My Teacher

80. ,,Překvapení!"

Ty tři dny bez mámy a Amberly byly hrozné. Každý den jsme je navštěvovali a těšili se na jejich příjezd domů. Ten den konečně nastal.
,,Ahoj mami!" vítali jsme se s ní. A hned co jsme ji přivítali, prali jsme se o to, kdo si bude chovat Amberly dřív. Jako první jsem ji dostala já. Dobrou půl hodinu jsem ji nikomu nepůjčila. Usla mi totiž v náručí. Posadím se s ní na pohovku a Freddie se posadí vedle mě.
,,Připadá mi, jako by to bylo naše dítě." vypustí Freddie z pusy, jednou rukou mě obejme kolem ramene a druhou hladí Ambrly po čelíčku.
,,Je tak roztomilá. Kéž by nevyrostla." řeknu a nespouštím z ní oči.
,,Je ti tak podobná." řekne Freddie. Vůbec neví, jak by upoutal svou pozornost.
,,Ale jdi. Spíš na mámu." odpovím konečně. Pak Freddie odejde, protože mu začne zvonit mobil.
,,Tomas s Naty tu bodou za hodinu." oznámí, když dotelefonuje.
,,Fakt? Nepůjdem jim na proti?" sjedu pohledem na Amberly a Freddie pochopí. Jsem zvědavá, co na to řeknou.
,,Mami? Můžeme vzít malou na procházku?" volám přes celý dům.
,,Jasně broučku. Ale počkej. Musím ji obléct." příjde do ložnice a položí ji na přebalovací pult a teple ji obleče.
,,A nic s ní nedělejte!" varuje nás máma, když vycházíme.
,,Jasně." slibujeme.
,,Zajímalo by mě, jak na to budou reagovat, až nás uvidí." směje se Freddie. Pokývám hlavou a chytnu jednou rukou kolem pasu a on mi dá krátký polibek do vlasů.
,,Kde na ně počkáme?" zeptám se.
,,No, řekl jsem Tomasovi, že je budeme čekat před mím bytem. Tak půjdeme asi tam." Posadíme se na lavečku, která je pod stromem a čekáme na jejich příjezd. Amberly zatím spí. V pusince má cumel a zdá se jí o tom, jak pije mlíčko. To je nejčastější dětský sen.
,,To ne!" zvolám z ničeho nic. Naproti nám se blíží Jacob. Sotva ho Freddie uvidí, vstává. Stihnu ho ale včas zarazit, než dojde k tragédii.
,,Co chceš?" začne Freddie.
,,Wow. To je vaše? Bylas pilná, co? Za tu dobu cos nebyla ve škole." provokuje Jacob.
,,Ne, to je moje sestra, práskači!" obořím se na něho.
,,Škoda. Ve škole je bez vás takový klid." řekne posměvačně Jacob.
,,Ty nám taky zrovna nechybíš. Teda! Já tě nepoznávám. Pamatuji si tu noc, kdy jsme tu byli a seznámili se jako dobří přátelé. A teď?!" řeknu naštvaně.
,,Ale můžu tě uspokojit. Od tý doby co nechodíme na ten gympl, je nám o hodně líp." setře ho Freddie. To se mu nelíbí.
,,Mono, nechtěla by sis někdy někam zajít?" začne. Dělá si srandu? Před chvílí se nám vysmíval a teď tohle?
,,A nejsi tak trochu psychicky labilní?" řeknu sladce.
,,Ne nejsem. Takže odmítáš mou nabídku?"
,,Jasně. Na plný čáře. A radši už běž." řekne za mě Freddie. Ale vystihl to.
,,Proč bych měl někam chodit? Já tu bydlím." odporuje.
,,Bydlíš na ulici? Chudáčku." dělám falešnou lítost. Konečně se urazí a jde si po svých.
,,Uf! Teda co to bylo?" vzpamatovávám se. Ale na to není čas.
,,Mono! Freddie!" slyšíme už z dálky. Konečně dorazili. Ale když nás uvidí, přestanou utíkat a zastaví se. Pak se zase rozejdou, ale poněkud pomaleji. Udělají na sebe nechápavý výraz. Já s Freddiem jim jdeme na proti.
,,Ahoj. Jak jste se měli?" zeptám se.
,,No ahoj. To co je? Děláte si srandu? To jste šikovní, teda." řekne zmateně Tomas a nakoukne do kočárku.
,,Líbí se ti?" ptá se Freddie. Necháme je chvíli v tom, aby si mylsleli, že je to vážně naše.
,,Kolik jí je?"
,,Tři dny." jen těžko udržuju výbuch smíchu.
,,Teda. Tobych nečekala, že na to půjdete tak rychle!" řekne konečně Natascha. Ale to už s Freddiem nevydržíme a vybouchneme smíchy. Ti dva jsou z toho značně zmatení.
,,Co je?" nechápou.
,,To... To není naše." vykoktám ze sebe. Teď jsou v jejich výrazech ještě větší zmatky.
,,Vy jste si snad adoptovali dítě?" Výborně. Další důvod ke smíchu.
,,Ne. To je moje setřička. Amberly." teď se jim uleví.
,,Teda! To už nám nedělejte!" pokárá nás Natascha.
,,Sorry. Ale poslední dobou je tu všechno tak srandovní."
,,CO třeba?" zeptá se Tomas.
,,No, třeba to, že nás vyhodili ze školy."
,,Fakt? Přišli na vás?"
,,Jo. Jeden kluk to na nás práskl." řeknu.
,,Ale to nic. Vy říkejte. Co je nového? Vidím, že jste nějací spokojení, co se stalo?" hořím nedočkavostí. Natascha se podívá na Tomase a ten kývne.
,,Víte..." Natascha se usmívá a ukáže nám levou ruku...