My Teacher

125. Opět kámošky?

,,Ahoj." pošeptám  mezi dveřmi. Zůstanu stát a čekám, jak se zachová. Třeba je ještě pořád naštvaná. Třeba ani neví, že Jacob je v lochu. Otočí se a pak se mírně usměje. Oči má celé zarudlé.
,,Co se stalo?" polekám se a běžím k ní.
,,Ach, Mono. Měla jsi pravdu. Měla jsi pravdu ve všem." řekne provinile a obejme mě.
,,Co ti provedl?" napřímím se.
,,Pamatuješ si na tu holku před prázdninami? Na tu, co seděla vedle něho a pořád se na sebe usmívali?"
,,Hm..." bylo mi jasné, že tím myslí Marlee.
,,Tak od té doby s ní chodí. Dělala jsem, že o ničem nevím, že jsem se třeba jen přehlídla, ale když jsem je jednou nachytala jak se líbají... Rozeřvala jsem se na něho. Ona se jen usmívala a dál se mu věšela na jeho krk. A on? To co řekl, mi zlomilo srdce... Řekl, že jsem naprosto pitomá. Že s ní už chodí dlouho. Prý jste spolu chodili i vy dva, že jsi zahýbala tomu tvýmu klukovi. Pak řekl, že už tě neuvidím. Nechápala jsem co tím myslí, ale když jsem zaslechla o jeho soudu, pochopila jsem... Vážně tě nechal unést a pak zneužíval?" ve tváři má strach a bolest.
,,Jo. Jeho podřízení mě unesli, ale mě se podařilo Jacobovi vzdorovat. Ještě než jsem utekla, přivedli tam ještě jednu holk, která mě potom zachránila..."
,,Ano. Všechno jsem slyšela. Omlouvám se, že jsem tě tehdy ignorovala. Kdybych tě tehdy poslechla, nic z toho by se nestalo."
,,Ty za to nemůžeš. To co se stalo, má za vinu někdo jiný..." nemohla jsem jí říct, že za všechno může jen a pouze Henry. Vlastně nikdo nezná pravou příčinu toho všeho. Jen já a Freddie.
,,Promiň. myslíš, že bysme mohli na všechno zapomenout a být kámošky jako dřív?" zadoufá a setře si slzy z očí. Bez váhání se usměju a přikývnu.
,,Díky." pošeptá, když se ke mě tiskne a objímá mě. Je to super pocit.
,,Slyšela jsem, že jsi přivezla Peggy i s přírůstkem." usměje se po chvíli.
,,Ano."
,,A co je to?"
,,Hřebeček. Vraník českého teplokrevníka."
,,Má nějaké znaky?"
,,Ne. Je celý černý. Je tlamu má tmavě hnědou. A je dokonalý. Škoda, že není můj." zalituju s úsměvem.
,,Jak to?"
,,Patří Freddiemu."
,,Tomu nádhernému klukovi?" tajemně se usměje.
,,Jo. Přesně tomu." zasměju se. Nebojím se, že by mi ho chtěla přebrat. Ani by se o to nepokusila. Za prvé si sama prošla rozchodem a za druhé Freddie by ji nechtěl. Nechci ale Triss urazit, jenže ona není jeho typ...

,,Odveď ho za Fénixem do výběhu." volá na mě Rachel, když vyvádím Blackieho z boxu. Uběhl týden a on si na Peggy už ani nevzpomene. Trvalo to tři dny, než jsme s Henrym a Freddiem odstavili toho drobečka. Freddie je šťastný. Dojíždí každý den za mnou po škole. Jakmile si dáme pusu na přivítanou, hned běží za svým malým svěřencem. Hraje si s ním a snaží se ho naučit jednoduché cviky určené pro hříbata. I Blackie si na něho dost zvykl. Mě až tak moc nežere. Teď je ale vyučování. Máme hodinu jezdectví a já potřebuju Peggy. Blackie má svůj box, za který musím připlácet. Až bude pátek, což je zítra, odvezu ho domů, kde se o něj už bude navždy starat můj miláček. Tedy Freddie.
Vedu Blackieho ven, jelikož je v boxu už od rána. Vedu ho do jednoho menšího výběhu, kde jsou jen mladí koně. I Fénix. (To je to hříbě z předešlého dílu :D). Ti dva se spřátelili a živě si spolu hrají.
,,Buď hodný." řeknu mu, jako by mi rozuměl a pohladím ho po sametové srsti. Bude z něho silný kůň... Jdu do stáje, kde je Peggy a osedlám si ji.
,,Jak se daří malému?" zastaví se u mého boxu Triss se svým Irskou tinkerkou Aranis.
,,Moc dobře. Zítra odjíždí." usměju se.
,,Aha. Tak hodně štěstí." řekne a vyvede Aranis ven.