rádiu žačlo hrát What makes you beautiful, skoro jsem vyskočila ze sedadla. Harry zaténal, hrbí se na sedadle, dokud nejsme v ulici kde bydlí. Zpívala jsem tak nahlas a asi taky příšerně, když me Harry stopl při jeho sólu.Čekáme až písnička úplně skončí a jdeme ven z auta. 

"Arianna! Harry! Tady! " Několik novinářů nás sledovali a zoufale se snažili pořídit nějaké fotky. Chytla jsem Harryho za ruku, když jsme šli do bytu. Pro fotoaparáty, samozdřejmě.

"Arianna, jeké byli tvoje narozeniny?" Jeden se zeptal, když jsem jen pár metrů od sebe. Ještě nikdy se mě nezeptali na nějako otázku, měla bych slušně odpovědět. 

"Dobré, děkuji." Odpověděla jsem. Harry mě tahá k jeho domu. "Kolik máš roků?" Otevřela jsem pusu, abych řekla že devatenáct, ale muž promluvil znovu, "Čtyřicet?" Moje srdce se zastavilo. Slyšela jsem toho už dost, ale tohle byla poslední kapka. Snažila jsem se být silná, ale je to těžké, cítila jsem se míň jak člověk, oni vždy našli nějaký způsob, jak by mi snížili sebevědomí. To vypadám tak staře? Chci zmizet. Proč lidi chtějí, abych se cítila tak bezvýznamná? 

"Nevšímej si jich.Chcou jen od tebe nějakou reakci." Harry mi potichu pošeptal,Může to být pravda, ale tím to nekončí. Už i pár slz padlo z mých hořících očí. 

Jakmile jsme vevnitř, jdu do koupelny a snažím se vyhnout Harrymu, nechci aby mě viděl jak brečím. Nefunguje to, mám pocit, že kráčí přímo zamnou. "Arianna." Chytí mě za ruku, otočí si mě k sobě.Jeh výraz se změnil, když mě uviděl. Vsadím se, že mám červené oči a po tvářích rozmazanou řasenku. "Nechej je tak, lásko. Hlavní je, že máš narozeniny." Jeho ruka se dotkla mojí tváře, utřel mi slzu, ale z oka mi hned vypadla další. 

"Není to tak jednuché Harry." Můj hlas je nejistý. Jak se mám s tím smířit? "Snažím se, ale je to těžký, být pro ně perfektní." Vzlykla jsem. "Nejsem dost dobrá.Pořád se cítím jak nula." 

"Nikdo není perfektní Arianna." Utře mi další slzu a dal mi pryč pramen vlasů z tváře.Chvilku jsme byli ticho, Harry mě chytil ani za druhou ruku. "Ale ty se nemusíš snažit, však víš." Ano vím, snažím se usmát, ale on ví že se necítím dobře. Pustil mu ruky a přitáhl si mě k sobě do náručí, přímo v jeho středu obýváku- našem středu. Za chvíli se začnu odtahovat, ale on mě objal pevněji. "Chceš si o tom popovídat?" Zakroutila jsem hlavou.Stojíme tam několik minut ticho, než jsem se rozhodla promluvit. "Máš zmrzlinu?" 

"Běž se převlíct a já ti ji přinesu, platí?" Přikývla jsem a šla do ložnice pro pyžamo.Převlíkla jsem se a odlíčila, jdu zpátky do obýváku, kde je Harry stočený do klubíčka se zmrzlinou na gauči a dvěma lžičkami a ovladačem v ruce.Nemůžu si pomoct, ale Harry je asi ten nejlepší přítel, jakého jsem měla. Rychle jsem zahnala myšlenku, je to přece  jen můj ' přítel ' . Někdo mě za to platí. " Na co se chceš dívat?" Usměje se na mě. " Je mě to jedno." Sedla jsem si vedle něj a natáhnu se pro zmrzlinu. Sledujeme trochu divnou komedii, na které se smějeme hned od začátku.

Na konci jsem už usla.