My Teacher

150. Jméno pro chlapečka

,,Můžu?" podívá se na mě Louisa a ukáže na mé miminko. Zmůžu se jen na chabý úsměv a podám jí dítě. Nemůžu přestat plakat dojetím. Já mám dítě! Po tak dlouhé době jsem se konečně dočkala. A je tak krásný. Po něm holky jen poletí! :D Louisa se s ním mazlí a kapky slz se jí kutálejí po tváři a dopadají do bílé peřinky, kde spokojeně spinká miminko.
,,Běžte prosím ven. Maminka potřebuje spát." vejde tiše do pokoje Mindy a vezme si malého. Uloží ho do postýlky, která je vedle mé postele a ostatní včetně Freddieho musí odejít. Jsem vážně dost unavená. Takže jakmile mi Freddie dá pusu na dobrou noc a věnuje mi sladký úsměv, zavřu oči a usnu.

,,Tak jaké mu dáte?" naléhá na Freddieho máma šťastně.
,,Ještě nevím. Zatím jsme to tak moc neprobírali. Ať si to vybere ona. Prošla si něčím hrozným, ještě teď se z toho celý klepu, tak ať má z toho nějaký užitek." odpoví Freddie a nakoukne do pokoje, jestli ještě spím. 
,,Ahoj." zavře  za sebou a příjde ke mě.
,,Ahoj. Kolik je hodin?" čtyři ráno.
,,To jsem spala celý den?"
,,Jo. Ale Louisa s Harrym museli domů. Louisa má zítra školu a Harry ji nechtěl pustit samotnou domů. Bojí se o ni a já se nedivím." Přestane si mě všímat a přejde k malému, který stále spí. Před chvílí jsem mu dala najíst. Když ho kojím, docela to bolí, ale dá se to vydržet. Rozhodně to není tak hrozné jako porod. 
,,A jméno?" začne Freddie a pohladí ho po tvářičce. 
,,Jamie." odpovím a zadívám se mu do očí. Freddie se zarazí.
,,Jamie?"
,,Ano. Po tvém dědečkovi." řeknu a čekám, co odpoví. Opět se podívá do postýlky.
,,Takže tohle je náš malý Jamie. Vítej v naší rodině!" posadím se a sleduju Freddieho, jak zadržuje pláč. Určitě vzpomíná na svého otce a na celou svou rodinu.
,,Freddie?"
,,To bude dobrý." nastaví ruku, abych mlčela. Je mi ho líto, ale už je to pět let. Jenomže ho to dost poznamenalo. I to, když zjistil, že má své dvojče, které vůbec nepoznalo svého pravého otce ani matku. Takže Freddie by měl být šťastnější než je Tomas. I on teď prožívá těžké chvíle bez vlastních dětí.
,,Jak dlouho tu ještě budeš?" snaží se opět chovat jako opravdový muž.
,,Doktorka říkala, že zítra bych už mohla jít domů. Přijedeš si pro mě?" usměju se.
,,Budu tu s tebou celý den."
,,Ne, Freddie. Nespal jsi dva dny a musíš do práce. My to tu ten den s Jamiem vydržíme. Snaží se mě přemluvit, aby směl zůstat, ale to se za tu dobu co jsme manželé nenaučil, že já mám vždy poslední slovo? :)
,,Dobře. Tak se měj, lásko. Zítra přijedu kolem páté odpoledne." dá mi polibek.
,,A nezlob maminku." pošeptá Jamiemu a ten  taky dostane pusu od svého milujícího tatínka. Sotva odejde, hned do pokoje vejdou máma a táta, který drží Amberly za ruku. Cupitá k mé posteli a snaží se vyšplhat nahoru, ale upadne. Maminka se jí směje a zvedne ji ze země.
,,Tady ji máš." posadí Am na postel a ona se sápe do mé náruče.
,,Tak si se dočkala. Jsi maminkou. Doufám, že z něj vychováte správného člověka. Kdybyste jste cokoli potřebovali, obraťte se na nás. Tvoji rodiče jsou tu kdykoli pro tebe a pro Freddieho." pohladí mě máma a usměje se.
,,A jak se teda jmenuje?" zeptá se nedočkavě táta, který stojí nad postýlkou a kochá se tou nádherou.
,,Jamie..."

Mám otázku!
Jsou ty díly moc krátké? Mám je dělat delší, nebo vám to vyhovuje?