MATE !Prochází úpravami

MATE x 20 - Prom 2/2

Nezapomněl jsem zásady dobrého chování ani ve spěchu, a tak Mette nastoupila až poté, co jsem jí otevřel auto a zavřel za ní. Hned, co jsem ale usadil dámu, jsem spěchal do auta. Otočil jsem klíčky v zapalování a rozjel se ke škole maximální povolenou rychlostí.
„Okay, tvoji rodiče... fuck. Řekněme, že si od nich zase dám na chvíli pauzu. Co o mně vůbec říkala?"
„Ptala se mě, jestli jsi kriminálník a jestli si myslím, že tohle je vtip. Nevím, co mamce vadilo. Řekla bych, že tetování na krku, ale u ní člověk nikdy neví. Podle mě vypadáš hot," komplimentovala mě ještě před tím, než jsem to stihl udělat já. Potěšila mě, ale věděl jsem, že vzadu mysli mi sedí myšlenky na to, od koho bych takové věci chtěl slýchat. Nehodlal jsem se ale nechat unášet myšlenkama na někoho, koho v tomhle kontextu prostě nemůžu mít. Místo toho jsem se donutil soustředit na ostrou, ale elegantní holku, co se mnou prozatím tvořila pár.
„Ty vypadáš skvěle, Mette," mrkl jsem na ni, „jsi sexy."
„Díky, zlato. Umíš být i sladký, když chceš! Škoda, že se musíme po plese rozejít," povzdechla si. Na moment jsem k ní stočil pohled, ale než si mě stihla všimnout, vrátil jsem se ke sledování cesty. Nevěděl jsem přesně, na co tím naráží, ale začínal jsem se cítit nesvůj z toho, že by si náš vztah mohla začínat přebírat jinak, než jak jsme ho původně oba zamýšleli.
„Byli bychom celkem pěkný pár, nemyslíš? Mamka přece říkala, že můj přítel má velké štěstí, že mě má."
Já ti řeknu, s kým bychom byli pěkný pár...
„Pěkný pár určitě ano, ale ty víš, proč jsme spolu."
„Neboj, vím, že někoho vídáš, pamatuju si to," usmála se na mě sladce. Zahlédl jsem její výraz jen koutkem oka. Trochu mě překvapil záblesk upřímnosti v důvěryhodnosti v tom, co říkala. Jako by mi to snad i přála.

„Nevím, co řekne na to, jestli se potvrdí, že čekám tvoje dítě, ale..."
Zatnul jsem zuby a značně otráveným hlasem se zeptal: „Melanie, je vůbec možné, abys byla těhotná?"
Najednou přepla. Na povrch se začala zase vyškrábávat ta verze Melanie, kterou znali všichni ve škole. Dlaň s úzkými prsty a dlouhými fialovými nehty si dotčeně položila na hruď.
Odpověděla mi otázkou: „Myslíš, že si z tebe dělám srandu?"
Zlomení hlasu uprostřed věty prozradilo to, jak moc jsem ji dokázat vytočit jednou blbou otázkou. Opřel jsem se loktem o opěrátko a jednou rukou řídil dál, jako by se nic nestalo. Nehodlal jsem krmit toho draka v ní.
„To neříkám. Jenom se ptám: dělala sis vůbec nějaký test?"
„Tak... jako," znejistila v hlase, „ještě ne. Ale nebrala jsem prášky a zpozdila se mi menstruace, takže jaké jiné vysvětlení pro tohle máš?"
„Fuck, tak mi ještě nepředhazuj, jak jsi těhotná," snažil jsem se neznít hnusně a nehádat se s ní před akcí, na které ona sama tak lpěla. Slíbil jsem jí pěkný ples, nechtěl jsem ho kazit. Po plese jsem si to s ní ale hodlal vyřídit.
„Jak chceš," odsekla a urazila se, což ještě dotvrdila tím, jak se nohama nasunula co nejdál ode mě, „stejně se tomu nevyhneš."
U mě platilo: co na srdci, to na jazyku. No, ale tentokrát se zdálo jako lepší nápad ji nechat vychladnout a spolknout svoje další slova.
***
Zaparkoval jsem blízko školy a těžce vydechl, když se mi před očima zjevil dav lidí postávajících jak před školou, tak na parkovišti. Hlavou mi hned proběhlo, že Tommy je někde tady. Pokud ne před halou, tak už v ní. Možná jsem to s tou líbačkou v obchodě přehnal. Kurva, nebo jsem to posral tím divně neurčitým přiznáním o citech? Nechtěl bych, aby se to teď mezi náma posralo, jestli jsem toho na něho vyvalil najednou hodně. Fuck. Měl bych se víc ovládat.
„Maska," ze spirály myšlenek mě vytrhl hlas budoucí královny plesu. Polkl jsem a vzal si, co mi nabízela – klasickou černou masku přes oči. Sehnala je pro nás oba. Kdyby pověřila mě, tak bych na to asi zapomněl. Byl jsem spokojený s jejím výběrem – upřímně, moc mi na tom nezáleželo.
V jednoduchosti je krása: maska, co doplňovala její outfit, vsázela na kouzlo jednoduché krajky. Nasadila si ji a několikrát zamrkala, asi aby si upravila dlouhé řasy, co zdobily intenzivní tmavé oči, kterýma by okouzlila každého. Když je znovu přesunula ke mně, všiml jsem si, jak ostrým pohledem mě pozoruje. Melanie vypadala vážně hot, a i když se uměla chovat jako naprosto podlý jedovatý had, skrývala v sobě magnetickou eleganci a v určitých momentech i neoblomný chlad. Viděl jsem se v ní. Narcisistická část mně k tomuhle tíhla. Neviděl jsem Melanie jako něco víc, než kamarádku a spojence ve výběhu divokých zvířat na škole, ale dokázal jsem si představit, jak lehce se někdo mohl zamilovat a nechat si od ní zlomit srdce. Čím víc jsem přemýšlel nad tím, jak moc jsme si podobní, tím víc mi docházelo, že tentokrát já svůj vnitřní chlad ztratil a že svoje srdce vystavuju až moc. Místo lamače srdcí jsem se sám postavil do role, při které si jeden blonďák může určit, co se mnou udělá.

Položil jí základní otázku: „Připravená, královno?"
„Připravenější už nebudu," odpověděla a natáhla se pro svoji kabelku. Bral jsem to jako pokyn k tomu, abych se taky hnul. Hodil jsem přes sebe svůj kabát, vyšel z auta a otevřel dveře na její straně. Pomohl jsem jí vystoupit ven z auta. Večerní šaty se mírně rozevlály s chladivým vánkem.
„Mně je hrozná zima! Koho napadlo mít ples v zimě?!" postěžovala si a obalila se víc do svého elegantního svetříku. Šlo vidět, jak se klepe.
„Dám ti svůj kabát, chceš?" nabídl jsem. Už jsem si ho začínal znovu stahovat z ramen, než mě rozevřená dlaň a trochu otrávený pohled zastavil. Nekomentoval jsem to.
„Připravovala jsem tenhle outfit tak dlouho, že dát si kabát by byl hřích! Nikdo mě nesmí vidět zahalenou," odmítala. Povzdechl jsem si a rozhodl se ji radši zavést dovnitř než ji přemlouvat.
„Dovolíte, my lady?" nabídl jsem jí rámě a trochu s ní zavtipkoval. Nasraně se tvářila už dost dlouho a mě už to nebavilo. Na moment mě zas propálila pohledem, ale nedokázala zabránit jemnému zvednutí koutků úst. Ruka královny proklouzla kolem mé paže a zachytila se za ni.
„Jenom mě dostaň dovnitř co nejdrychlejš, jinak zmrznu."