My Teacher

129. Svatební šaty

,,Mami! Kde jsou ty kytky?"
,,Kam má tohle přijít?"
,,Kdy si půjdu zkusit ty šaty?"
,,Freddie, co děláš? Pojď mi pomoct!"
Poletuju po domě a panikařím. Za dva týdny máme svatbu, a mě příjde, že není nic nachystáno.
,,Mon!" Narazím do Freddieho mezi dveřmi přímo do jeho náručí.
,,Promiň. Musím ještě něco zařídit." odbydu ho a chci se vymanit z jeho sevřetí, ale on mě nepouští.
,,Přestaň! Proč to děláš? Máme svatbu a máme si ji užít. Ne jí otročit a bláznit z toho. My dva se máme připravovat na náš společný život a rodiče mají přece zařídit svatbu, tak jak jsme se dohodli..." usměje se.  Zamyslím se.
,,Máš pravdu. Přeháněla jsem to. Chtěla jsem mít všechno perfektní, a přitom na tom vůbec nezáleží..." pošeptám a dám mu pusu.
,,Půjdu říct Louis a Sarah, že vás odvezu na ty šaty, jo?" nabídne se a odejde.
,,Díky." pustím ho a jdu se převléct.

,,Ahoj. Krásné nakupování. Těším se." rozloučí se s námi Freddie a odjede.
,,Fajn. Tak vybírej. Platím já." usměje se Louis a zamává kreditní kartou, na které má pořád čtyři miliony. Snažila jsem se ji přemluvit, že si to zaplatím stejně jako prstýnky a spoustu jiných věcí, ale ona trvala na tom, že to zaplatí ona.
,,Dobře." svolím a jdu si prohlížet všechny svatební šaty co tu mají. Vyzkouším si snad všechny, ale žádné se mi dostatečně nelíbí.
,,Ještě tyhle..." zadoufá prodavačka a přinese mi poslední šaty.
,,Ani jsem o nich nevěděla. Musely se někam zašantročit." nechápe prodavačka a vezme si ode mě jiné šaty a já si vyzkouším nádherné, zářivě bílé, se stříbrným páskem. Jen jsou bez ramínek, takže si budu muset koupit ještě nějaké bílé sako. Když budeme mít svatbu v kostele, musím mít zahalená ramena a výstřih.
,,Tak jak?" ptá se maminka. Snažím se nasoukat do těsných šatů, ale nejde to.
,,Vzdávám to." hlesnu.
,,Jestli byste chtěla tyto šaty, můžeme vám ušít stejné, jen trošku větší. Musíme si vás ale přeměřit. A cena taky mírně stoupne." nabídne prodavačka. Obrátím pohled na Louis a na mámu.
,,Dobře. Na ceně nezáleží. A do kdy by byly šaty hotové?"
,,Asi za týden."
,,Děkujeme. Chcete zálohu?" ptá se máma
,,Můžete dát. Celkově budou stát dvacet jedna tisíc. Kolik dáte?"
,,Deset a půl. Zbytek vám dám, až je budete mít hotové."
,,Dobře. Děkuji. A ještě vás poprosím o číslo, abychom vám mohli zavolat ohledně těch šatů." nadiktuju jí svoje číslo a po třech zdlouhavých hodinách sedáme do cukrárny.
,,Co to bude?" příjde k nám mladá servírka s tužkou a papírkem v ruce.
,,Třikrát oříškové cappuccino." řekne za nás máma. Tady v této cukrárně jsme si objednali i dvoupatrový dort. Povídáme si, smějeme se, usrkáváme cappuccino a já myslím, že je to poslední chvíle, kdy tu sedím jako svobodná dívka.
,,Jaké to je, mami?" napadne mě.
,,Co myslíš?"
,,Stát před oltářem a slibovat před Bohem, že svého budoucího manžela budeš navždy milovat a budeš mu věrná až do smrti?" máma se usměje.
,,Nádherné. Musíš to ale myslet upřímně a hlavně nikdy nespoléhej na své vlastní síly. Důvěřuj a naslouchej Mu! Když budeš prosit, On tě vyslyší a bude vás ochraňovat. Když se Mu ale odevzdáte, nebudete to mít lehké. Bude vám posílat těžké překážky, aby zjistil, jak moc Mu věříte. Když vaše láska bude pevná, zvládnete to." bylo mi jasné, že tím myslí Boha. A věděla jsem, že má pravdu.
,,Ano."