My Teacher

60. Nevěří mi!

Zaraženě sedíme. Mám slzy na krajíčku, ale snažím se je zadržet. To ticho je tak nesnesitelné!
,,Myslím, že bychom měli jít spát." prolomí ticho Natascha. Jsem ráda, protože se mi už klíží oči. I když vím, že dnes jen tak neusnu. Ani Tomas není nadšený z toho, jak jeho bratr přijal to, že jsou z jedné krve.
,,A kde budeme spát?" ozvu se.
,,Můžeš spát se mnou. No a Tomas bude muset spát na pohovce tady v obyváku." řekne Natascha. Souhlasíme a odejdu do pokoje. Natascha ještě dlouho sedí s Tomem a povídají si. Já nemůžu spát, a tak vstanu, hodím přes sebe župan a procházím se po pokoji. Vedle mě v pokoji je Freddie. Pochybuju, že by také spal. I když mám strach, otevřu dveře a vejdu k Freddiemu. Snažím se jít co nejtišeji.
,,Běž pryč!" řekne Freddie schoulený v posteli.
,,Odpusť mi prosím."
,,Děláš si srandu? Odpustit ti něco takového? A ještě si příjdeš s tím... A řekneš, že je to mé dvojče!" sedne si na postel.
,,Ale vždyť je to pravda, Freddie. Já s ním nic nemám. Nikdy jsem s ním nechtěla nic mít." bráním se.
,,Ale líbala ses s ním. Já jsem ani jednnou nepomyslel na jinou co tu jsem. A to bydlím s Nataschou v jednom pokoji... Nevím, jak ti mám odpustit." jdu blíž a sednu si na postel. Vím, že mě zase vyhodí, ale něco mě k němu táhne. K mému údivu mě však ale nechá, ať se ho dotknu jeho zad. Pak ho i obejmu kolem ramen. Chvíli vydržíme v této poloze.
,,Radši už běž." řekne pak.
,,Odpustíš mi prosím?" zeptám se znovu. Nenechám se jen tak odbýt. Nic neříká.
,,Freddie. On má jinou holku."
,,Myslel jsem, že jsi jiná. Že bys mě nikdy neposvedla. Ale zmýlil jsem se. Ty jsi ale mnohem horší."
,,Nevěděla jsem, že jste sourozenci. Byla to chvilková slabost." trochu mě ovládá panika.
,,Tss! Chvilková slabost! Tos jich měla docela dost ne?! I kdyby jsme nebyli sourozenci. Pořád je to podvod a nevěra!" vysměje se mi. Chce se mi znovu brečet.
,,Prosím." řeknu tiše. Ale on odeje a nechá mě tam samotnou v srdceryvném pláči. Svalím se na postela brečím do polštáře. Trvá to asi půl hodiny. Pak jsem natolik vysílená, že upadám do hlubokého spánku...

Ucítím na mé tváři něčí rty. Nechávám ale oči stále zavřené. Mám jisté tušení kdo by to mohl být. Po chvílito ale nevydržím a oči otevřu. Rozhlédnu se kolem sebe a to co vidím, mě upřímně překvapí. Vedle mě leží Freddie... Možná to je jen sen.
,,Au!" křiknu, když se štípnu do ruky. Ne, je to skutečnost.Svím křikem ale probudím i Freddieho.
,,Co tu děláš?" zeptám se ho, když se na mě podívá.
,,To ty spíš v mé posteli."
,,Usla jsem tu, protože jsi mě tu včera nechal." vymlouvám se. Mlčí. Dívám se mu do očí, ale nemůžu z nich nic vyčíst. Takže nevím, jestli mě pořád nenávidí.
,,Vyspala ses aspoň?" zeptá se po cvhíli. Přikývnu. Vstane z postele a oblékne se. Přitom ho celou dobu pozoruju. Všimne si toho a trochu se usměje. Pak kě mě příjde a sedne si na okraj postele.
,,Myslíš to vážně?" zeptá se.
,,Ano. Už nevydržím déle bez tebe žít. Nepřežila bych, kdybys mě odkopnul." zase se mi chce brečet. Pozná to.
,,Takže toho lituješ?"
,,Samozřejmě." Freddiese usměje a pohladí mě po tváři.Co? Nezlobí se na mě?
,,Co je? Myslela jsem, že mě nenávidíš."
,,Povídal jsem si sTomasem. Docela dlouho. Společně s Nataschou se jim podařilo mě přesvědčit, že všechno co říkají, myslí upřímně." řekne.
,,A ani já bych bez tebe už nemohl žít dál. Na to tě až příliš miluji!"dodá a obejme mě.
,,Už tě nikdy nezradím. I kdybych potkala někoho hezčího než jsi ty. Ale to se stane jen těžko." usměju se. Teď jsem si svým slibem naprosto jistá.
,,Věřím ti, lásko." řekne a políbí mě. Konečně se zase cítím v bezpečí.
,,Nemůžeš se vrátit domů?" žadoním.
,,Rád bych, ale nejde to. Máme tu školení a já tu musím být." usměje se.
,,A kdy to míváte?"
,,Každý den kromě víkendu. Je to jako bychom měli normální vyučování." Povzdychnu si.
,,V pondělí bude pohřeb vašeho otce." řeknu. Zabolí ho to.
,,Přijeď aspoň v ten den. Aniese bude ráda, když tam bude mít celou rodinu."
,,Máš pravdu. Je to naposledy, kdy ho můžu vidět. Až budete odjíždět, pojedu s vámi." řekne. Někdo zaklepe.
,,Dále." zakřičí Freddie, aby ho bylo slyšet. Vejdou Natascha a Tomas. Ten se směje od ucha k uchu, když nás vidí pohromadě.
,,Slyšel jsem, že dnes máte volno." prohodí Tomas. Všichni přikývneme.
,,Co podniknem?"
,,Mě je to jedno. Hlavně když budu s tebou." usměju se na Freddieho.
,,Můžeme jít někam spolu, Natascho." nabídne jí Tomas. Zdá se, že na Marlee docela zapoměl. To je dobře. Natascha nabídku příjme a společně vyjdou do města. My spolu zůstaneme na pokoji. Sami...