My Teacher

62. Vražda!

,,Jsme doma!" křičím, ale nikdo nejde. Pozvu tedy Freddieho, Nataschu a Tomase dál.
,,Posaďte se." přikážu. Jdu nahoru, abych zjistila co se děje, že nikdo není doma. Jdu do ložnice rodičů. Tam nikdo není. Pak do mého pokoje, kde samozřejmě taky nikdo není no a nakonec Harryho pokoj.
,,Harr..." zarazím se. Z jeho pokoje slyším holčičí pláč. Vtrhnu tedy dovnitř.
,,Louiso!" vykřiknu a utíkám k ní. Harry ji objímá a snaží utěšit.
,,Co tu děláš tak brzy?" diví se, ale nečeká na odpověď. On i ona mají neskutečně vyděšené výrazy.
,,Co se stalo?" zajímám se. Když mě Louis uvidí, trochu se uklidní.
,,Co je?" zopakuji otázku. Louisa není schopna mluvit, tak to za ni přvezme Harry. Ale neříká se mu to lehce.
,,Šel jsem dnes ráno za Louis že spolu někam půjdeme. Zvoním teda u dveří, ale nikdo mi neotvírá. Už teda odcházím, že nikdo není doma, když uslyším hrozný křik z prvního patra. Nerozmýšlím se a vyrazím dveře. Utíkám do patra a prohledávám všechny pokoje. Na zemi je všude krev, ale nikde nikoho nevidím. Vzpomenu si na to, že mají ještě jedno patro. Teda půdu. Jdu tam a jakmile s rozhlédnu..." polkne. Je příliš vyděšený.
,,Co, Harry?" pobízím ho. I mě ovládá strach, proč byla všude krev.
,,Na zemi uvidím Louisu a jejího otce. On ale... Je mrtvý. Louisa leží v kaluži krve a v náručí má svého otce, kterému není pomoci. Okamžitě volám policii a záchranku a odvádím Louisu od mrtvého těla. Byla ve velkém šoku. Během pár minut jsou kolem domu auta a policie nás odveze sem, kde mě potom vyslechnou. Skoro nic jim ale neřeknu, prtože Louisa není schopná mluvit. Odjedou s tím, že se zase vrátí, až najdou něco v domě." skončí a hlas se mu třese. Před sebou má stále ovrázek Louisy a mrtvého otce.
,,K...Kdo to udělal?" i já jsem v šoku.
,,To se neví. Možná že to ví Louisa, ale už jsou to tři hodiny a ona stále nepromluvila."
,,Díval ses, jestli nemá na sobě nějaké odřeniny, nebo tak?" napadne mě.
,,Ne. Proč by měal?" diví se Harry.
,,Tak se koukni. Možná mám tušení kdo mi mohl být tak zvrhlý." Harry teda pomalu zvedne do půlky Louisino tričko a prohlíží si její záda a břicho. A opravdu. Po celém těle má modřáky, odřeniny a hluboké rány, jakoby od žiletky. Všechno už je ale zaschlé.
,,Freddie!" křičím a rázem jsou všichni v pokoji.
,,Volej do nemocnice. Má vážná zranění. Potřebuje doktora!" velím a Freddie vytahuje mobil. Divím se, že ji neprohlíželi doktoři na místě činu. Za to bysme je měli žalovat. Ale až později. Teď musíme pomoct Louise! Za chvíli slyšíme sanitku. Sanitáři nakládají Louisu do vozu.
,,Jeď s ní, Harry. Freddie nás vezme autem." řeknu a přikývne. My ostatní spěcháme k Freddieho bytu, kde má zaparkované auto.
,,Co se stalo?" zeptá se Freddie, když se snaží dostat se co nejrychleji do nemocnice.
,,Louisina macecha zavraždila jejího otce. Nejspíš."
,,Proč by to dělala?"nechápe.
,,Nevím. Právě to se snaží vyšetřit policie."
,,A proč měla na sobě ty rány?"
,,Týrala ji. Řekla mi o tom, ale zakázala mi o tom mluvit."
,,Seš vážně hloupá, Mono." řekne Tomas ze zadní sedačky.
,,Nech toho. Měla důvod to neříkat." zastane se mě Freddie.
Rychle vystoupíme z auta a spěcháme do nemocnice. Podle instrukcí jedné sestřičky jsem šli do třetího patra. Na chodbě potkáme Harryho.
,,Co je?" ptám se starostlivě.
,,Prý je to vážné. Na některých částech těla má i popáleniny druhého stupně. A ty rány jsou velmi hluboké. Ptali se mě, odkud to má, ale nevěděl jsem. A ta bolest se jí smíchala i s velkým šokem který prodělala." Harry byl na pokraji zhroucení. Vyčítal si, že byl tak slepý.
,,Cože? Druhého stupně?" tak to je dost vážné. Všichni se posadíme vedle sebe a čekáme na co příjdou dokotři.
,,Kdo je její zákonný zástupce?" ptá se doktor, když konečně vyjde z pokoje.
,,Já." přihlásí se Freddie.
,,Jste její otec?" nevěří.
,,Ne. Nemá rodiče. Jsem její blízký."
,,Dobře. Bude v pořádku. Popáleniny a rány jsme vyčistili, takže by se do nich nemělo nic dostat. Trpěla opravdu hodně. Kdo jí to udělal?"
,,To se neví." řekne Freddie.
,,Byla snad znásilněna?"
,,Nevíme." vložím se do toho.
,,Hele, neviděli jsme se už?" zeptá se mě. Zírám na něho. My tu řešíme takovou situaci a ho zajímá, jestli se neznáme.
,,Určitě ne, pane. A běžte prosím za ní a snažte se o to, aby jí bylo dobře!" Polekaně se na mě podívá a radši se vrátí k Louise...