My Teacher

58. Noc v parku

,,Mám to!" vykřiknu a ukážu prstem na ceduli.
,,Nejbližší spoj nám jede za... dvě hodiny." řeknu zklamaně.
,,Cože? Za tak dlouhou dobu? Myslel jsem, že tu busy jezdí každých pět minut." odvětí Tomas.
,,To ano, ale tohle je přímý spoj, který nás zaveze až do Jersey City. To je odsud asi osmdesát kilometrů."
,,Wow! Tolik?"
,,Než se vůbec dostaneme z města... No, tak co budeme dělat?" zeptám se. Tuto otázku jsem často kladla Freddiemu v Benátkách, když jsme měli volné odpoledne.
,,Nevím. Mám docela hlad. Co se jít někam najíst?" Dobrý nápad. Snažíme se tedy opět na mapě vyhledat nějakou restauraci.
,,Nejblíž je tahle. Pět minut cesty." navrhnu.
,,Tak jo. Pojďme, ať stihneme spoj." pobízí nás Tom... Obědnám nám brzkou večeři. Během deseti minut ji přinesou. Za chvíli ji sníme, zaplatíme 17 dolarů a domluvíme se, že si zajdeme do místního parku. Ještě máme hodinu. To stíháme.
Park je vážně obrovský. Tak, jako celé město. Pomalu jdeme po vyznačené, štěrkované cestě a přitom se kocháme zelení, kterou v NY jen tak nenajdete. Úplně zapomeneme na čas. Místo Toma si tu představím Freddieho. Zavřu oči a v domění že je tu se mnou právě on, chytnu Tomase za ruku.
,,Co děláš?" zeptá se a vymaní se mi ze sevření. Uvědomím si situaci a také rychle stáhnu svou ruku.
,,P...Promiň. Já... Jen... Zamyslela jsem se." snažím se to zamaskovat, i když nevím proč. Tom jen zakroutí hlavou a pokračujeme v cestě. Nejsme ani ve čtvrtce a před námi se objeví velká fontána s mohutnou sochou uprostřed. Je to Archanděl Michael, který drží v rukou dlouhý meč a směřuje na hladinu vody. Jdeme blíž, abychom si tu nádheru prohlédli zblízka. Vytáhnu mobil a hned si ho vyfotím. Tomas vytáhne minci a jde k okraji fontány.
,,Co to děláš, Tome?" ptám se nechápavě.
,,Nevíš? Když do vody hodíš minci a něco si budeš přát, mělo by se ti to splnit."
,,Nejsem pověrčivá. A ani ty bys neměl, Tome." řeknu a zakroutím hlavou.
,,Já taky nejsem pověrčivý, ale jedna mince neuškodí..." vymlouvá se. Stoupne si zády ke kašně, zavře oči a minci přehodí za hlavu. Slyší jen slabé žblunknutí. Otočí se a snaží se najít svou minci.
,,Co sis přál?" ptám se posměvačně. S úsměvem se na mě podívá.
,,Aby jsi byla s Freddiem navždy šťastná a on s tebou." můj posměch se rázem vytratí.
,,Díky." řeknu zkroceně a sklopím hlavu.
,,Půjdeme?"zeptá se.
,,Kolik je vůbec hodin?" koukám se na hodiny jen tak mimochodem a zjistím, že je za pět minut pět.
,,Do háje! Ujelo nám to!" vykřiknu. Co teď?
,,Za jak dlouho nám jede další?"
,,Až zítra v šest ráno." odpovím.
,,Aha. Tak to musíme někde přespat. Nemůžeme bloudit celou noc v NY." řekne Tomas.
,,A kde chceš sehnat teď ubytování? Můžeme klidně přespat tady v parku."
,,Zbláznila ses? Zmrznem." nevěří Tomas. Ale po chvíli uzná, že to bude nejspíš jediné řešení. Jdeme tedy k jednomu stromu, který je kousek od kašny. Natascha o nás bude mít strach. Už jsem jí řekla, že k nim dorazíme dnes kolem půl deváté.
,,Mám s sebou deku. Rozbalíme ji tady na trávě a přikrejeme se třeba bundama." navrhne Tom a vytahuje z batohu deku. Já si oblékám na sebe všechno teplé a Tomas mě poté kopíruje. Když jsme dostatečně oblečení, lehneme si vedle sebe na deku. Sice bychom byli radší kdyby každý ležel na své dece, ale to nyní nebylo možné. Přikreju se zbytkem deky. Zatím není zima. Vždyť je terve osm hodin, ale já usínám během deseti minut...

,,Get up!!!" křičí někdo a přitom do nás strká, abychom se probudili. To se tomu člověku podaří a já otevřu oči. Rázem jeae zavřu, protože mě oslepí světlo baterky.
,,What are you doing, here?" ptá se policista. Posadím se. Tomas jen kouká a neví, na co se ho ten polda ptá.
,,We are sleeping." řeknu drze.
,,Come on with me!" zavelí policista.
,,Máme jít s ním." řeknu Tomasovi a rychle si balíme všechny věci. Poté nastoupíme do policejního vozidla a jedeme na stanici. Celou cestu nás polda pozoruje zpětným zrcátkem.
,,Co jsme provedli? "nechápe situaci Tom.
,,Je zakázáno spát v parku a ještě k tomu na pracně udržované trávě. I bezdomovci to mají zakázané." řeknu.
Na pokyn policisty vystoupíme zauta a jdeme na stanici. Sedneme si na židle.
,,What's your name?" ptá se mě polda.
,,I'm Mona Posey. This is Tomas..." nevím, jaké příjmení mám říct, protože má dvě.
,,Jaké mám říct tvé příjmení?"ptám se Toma.
,,Normálně, Sullivan."
,,This is Tomas Sullivan." opakauji policistovi větu. Ten naše jména vyhledává v počítači.
,,Are you friends or family?"
,,We are friends." odpovím.
,,You'll have a penalty 45 dollars."
,,What?" ulítne mi.
,,I'm sorry." řeknu a vytahuju 45 dolarů. Moje první pokuta. V převodu je to asi 1000 korun a pár drobných. Dám je policistovi.
,,Thank you. Where are you going?" zeptá se mě s úsměvem.
,,We go to Jersey City."
,,Today? Would you like take to Jersey City?" zeptá se slušně.
,,Really? This is great!" souhlasím a řeknu to v češtině Tomasovi. Jdeme tedy znovu do auta a jedeme za Freddiem. Konečně! Už jsem nedoufala, že ho dnes uvidím.
Sednu si dopředu k policistovi a cestou si povídáme, smějeme se a Tom nechápe. Cesta trvá kolem hodiny, když před sebou uvidím cedulu s nápisem: Welcome to Jersey City!
,,Where I'll have stop?" otočí se na mě policista. Byl docela sympaťák. Kouknu se na papírek, kde mám napsanou ulici.
,,Communipaw Avenue 57." řeknu a za chvíli stojíme před hotelem. Rozhodně nebude tak luxusní jako byl v Benátkách, ale taky nevypadá špatně.
,,Thank you. Bye bye." loučím se s policistou a Tomas jen pokývá hlavou. Je devět hodin večer. Tomas mi otevře dveře a my vstoupíme do hotelu...