My Teacher

66. Souhlas

,,Šlo by to tedy takto udělat?"
,,No, zapřemýšlím o tom. Ale možná ano. Stavte se po vyučování, ano?" řekne ředitel.
,,To bych nevěřil, že máš dvojče, Freddie." dodá a pohlédne z jednoho na druhého a kroutí hlavou nad jejich podobou.
,,A tlumočnice je tato slečna?" ukáže na Nataschu.
,,Ano. Jsem Natascha." usměje se a podá řediteli ruku. Ten ji hned příjme a usměje se na ni. Tomas už chce něco namítnout, ale pak si to rozmyslí. Ano. Jde poznat, že to jsou bráši. Oba dva jsou řárliví až hrůza. A to stačí jen jeden úsměv od jiného kluka...
Čekám před Tomasovým, teda teď už opět Freddieho kabinetem a čekám, co jim řekl ředitel.
,,Tak co?" ptám se, když je vidím vycházet. Všichni naráz pokývnou hlavou. Málem jsem Freddiemu skočila kolem krku jak jsem byla šťastná.
,,To je super! A můžete zůstat i ty dva týdny?"
,,Jo. Ale to nám trvalo dýl, než jsme ho přemluvili. Ještě že je Freddie tak oblíbený, jinak by to nesvolil." řekne Tomas.
Jdeme do vyučování. Nevím jak to teď budou kluci dělat, když má každý matiku, fyziku, chemii a tělocvik v jedné třídě. Nicméně první hodinu v úterý máme mou 'milovanou' chemii s Tomasem. Asi se budou střídat.
Marlee se marně pokouší navázat s ním oční kontakt. Jsem ráda, že jí zase nespadne na ty její sladké obličeje.
,,Takže vážení. Omlouvám se za mou včerejší neúčast. Bylo nutné, abych někam odjel..." omluví se a začne probírat učivo, kterému zase nerozumím. I přesto ale poslouchám. Třeba něco pochytím. Ha ha. Moc vtipný...

Když přijdu domů z nemocnice, uvidím v obýváku mámu, tátu, Harryho, Nataschu, Tomase a Freddieho, jak se o něčem baví. Vypadá to dost vážně.
,,Čau. Co se děje?" zeptám se a uklidím si bundu. Všichni rázem na chvíli zahodí své myšlenky a dělají jakože nic.
,,Nic, Mon. Co by bylo?" přivítá mě Freddie. Vstane, příjde ke mě a políbí. Máma se pro sebe usměje. Přisednu si k nim.
,,Mono, za týden v sobotu máš 18. narozeniny a nás by zajímalo, co by sis přála." začne táta.
,,Tak o tom jste se bavili?" zeptám se.
,,Ne. Odpověz." pobízí máma.
,,No já nevím. Mě bude stačit, když na mou oslavu tu budete všichni. Včetně Louis, která se k nám nastěhuje, že?"
,,Nastěhuje?" nechápe táta. Harry ožije.
,,Vážně? Bude se sem stěhovat?" ptá se Harry.
,,Nic jsem neřekl."
,,Ale no tak tati. Vždyť nemá kde bydlet. A pochybuju, že by chtěla bydlet ve starém domově." řeknu.
,,No, mě by to nevadilo. A ten dům by se mohl prodat a peníze by měla do budoucna." navrhne máma. Nakonec tátu všichni přehlasujeme a mu nezbývá než se smíchem souhlasit.
,,Fajn. Beru si ji do péče." řekne vážně Harry a my se začneme smát.
,,Ne Harry, nemůžeš s ní spát. Bude bývat v pokoji pro hosty. Může si s ním dělat co chce." řekne máma. Harry je trochu zkalamý, ale i přesto nemůže skrýt radost, že s Louis bude čtyřiadvacet hodin denně.
,,Zítra za ní zajdeme. Doktoři stejně říkali, že ji chtějí za dva dny propustit. Mezitím odneseme její věci ze starého domu k nám a zařídíme, aby se dům prodal, jestli s tím Louisa samozřejmě bude souhlasit."
,,Dobře." řekneme všichni. Jsem ráda, že to tak dobře dopadlo, i když některé věci bohužel nejdou vrátit zpátky...