My Teacher

66. Stěhování

,,Můžeme dál?" zeptá se táta.
,,Ano. Před chvíli se probudila." řekne sestřička. Je viditelně překvapená, protože každý den ji navštěvuje více a více lidí. Všichni včetně Harryho vejdeme do pokoje. Je půl čtvrté.
,,Ahoj. Nerušíme?" zeptá se opatrně máma. Louis se pousměje nad tím, kolik nás tu je.
,,Ne." už jí je lépe. Žasnu, jak rychle se z toho dostává. Já bych se z toho vzpamatovávala aspoň dva roky...
,,Rádi bychom ti udělali nabídku." opět se slova ujme Harry.
,,Jakou?" hoří zvědavostí.
,,Budeš chtít pořád bydlet ve Slavíkově?"
,,Ne." odpoví.
,,Fajn. A co bys říkala tomu, že bys bydlela u nás?" usměje se na ni.
,,Ne! Vážně? To by bylo skvělé! A vám to nevadí?" obrátí se na mé rodiče.
,,Samozřejmě že ně." řekne máma.
,,A prodali bychom tvůj dům s tím, že by sis nechala veškeré peníze." dodá táta. To se Louise jeví jako výborné řešení. Už nechce mít nic společného s tím domem hrůzy.
,,Ano. To budu moc ráda."
,,Dobře. Jestli dovolíš, my bychom dnes vynesli všechny tvé věci a dali inzerát k prodeji." nabídne táta.
,,A jak se cítíš?"
,,Už mnohem lépe. Nohu už ani nemusím mít v sádře. Sice trochu pokulhávám, ale to se spraví. Zítra mě propustí..."
Ještě si s ní chvíli povídáme a pak se rozloučíme. Dvěma auty jedeme do Salvíkova.
Rozhlížíme se po domě. Opravdu. Na zemi je všude krev.
,,Co všechno vezmeme?" ptám se.
,,Všechno co si myslíte, že využije." hlásí táta. Jdu do jejího pokoje s několika velkými krabicemi. Tady naštěstí není krev. Otevřu její skříň s věcmi a všechny je nahážu do jedné krabice. Když jsem s oblečením hotová, zavřu krabici víkem a lihovkou na krabici naíšu 'Oblečení'.
,,Můžu dál?" ve dveřích stojí Freddie.
,,Jasně. Našel jsi něco?"
,,Jo. Byl jsem u Helgy v pokoji." ukáže mi dopis.
,,Co to je?" vezmu ho. Na obálce je napsáno- Pro mou milovanou dcerušku Louisu. Máma.
,,To je od její mámy." řeknu, co je už zřejmé.
,,Jaktože o tom nic neví? To se jí nikdy nehrabala ve věcech? A navíc je ten dopis neporušený. Divím se, že Helga nebyla zvědavá, co chce Louise sdělit matka."podotkne Freddie a schová dopis do kapsy. Až ji zase uvidí, předá jí dopis. Pak společně do druhé krabice dáme všechny její sešity, učebnice a knihy. K tomu dáme šperky a podobné věci.
,,I Helga možná bude mít něco, co by se Louise hodilo." namítnu. Freddie pokývá hlavou a jdeme do jejího pokoje. Nemá tam nic důležitého. Oblečení tam necháme. Neměla zrovna nejlepší vkus. To si rozřídí budoucí majitelé. Pobereme jen pár šperků které tam měla a pár hezkých drobností. Z otcovy pracovny vezmeme všechny fotky jejich rodiny. Ty na kterých je Helga radši nebereme. Nakonec máme sedm plných krabic věcí. Plus krabice ostatních. Naštěstí máme s sebou vozík, ale ten se během chvilky zaplní. S problémy dáme poslední karbici na vozík a zbylé do aut.
,,Můžeme vyjet." řekne táta a pohodí klíčemi od domu. Nasedneme s úlevou do auta. Sice jsme jen hledali věci, ale dalo nám to pořádně zabrat.
Doma pak jen odpojíme vozík od auta a schováme jej pod přístřešek. Pak jdeme do pokoje pro hosty a různě ho upravujeme a připravujeme pro Louisin budoucí pobyt...
,,No myslím, že je to dobrý. Když tak si ho už udělá podle své fantazie." dopadnu na gauč a hned se vedle mě objeví Freddie. Lehce dosedne a objeme mě kolem ramen. Ostatní jdou do kuchyně se trochu posílit.
,,Tak jsme to zvládli. Je osm hodin večer a Louisa se může stěhovat." podotkne Freddie.
,,Ano. Ale kdyby ses nastěhoval i ty, bylo by to kompletní... O čem jste se bavili včera odpoledne?" vyzvídám. Tajemně se usměje, ale nic na to neřekne. Místo toho mě políbí a za chvíli se chce odtáhnout. To nedovolím! Znovu si ho přitáhnu a oplácím mu polibky...