My Teacher

15. Jsme prozrazeni!

,,Myslíš, že mi dokážeš odpustit? Nějak jsem se neovládl." řekl.
,,Hm... Jenže ty se snad neumíš ovládnout nikdy. Sám jsi mi to řekl a dnes se to i potvrdilo."
,,Já vím. Ale nechci tě ztratit. I když se známe jen pár dní, mám tě strašně rád. Nemůžu bez tebe být." To mě překvapilo. Pořád se díval do země. Bylo mi ho líto, ale i když jsme chtěla, nedokázala jsem mu odpustit jak se choval. Zase jsem nic neříkala. Za chvíli začal ztrácet naději. Bylo to na něm znát. Překonala jsem se a přistoupila k němu... Zvedl oči a narovnal se. Pak jsem ho objala. Opětoval mi objetí a stoupl si, abych se nemusela zohýbat.
,,Odpustíš mi?" zašeptal.
,,Pokusím se." Stiskl mě pevněji. Rozhlédla jsem se po kuchyni a oči zvedla ke schodům... Pustila jsem se Freddieho a rychle utíkala na horu.
,,Co nás špehuješ?" Harry nás celou tu dobu pozoroval...
,,Ty chodíš s Wesleym? Děláš si srandu?"
,,Harry, když mě necháš ho vyprobodit, všechno ti vysvětlím."
,,Ne, chci to slyšet i od něho." Nezbylo mi nic jiného, než s pravdou ven. Freddie vše slyšel.

,,Takže vy dva spolu chodíte?" nevěřil Harry.
,,Ano. Tedy doufám že ano." řekl Freddie a přitom se prosebně podíval na mě.
,,Jako fakt, Mono?" Zeptal se i mě Harry. Nevěděla jsem co říct. Chvíli bylo ticho a Freddie se nehorázně bál odpovědi. Nakonec jsem odpověděla: ,,Jo, asi jo." povzdechla jsem si.
,,Harry prosím tě, nikde to neříkej. Určitě víš, že bychom měli velkej průser. Freddieho by určitě vyhodili ze školy a já bych dostala dvojku z chování. Minimálně. " Vím, že mě má Harry rád a dokáže držet tajemství, ale nevím, jestli dokáže udržet něco takového.
Po krátkém rozmýšlení konečně odpověděl: ,,No, že jste to vy..." Radostí jsem objala bráchu a Freddiemu se taky značně ulevilo.
,,Ani Louise to neříkej." Zase mu zkameněl výraz. Vždy, když jsem mluvila o Louis, choval se divně. Ani nic na to neřekl.
Seděli jsme tam teď já, Freddie a Harry v jedné místnosti a každý myslel na něco jiného. Já myslela na Harryho a doufala, že to nikde nevyzvoní, Harry myslel na Louis a Freddie přemýšlel, jestli ho ještě chci.

,,Já už půjdu nahoru." pronesl najednou Harry.
,,A budu rád, když odejdete." myslel tím Freddieho. Odešel a nechal nás se rozloučit.
,,Tak, a jsme prozrazeni." řekla jsem.
,,Měli jsme si dát větší pozor."
,,My? Kdybys nebyl opilý, mohli jsme spolu sedět u táboráku a dobře se bavit. A nikdo by na to hlavně nepřišel." Věděl, že mu to jen tak neodpustím, a tak se radši zvedl a chtěl odejít. Už byl u dveří, když jsem ho ještě zadržela.
,,Počkej!" Otočil se a vlítla jsem mu do náruče. Možná nebude tak těžké odpustit. Pomyslela jsem si.
,,Ta košile ti sluší." řekla jsem ještě a nechala ho jít...