MATE !Prochází úpravami

MATE x 4 - "How was your day?"

„A Tommy je teď tvůj přítel – přítel, nebo přítel – kamarád?" zajímal se otec s lehce zmateným výrazem.
„I kdybych s ním něco měl, co je tobě kurva po tom?" odpověděl jsem mu pěkně sarkastickým tónem. Tím asi Tommy dostal signál, že má zmizet. Yeah, jsou věci, u kterých zůstávat nemusel, i když věděl, jak to u nás chodí.
„Sleduj svou pusu, mladíku," napomenul mě a já se povrchně usmál.
„Sleduju ji každý den. Jednoho dne se v ní dokonce objevil piercing, vidíš?" vyplázl jsem jazyk a poté ukázal na svůj ret.
„Taky se párkrát octla mezi něčíma nohama."
„Tvé zážitky s dívkami mi nemusíš popisovat," zabrblal nespokojeně.
„Jmenovala se Sauli a byla to Finka na výměnném pobytu. Měla ho fakt velkého."
Moje provokování se vymstilo a otec mi rázem vlepil pořádnou facku přes pravou tvář. Zatnul jsem zuby a přivřel oči, ale nestěžoval jsem si. Jenom mi došlo, že pro mě bude výhodnější držet svoji nevymáchanou hubu. Otec se znovu rozhlédl a pak vynesl rozsudek. Jak se dalo očekávat, ve prospěch Ashley.
„Adame, do svého pokoje! Ashley, řekneš mi, co se stalo... a vyříkám si to s Adamem. Co se týče Tommyho, i když jsem ho neviděl dlouhou dobu, ať je pryč do devíti večer. Konec, každý k sobě, mazejte!"
Dělal, jako by se najednou stal otcem, soudcem a nějakým bohem v jednom. Každý má velké kecy, když se svýma děckama strávil za celé jejich životy vkuse tak půl roku. Je mi osmnáct, kurva, snad vím, co mám dělat i bez blbých příkazů.

Otráveně jsem zavrčel a zabouchl dveře tak silně, že mi skoro ze stropu opadala omítka. Prohrábl jsem si vlasy a přejel si prsty přes spánky, než moje oči uviděly další pohromu – Tommyho, co u stolu sbírá svoje knihy. Nic neobvyklého, kdyby nevypadal, že se každou chvílí zhroutí. Opatrně jsem přešel k němu.
„Hej, sunshine, je to v pohodě, ber to v klidu," položil jsem mu ruku na rameno a stiskl ho. Tommy se okamžitě začal omlouvat svým roztřeseným hlasem: „Neměl jsem tu být, promiň, tvoje sestra má pravdu – já- no- zítra se neuvidíme, půjdu do školy sám, bude to tak lepší. O-omlouvám se, přišel jsem jenom pro knihy- už půjdu."
Svou rukou jsem usměrnil ty jeho a zároveň mu tím zabránil v odchodu. Položil jsem jeho knihy zpátky na stůl a podíval se mu do očí.
„Jsi naštvaný za to, co jsem ti řekl o té anorexii?" zeptal jsem se ohleduplně k jeho stavu a on zakroutil hlavou. Pak přešel k posteli a vzal si svou tašku, kterou tam hodil. Vytáhl lahev s vodou, napil se a vrátil ji zpátky. Vypadalo to, že pořádně nevěděl, co má dělat. Pak začal nervózně přešlapovat z jedné nohy na druhou, různě chodit po pokoji od ničeho k ničemu a občas si u toho povzdechl.

„Moje sestra měla konflikt v kroužku. Smáli se jí, že jsem buzna," obeznámil jsem ho, když už poněkolikáté prošel okolo mě. Nezastavoval se. Snažil se najít si něco, co by mohl dělat, když jsem ho nechtěl nechat odejít.
„Tommy, to není kvůli tobě, nemyslela to tak," ujistil jsem ho a postavil se mu do cesty tak, aby do mě narazil. Nedíval se před sebe, ale do podlahy, takže to bylo snadné. Okamžitě uhnul o pár kroků zpátky, stejně jako to udělala Ashley. S tím rozdílem, že v něm jsem nechtěl vzbudit strach, ale v ní ano.
„Nic z toho se nestalo kvůli tobě, já jen nadávám svojí sestře, tak se uklidni." Stačilo použít silnější tón hlasu a hned mě poslouchal.
„Promiň, myslím, že teď už mě tu nechceš, takže... děkuju, žes sem vzal moje učebnice a... uvidíme se jindy," pousmál se rozhozeně a znovu sebral svoje knihy, tentokrát najisto. Naskládal si je do tašky přes rameno, a co nejrychleji se snažil odejít.
„Ale sakra, počkej," zanadával jsem a zastavil ho. Podíval se na mě hnědýma, vyděšenýma očima. Jeden z nejhorších pohledů. Bylo vyčerpávající, jak ho něco vyvedlo z míry a nešlo ho uklidnit. Vyšlo by mi líp, kdybych ty uklidňující sračky říkal do stěny než jemu.
„Nesnáším hádky, Adame, to víš moc dobře. A tys kvůli mně dostal facku. Od Keitha jsem kdysi dostával takové facky taky, dokonce horší, a ty to dobře víš. Hádali se s mámou každý den a byl jsem ještě dítě, takže bych si to neměl tak brát, ale doteď, když někoho slyším se hádat, nebo vidím rodiče, jak bijí svoje děti, prostě... je to zvláštní. Je mi to líto," vychrlil na mě haldu slov. Buď koktal, nebo mluvil rychle, když se necítil dobře. Vždycky to šlo poznat, v tomhle se ho dalo číst jak otevřenou knihu. Naučil jsem se rozpoznat každé slovo, co řekl. Tolik let s ním... sakra, opravdu jsem si zvykl.

Natáhl jsem se pro obě jeho ruce. Napadlo mě, že si tím zajistím to, že mě konečně vyslechne. Trochu znejistěl, ale nakonec se nechal a já mu začal promlouvat do duše: „Vím o Keithovi a fakt chápu, že ti to dělá zle, ale na tomhle fakt nemáš žádný podíl. Neber žádný ohled na Ashley nebo na mého otce, vždycky máš mě. Spolu jsme v pohodě, ne?"
„Jednou jsi hrozně milý a pak jsi hrozně protivný, jak mám vědět, kdy to myslíš vážně?" vrátil mi otázku. V hloubi duše mě těšilo, že jsem ho za ty roky pořád tak trochu mátl. Že nevěděl všechno, že mě nedokázal odhadnout.
„Jednou budeme staří dědci, ty budeš se svým starým manželem nebo manželkou hrát šachy, jestli ještě udržíte v rukou figurky a já budu umírat na tuberu, ale stejně vám z posledního dechu budu nadávat. To jsem prostě já, tohle máš, tohle jsi dostal před třinácti lety, když jsi mě poznal," mrkl jsem na něj a pustil jeho ruce. On mě najednou objal, z ničeho nic. Přišlo mi to hezké. Nebyl jsem moc osoba orientovaná na doteky, citové projevy nebo nějaké velké vztahy, ale pro Tommyho jsem měl v srdci prostě speciální místo. Obmotal mi ruce okolo boků a já se přichytil při tom, jak jsem se usmál, než jsem ho objal zpátky.
„Nikdy se neomluvíš, za to vždycky víš, jak něco zakecat," stěžoval si naoko. Měl pravdu, opět. Vždycky jsem našel svoji cestu z problémů něčím jiným než omluvou.
„Jako bys mě neznal."
„Ty mě fakt musíš milovat," promluvil do mojí hrudě a potichu se zasmál. Oddechl jsem si, že povzbudivou řeč mám za sebou. Vypadal, že už je celkem v klidu. Sentimentální věci, to mi nikdy moc nešlo.
„Mhm."