Hired for Styles (Czech story)

46. "Can't we just talk about this?"

"Ignoruješ mě?" Zeptal se mě Harry, když jsme v hotelu. Nechci nic říkat a tak jsem šla do koupelny, zatím co on si povzdychl. 

Umyla jsem si tvář a podívala se na sebe do zrcadla.Mám pocit, že jsem se v posledních měsících hodně změnila, ne fyzicky,  i když jsem nosila víc make-upu než jsem byla zvyklá. Už nejsem tak neopatrná, jak jsem byla, né že bych byla hodně neopatrná, ale teď jsem opatrnější ve všem co dělám.  Není to hrozná věc. Nechci být středem pozornosti a nebo si myslet, že jsem lepší jako kdokoli jiný, protože já taková nejsem. Já jen.....jsem jiná. Jiná než předtím. Víc se zajímám o lidi okolo sebe. 

Myslím, že sláva lidi změní, v některých věcech. Musíte si dávat pozor na chování ve všech situacích. Neodvážila bych teď říct něco hrubého o jakékoli celebritě. Nikdy bych neobvili někoho jiného, jak před pár měsíci, protože všechno co udělám, bude okamžitě vědět celý svět. 

"Nemůžeme si o tom promluvit?" Slyšela jsem Harryho, přerušil moje myšlenky. Mohli, ale potom bych mu musela říct o mém "ukončení" smlouvy a nemyslím si, že jsem v tété chvíli připravená. Nenáviděl by mě, kdybych mu to teď řekla. Rozhodal jsme se o tichou léčbu ještě pár hodin, takže se můžu psychicky připravit, že mu řeknu pravdu. Harry mi lhal, na to nemůžu zapomenout. Nechal mě, abych si myslela, že tento úžasný výlet naplánoval on. Pochybuju, že by mi řekl pravdu, kdyby se neprozradil. 

Otevřela jsme dveře a Harryho oči se rozzářily. Cítím se hrozně, za to, že s ním nemluvím. Posunul se, když jsem prošla okolo něj, posadila jsem se na postel. Dívala jsem se na televizi a přinutila jsem se soustředit na ni, né na Harryho, který sedí po moji pravici. 

"Nemůžeš mě ignorovat věčně, zlato." Jeho přízvuk mě jednou zabije, je tak kurevsky přitažlivý, musím se soutředit, abych mu neskočila přímo do náruče. Snažím se dívat na TV, ale nejde to, protože se Harry na mě usmívá, jak idiot. Vlastně se chichotá a chci mu jednu vrazit. 

"no, proč se Eiffelova věž jmenuje právě tak?" No táák. jedna z Harryho špatných hraček. Je tady něco, co mě nutí se smát nad každám jeho hrozným vtipem nebo když ani neřekne pravdu, je vtipný. Cěká několik sekund. "Protože když seš úplně nahoře, uvidíš celé město." 

Dělá to znovu. Nemůžu se přestat smát, takže Harry vyhrál, protentokrát. 

"To bylo fakt hrozný." Řekla jsem, zakroutil hlavou. Směje se. 

"To nebylo směsný, to byla odpověď." No jasně, důvod. 

Oba jsme několik sekund potichu, vím, že Harry nedokáže být ticho. Jeho ruce si chvilku hrály s mými a já nevím proč je tak dokonalý. "Promiň, jestli sis myslelam že jsem to naplánoval já, baby." Moje srdce poskočilo. Nikdy mě tak neoslovil. Z jeho úst to znělo dokonale. 

"Proč se červenáš?" Pokrčila jsem rameny, ale moje tvář hořela ještě víc. 

"Líbí se ti, když ti řeknu, baby.?" Zdůraznil to slovo, já jsem na něj vykulila oči a usmála jsem se. Přitáhl si mě blíž k sobě. "Fakt je mi to líto." 

Teď by byl fakt dobrý čas mu říct o smlouvě. možná, že by z toho nic nedělal. Otevřela jsem pusu, abych mu to řekla, ale on mi dal vášnivou pusu. Zapomněla jsem, co jsem chtěla říct. 

"Na dnes večer mám naplánovanou schůzku, chceš jít?" Říká. Nemůžu u to říct, zničilo by se tak naše rande. "Nemusíme jít, jestli jsi pořád naštvaná, ale naplánoval jsem to." 

"Kde to je?" Usmívá se. 

"To je překvapení." Nenávidím, ale i miluju vztak s překvápkama. "Chceš jít?" Samozdřejmě, že jo. Miluju chodit s tebou ven, idiote.