My Teacher

11. Návštěva

Šestá hodina byla snad nekonečná. I když jsme měli mou oblíbenou němčinu, vůbec jsem se nemohla soustředit. V jednom kuse jsem myslela na Freddieho a srovnávala naše první objetí s tím dnešním. O sto procent bylo to dnešní krásnější. Na tom jsem se shodla. Asi se mu líbím. Asi určitě. Druhá myšlenka byla opět Louis. Těšila jsem se, až ji s Harrym navštívíme. Třeba dostane odvahu a vysloví se jí. Jsem naivní. Pomyslela jsme si.

Měla jsem zpoždění pět minut. Harry byl dochvilný a nesnášel, když někdo nechodil včas. Připravovala jsem se na to, že mě 'seřve' až příjdu. Ale překvapil mě. Ani slovo neutrousil když jsem došla...

,,Dobrý den, jdeme za Louisou Stylesovou." řekla jsem jedné sestře, která organizovala návštěvy.
,,Je mi líto, ale právě u ní někdo je. Musíte počkat."
,,Mohu vědět, kdo tam s ní je?" zeptal se žárlivě Harry.
,,Tvrdil o sobě, že je její přítel. Je to ten, co ji včera přivezl. Freddie... Co ten tu dělá? Pomyslela jsem si.
,,Já jsem tu byla včera s ním." řeknu sestře.
,,Aaa. Vy jste jeho manželka, že?"
,,Prosím? Ne nejsem." řekla jsem naštvaně. Harry se na mě udiveně podíval, ale nic neřekl. Po krátké pomlce nám sestra dovolila Louis navštívit.

,,Počkej tady. Půjdu tam sama a pak tě zavolám." řeknu Harrymu. Souhlasil, i když nerad.
Otevřu dveře a nakouknu do pokoje. Uprostřed něj byla postel, vedle které byla nějaká 'televize'.
A pak na židli vedle Louisiné postele seděl on...
,,Ahoj." pozdravila jsem se smutným výrazem. Louis měla zavřené oči a já jsem se lekla. Vběhla jsem do pokoje, ale Freddie mě hned zastavil a řekl: ,,Jen spí." Uklidnila jsme se. Byla připojená na tu bednu. Nohu měla v sádře a po těle různá zranění.
,,Je v pořádku. Říkají, že když se její stav nezhorší, za dva týdny ji pošlou domů." pokračoval.
,,Až za dva týdny?" To byla hroznědlouhá doba. Dva týdny bez Louis. To nepřežiju. Freddie vstal a došel až ke mě. Najednou jsem hrozně zatoužila po jeho objetí. Bylo jasné, že to neudělá. Dveře byli průhledné a Harry by nás mohl vidět. Tak mě jen pohladil po ruce.
,,Zítra nám začíná první hodina." začal Freddie.
,,Ach ne! Úplněj jsem na tp zapoměla."
,,To já ne. Už se těším..." Usmál se a dál nemohl pokračovat, protože se Louis probouzela.
Ihned jsem přiběhla k její posteli a chytla ji za ruku. ,,Louis?"oslovila jsem ji.
Podívala se na mě a mírně se usmála. Byla jsem ráda, že si mě pamatuje.
,,Jak se cítíš?" zeptám se.
,,Nikdy mi nebylo líp." řekla s chraptěním. Ale neztrácela úsměv na tváři. Freddie nás celou dobu pozoroval. Pak si ho všimla i Louis.
,,Dobrý den. Co tu děláte?" zeptala se.
,,To nemůžu přijít navštívit nemocného?" zasmál se. Pak jsem se na něho usmála i já.
,,Je tu Harry." řekla jsme jí. Louisa rázem oživla.
,,Vážně? A kde?" rozhlížela se po místnosti.
,,Freddie... Eee... Pane učiteli, můžete prosím zavolat Harryho? Je to ten kluk, co sedí na chodbě." Louis přeslechla to oslovení, protože se nemohla dočkat Harryho. Freddie se pousmál   a odešel za mím bráchem.
Já jsem odešla i s Freddiem.
,,Necháme vás tu osamotě." řeknu Harrymu s úsměvem. Jde na něm poznat, že je až příliš nervozní. Smála jsem se mu.

Seděli jsme s Freddiem mlčky na gauči, který byl na chodbě nemocnice. Byli jsme tam aspoň půl hodiny. Zdá se, že Harry a Louisa si spolu rozumějí. Hrozně se mi zachtělo usnout. Oči jsem držela už jen ztěžka. Po pár sekundách jsem usla úplně a hlavu jsem si nevědomky položila na Freddieho rameno...
Pak mě Freddie probudil tím, že mě od sebe odstrčil.
,,Co je?" zeptám se unaveně. A naproti nám jde překvapený Harry.  Zase ale mlčí. Myslím, že doma mám co vysvětlovat. Snažím se zahnat tuto situaci.
,,Jak je Louis? Co jste tam dělali tak dlouho?" rázem změnil výraz z překvapeného na zamilovaného.
,,Bylo to skvělé. Promiňte, že jsem vás tak dlouho zdržel." omlouval se, ale hlavně Freddiemu.
,,Asi už půjdeme domů." řekl Harry.
,,Ty můžeš jestli chceš. Já ještě půjdu za Louisou." Lhala jsem. Chtěla jsem být ještě chvíli s Freddiem. Harry naštěstí neprotestoval a odešel...

Všimli jste si, že se to všechno událo jen za jediný týden? :D