My Teacher

71. Peggy

,,Tati! Dělej!" pobízím ho. Jsem hrozně nedočkavá.
,,Neboj. Tak běž zatím do auta." říká táta.
,,A co máma?" nepřestávám ho štvát svýma otázkama.
,,Nejede. Musí ke gynekolovi." No jo. Už je ve druhém měsíci. Bříško sice ještě nemá, ale menší bolesti ano. Čeká nás dvouhodinová jízda.
,,Víš, kde to je?" zeptá se táta.
,,Jasně. Kojetínská 305." kouknu na mapy. Dám si do uší sluchátka, aby cesta ubíhala rychleji...
,,Teď do leva... Sem!... Ne! Byla to ta cesta v levo!..." naviguju. Tedy, snažím se navigovat. Táta má ze mě nervy.
,,No. Tady to je." řeknu a táta si oddechne. Zajedem do stínu a vypne motor.
,,Jo. Vypadá to tak." Před námi se rozprostřoudvě velké budovy s velkou bránou. Ano, farma, kde přebývá moje Peggy.
Uvnitř je rušno. Pobíhá zde spoustu lidí. Ve výběhu se cvičí koně, v boxech jsou pracovníci a kydají hnůj... Zkrátka život, který jsem si vždycky přála.
,,Dobrý den. Hledáme paní Larsson." zeptá se táta jedné mladší dívky.
,,Ano. Vy jste ti, co chtějí koupit Peggynu?" zeptá se a vede nás do malé kanceláře.
,,Tady to je." řekne a odejde za svou prací. Zaklepu a hned nato vejdeme.
,,Dobrý den!" pozdraví nás energická žena s úsměvem.
,,Přejete si?"
,,Jsem Mona Posey. V pondělí jsem s vámi mluvila ohledně koupě českého teplokrevníka. Peggy se jmenuje." odpovím jí.
,,Jistě. Předpokládám, že ji chceš vidět." vyjdeme společně ven a namíříme si to do jedné ze stájí. V každé stáji je asi osm boxů. Rozhlížm se kolem. Teda. Je to tu opravdu velké. A jsou tu nádherní koně.
,,Tak. Tohle je ona!" řekne hrdě ta paní a otevře box, který je úplně na konci. Peggy je ještě krásnější než na fotce.
,,Asi ji vyvedeme ven." navrhne paní.
,,Umíš si ji nauzdit?" zeptá se. Přikývnu a převezmu od ní jednoduchou ohlávku. Přistoupím k Peggy, oslovím ji, pohladím a pak jí něžně zmáčku za ušima, aby sklonila hlavu. Poslechne a já jí navleču ohlávku. Pak ji na levé straně zapnu a připnu vodítko.
,,Fajn. Můžeme jít."řekne paní, která pečlivě pozoruje každý můj pohyb. Opravdu jí záleží, aby se Peggy dostala do dobrých rukou. Stoupnu si na levou stranu a vyvedu ji z boxu.
,,Projdi se s ní kolem celého areálu." zavelí a přitom mě bedlivě pozoruje. Poslechnu. Peggy je vážně poslušná. Takovou reakci od cizího koně jsem nečekala. Když se zase vrátíme k paní, jemně zasyčím na koně, aby zastavil. Poslechne.
,,Právě děláme výběh. Koncem jara předpokládáme výsledek." slyším tátu, jak si s ní povídá.
,,Co teď?" zeptám se.
,,No nevím. Budeme dělat, že už je to tvůj kůň. Co bys teď dělala?" zkouší mě.
,,Ráda bych si zajezdila." řeknu.
,,Fajn. Tak ji zaveď zpátky a přijď si pro sedlo." jdeme teda zpátky.
,,Ahoj. Kde jsou věci na čištění?" ptám se jedné holky, která vedle čistí nádherného lipicána.
,,Čau. Seš tu nová?" zdá se být příjemná.
,,No, budu si kupovat Peggy." vysvětluju.
,,Aha. Jo, ta je super. Škoda, že musí pryč. Jinak, čištění je vedle boxu." ukáže. Uvážu Peggy k mřížím a vytáhnu si kovové hřbílko a kartáč na hřívu. Když jsem se srstí hotová, jsou na řadě kopyta. Přitom pečlivě sleduju, jestli Peggy nemá nějaké potíže. Jasně že nemá. I kopyta má v naprostém pořádku. Drží, ani se nepohne.
,,Hm... Budeš chtít sedlo?" zeptá se zase ta holka.
,,Jo." řeknu.
,,Tak pojď." Nechám Peggy ohlávku, jen vodítko sundám a uklidím věci.
,,Proč ji vůbec prodáváte? Je to skvělej kůň." nechápu.
,,Její majitel těžce onemocněl a už nemá nikoho, kdo by se o ni staral. A my už nemáme lidi na dalšího koně. Takže proto... Jsem Raia." představí se.
,,Já Mona." Jdeme do nejzadnější budovy, kde je sedlovna.
,,Rami... Tainja... Adalas... Ari... Peggy!" vykřikne vítězoslavně a podá mi sedlo, uzdu, třmeny, otěže a podbřišník.
,,Promiň, že je to tak rozdělený." omlouvá se Raia.
,,V poho. A ty máš nějakého koně?" ptám se.
,,Jo. Toho lipickýho koně, který byl vedle Peggy. Vidíš, taky bych si mohla zajezdit." vezme mu sedlo a opět se vrátíme do stáje.
,,Umíš sedlat?" ptá se.
,,Jasně."
,,Jen se ptám. Protože jsou lidi kteří si chtějí koupit koně, ale přitom neumějí ani uzdit." zasměje se Raia. Vyvedu koně ven a za mnou jde Raia se svým miláčkem Adalasem.
,,Tak ses seznámila s Raiou?" ptá se ta paní, která sedí s tátou na lavečce a čekají na mě.
,,Jo. Mona je senza holka. Co se týče přípravy k ježdění umí všechno, May." chválí mě Raia.
,,To ráda slyším. Tak si ji vyveď do kruhovky." řekne May.
,,Do kruhovky? Mě se lépe jezdí v normálním výběhu." zaprotestuju, ale táta na mě udělá přísný pohled, takže už nic nenamítám.
,,Neboj. Jen chce vědět, jak zvládneš cval. Pak tě pustí." těší mě Raia. Usměju se a nasednu. Wow. Ta má pohodlný hřbet.
,,Pobídni ji do kroku." řekne May. Připadám si spíš jako kdybych měla hodinu jezdectví, než prohlídku mého budoucího koně. Ale co. Stačí jen jemná pobídka a Peggy se rozejde. Narovnám se a houpu se v sedle.
,,Můžu klus?" otočím se k May, když cítím, že ji nebaví jen krok. May přikývne a z kroku ladně přejde do klusu. Už se na nic neptám a dám pobídku do cvalu. Peggy je štěstím bez sebe, že se zase hýbe. Kruhovka je velká, takže můžu zkust i trysk. Říkám si a hned nato uskutečním mou touhu. Divím se, že May nic neříká. Má jen založené ruce a sleduje můj  sed.
,,Dobrý. Zastav ji." přikáže May a jde k nám.
,,Sesedni." udělám co říká.
,,Budeš chtít toho koně, Mono?" zeptá se táta.
,,Bezkonkurenčně." řeknu.
,,Ok. Takže teď můžeš do haly. A já vyřídím s tvým otcem papíry. Za pár měsíců si pro ni můžeš přijet. Bude v dobrých rukou." usměje se Maya a poplácá Peggy po pleci. Ta zařehtá a já s radostí jdu za Raiou do haly...

,,Měj se, Raio. Věřím, že se zase uvidíme." loučím se s ní ve stáji, když sundávám Peggy sedlo.
,,Fajn. Díky za společnost. A měj se." řekne a zamává mi. Zmizí někde venku.
,,Ty se měj taky hezky. Zase si pro tebe přijedu a prožijeme spolu nádherný život..." políbím Peggy na nozdry. Je to těžké loučení...