My Teacher

68. Dárek od rodičů

Louisa zírá a není schopná nic říct.
,,Co se stalo?" nechápeme. Pomalu nechá kolovat krabičku, a když se do ní také podíváme, máme stejný výraz jako Louisa.
,,Jako fakt?" nevěřím a znovu si ověřím obsah krabičky. Ne! Mé oči nelžou.
,,Kolik tam je?" zeptá se Freddie a vytahuje z krabičky všechny pětitisícovky.
,,Spočítáme to." navrhnu a každý si vezme část peněz.
,,My máme 130. ooo korun." řeknu, když jsme s Freddiem hotovi. Ještě nikdy jsem nedržela tolik peněz hotovsti.
,,Já mám 204. 000 korun." řekne po chvíli Harry.
,,A já 166. 000 korun." žasne Louisa a nevěřícně si předá peníze z jedné do druhé ruky.
,,To je celkem 500. 000 korun." řekne Freddie během cvhilky.
,,Od mámy a táty." přečte malá papírek Louisa, který byl ještě v krabičce. Její rodiče jí zajistili na půl milion korun.
,,Ty jo! Teď ještě dostaneš několik melounů za ten dům a budeš menší milonář!" žasne Freddie, který ještě jednou přepočítává peníze.
,,Jdete se naj..." máma, která nás šla upozornit že bude večeře, stojí na místě a zírá na hromadu peněz.
,,To jste vykradli banku?" Zasmějeme se.
,,Ne. To je dárek od mích rodičů." řekne Louisa. Ví, že jí rodiče zpátky nevrátí pouze peníze.
,,Wow. Kolik tam je?"
,,Pět set tisíc." To mámu porazilo ještě víc. Chvíli ještě kouká na postel plnou peněz a pak se vzpamatuje.
,,Pojďte jíst. A ukliďte ty peníze." rozkáže a s úžasem odeje. Pak se začneme smát...

,,Co s nimi hodláš dělat?" ptá se táta u večeře, když zjistí, co je tu nového.
,,To já nevím. Určitě si založím svůj účet a tam dám ty peníze. Až budu větší, pronajmu si nějaký byt, abych vás dlouho neotravovala." odpoví Louisa.
,,Neotravuješ nás." odporuje Harry a mluví tím za všechny.
Když dovečeříme, máma uklidí ze stolu, táta si jde lehnout, Harry je zase s Louis a já jdu doprovodit Freddieho domů.
,,Tak se měj. Zítra ve škole." loučím se sním u jeho bytu.
,,Krásné sny, lásko." řekne a políbí mě. Za námi uslyším bouchnutí cizích dveří. Rychle se odtrhnu od Freddieho a podívám se za sebe.
,,Promiňte, já neviděl... Mono?" uvidí nás Jacob. A do háje! To se nemělo stát!
,,Eeee... Jacobe? Co tu děláš?" ptám se zaraženě.
,,Já? Já tu bydlím. Spíš mě zajímá, co tu děláš s ním?" ukáže na Freddieho.
,,My... Já... Jdu si pro nějaký papíry." vysvětlím.
,,Jo? Teď v noci? On je má v jeho puse?"
,,No..."
,,Nevymlouvej se. Už od prvního pohledu bylo jasné, že vy dva spolu něco máte." zní spíš naštvaně, než překvapeně.
,,Jacobe, prosím, nikomu neříkej co jsi viděl." prosím ho. Jak je možné, že to všichni hned poznají? To je naše láska tak výrazná? Na jednu stranu je to dobře, ale na druhou...
,,Co za to?" Cože? Já ho nepoznávám. My ho máme podplatit?
,,Za dobrý pocit." namítne nervozně Freddie a tlačí mě do bytu.
,,Ne! Něco jiného!" zastaví nás. Snad nechce peníze.
,,A co jiného?" Jacob se usměje a řekne: ,,Tebe!" ukáže na mě.
,,Mě? Zbláznil ses? Vždyť mám Freddieho."
,,No tak se budeš muset rozdělit. Jeden den já, druhý den on." Cože? Já ho nepoznávám...
,,Co si to dovoluješ?" vyletí Freddie. Ale Jacob je v klidu.
,,Když nesouhlasíte, počítejte s tím, že zítra o vás ví celá škola."
,,Ty hajzle!" vykřikne Freddie. Možná by se s ním i popral, kdybych ho včas nezatáhla do jeho bytu.
,,Posaď se." nařídím Freddiemu.
,,No to snad ne! On vydírá učitele!" soptí.
,,Co budeme dělat, Freddie?"
,,No rozhodně se o tebe nehodlám dělit!!!" zamítne Freddie.
,,Tak to si zítra můžeš balit." řeknu smutně a odcházím pryč.
,,Počkej!" chytne mě.
,,Třeba se mi podaří ukecat řeidtele." navrhne Freddie.
,,To sotva. Už jednou tě varoval, abys ses mi vyhýbal. A i kdyby, celá škola se nám bude smát."
,,Proč smát? Nevím co je na tom k smíchu, když se dva milují?" řekne Freddie.
,,Fajn. Necháme to. Ať se stane co se má stát." povolím a znovu se posadím. Tentokrát i Freddie..

Máme angličtinu. Zrovna jsem u tabule a překládám jednu větu, když začne mluvit zástupkyně ve školním rozhlasu.
,,Žádám učitele Wesleyho a žákyni Monu Posey, aby se ihned dostavili do ředitelny. Opakuji. Ať se Učitel Freddie Wesley a Mona Posey ihned dostaví do ředitelny." skončí hlášení a všichni upírají své zraky ke mě. Ti už musí něco tušit.
,,Tak běž!" pobízí mě učitelka nevzrušeně a já jdu. Je mi jasné, co nám chce ředitel sdělit. Mám z toho hroznou trému. Už se připravuju na vyloučení!
Klepu na dveře ředitelny. Otevře mi sekretářka.
,,Co byste ráda?" zeptá se nepříjemným tonem. Nikdy mi nebyla sympatická.
,,Pan ředitel chce se mnou mluvit." vysvětlím důvod své návštěvy. Ukáže prstem, ať vstoupím. Projdu ještě jedněmi dveřmi do ředitelny.
,,Dobrý den." pozdravím. Zvedne hlavu od rozdělané práce a uzře na mě zlostný pohled. Vždy veselý a vstřícný ředitel si mě přeměří nedůvěřivým pohledem.
,,Kde je váš blízký?" zeptá se nepříjemně.
,,Nemám tušení." pokrčím rameny a dál stojím jako solný sloup. Konečně někdo zaklepe na dveře.
,,Brý den?" znejistí Freddie.
,,Výborně! Tak vás tu mám pohromadě!" začne ředitel.
,,Dnes ráno se mi donesly nepříjemné zprávy o tom, že vy dva spolu máte jistý vztah. Co mi k tomu řeknete?" založí si ruce v kříž. Podívám se na Freddieho.
,,Chci říct, že tyto zvěsti jsou pravdivé." řekne bez náznaku nervozity.
,,Vážně?" to ředitel nečekal. Mylslel si, že budeme zapírat.
,,A co vy, slečno?" otočí se na mě. Nebudu to Freddiemu kazit, tak co s největší jistotou řeknu: ,,Ano. My dva spolu chodíme a jsme spolu šťastní." Tak to ho dostane do kolen.
,,No, tak to je něco. Čekal jsem zapírání. Ale jak víte, vztahy mezi studenti a učiteli jsou přísně zakázané. A asi i víte, že vás budu muset vyloučit... Oba!" neříká se mu to snadno.
,,Je to nutné?" zeptá se Freddie.
,,Ano. Ale sám víš, že tě mám rád, takže tobě ani Moně nenapíšu ten váš hřích, aby vás taky přijali na nějakou jinou školu." slituje se. Uleví se nám.
,,Vážně? Díky." řekne Freddie a ředitel mu podá ruku. Jsme na odchodu.
,,A mimochodem... Sluší vám to spolu. Hodně štěstí do budoucna..." dodá a usměje se na nás. Tak to jsem nečekala.
,,Děkujeme."