Love is Love - Just a different story

Part 35*

Než budu pokračovat, chci vám mockrát poděkovat za více než 10K reads! Neuvěřitelný! To, že už skoro nepíšu tuhle story a reads stejně i tak rostou je naprosto skvělý ❤ Taky vám chci poděkovat za veškerou podporu, ať už tady a nebo u mé druhé story a teď i vlastně u třetí.. Píšu to hlavně proto, že už je to více než rok co jsem se zaregistrovala na wattpad a začla psát. Od té doby se toho změnilo opravdu hodně a já jsem ráda, že jste tu pořád se mnou ❤ Děkuji. A teď už zpět ke story..

- Z pohledu Jaimie -

Byly jsme v hale před sálem, An seděla na zemi, zády opřená o zeď a koukala do stropu. Já nervózně přešlapovala na jednom místě.

Měla jsem o ní hrozný strach! Ona pro mě znamená hrozně moc.. Ikdyž znám Joshe déle než jí, někdy mám pocit, že jí mám radši. Nemyslím to ve zlém, jenom k ní mám prostě nějak blíž.. Nevim jak to popsat.

Ona je tu vždycky pro mě, radí mi, se vším mi pomáhá. Sice mám Nialla a An, ale vím, že se mohu spolehnout i na ní.

Nesmí přijít o Míu.. To by nezvládla. Musí být v pořádku. Obě musí..

Trvalo to věčnost, ale konečně ze sálu vyšel jeden z lékařů, hned jsem šla za ním. "Jak na tom jsou?" ani jsem ho nepozdravila.. "Vy jste příbuzná?" "Ne, ale jsem její spolubydlící a je to moje nejlepší kamarádka." "Dobře no.." tvářil se vážně, měla jsem hrozný strach. "Maminka je v pořádku, ale dítě.." Ne, ne, ne.. Prosím.. ".. to bohužel nepřežilo.. Bylo moc malé a nezvládlo to." asi mi přestalo být srdce.. "A Amy? Můžu jí vidět? Ví to už?" "Převezli jsme ji na jednotku intenzivní péče, je po narkóze a stále spí.. Až se probudí, budeme jí muset informovat o tom co se stalo. Vy jděte domů, uklidněte se a odpočiňte si a přijďte zítra ráno." snažil se mě uklidnit, chtěla jsem být u ní.. Nechci aby byla sama!

Ten doktor odešel, otočila jsem se na Angee.. Nevěděla jsem co říct a ona nejspíš také ne. Objala jsem jí a jenom jí držela.

Najednou přišel Zack "Už to víte?" "Jo.." řekla jsem smutně a držela slzy "Poslali nás domů, ale já jí tu nechci nechat samotnou." "Zkusim to nějak zařídit.. Zavolám ti až se probere a mi jí to povíme.. Ale bude to asi až někdy k ránu, těď je po narkóze, takže bude spát." "Dobře, děkuju moc."

Vyšly jsme před nemocnici a šly k autu. Řídila jsem, po cestě jsme se zastavily ve Starbucks. Daly jsme si tam kafe a já se nějak snažila dostat z toho co se stalo.. Nemůžu tomu uvěřit.. Jsem strašně moc ráda, že je Amy v pořádku, ale nechci si ani předsavovat jaké to bude až se probudí a zjistí, že o Míu přišla.. A co Josh.. Josh!! Ještě nic neví..

Zkoušela jsem mu volat, ale nebral mi to.

Jely jsme domu, když jsme přijely, bylo asi šest. Niall seděl v kuchyni. Když jsme vešly do bytu hned vstal "Stalo se něco?! Kde jste všichni byli?! Nemohli jste mi aspoň něco říct?.." koukla jsem smutně na Angee "Josh tu není?" radši jsem se ještě zeptala "Není tu nikdo." odpověděl naštvaně "Co se sakra děje?!"

"Bráško.. Asi si radši zase sedni." koukala jsem na něj se strachem "Okey, už se začínám bát. Co se stalo?!"

"Víš.. Amy s Joshem se včera přes noc pohádali.. Amy měla svůj názor na léčbu pacienta a Josh zase ten svůj. Potom v noci přivezli vážně zraněného pacienta a oba měli znovu rozdílné názory.. Jenže Amy převzala vedení operace.. Aniž by mu to předtím řekla. Ten pacient potom umřel, na lékařáku se znovu pohádali a Amy se dozvěděla, že ten pacient byl jeho strýc.. Naštval se, řekl že už to s ní nezvládá a odjel. Od tý doby jsme o něm neslyšeli." koukal na mě překvapeně "Wow.." vypadlo z něj "To není všechno. Ráno jsem se s ní bavila, to mi řekla co se stalo přes noc a že tu Josh už není. Ale když jsem se pak dopoledne vrátila ze studia, nebyla tu ani Amy. Pak my zavolal Zack, že jí přivezli do nemocnice. Rychle jsme tam jely a čekaly na konec operace." začal se mi klepat hlas.. Koukla jsem se na Angee, přišla ke mě a chytla mě za ruku. Chtělo se mi brečet.. Poznala to. Niall na nás vyděšeně koukal "Amy měla autonehodu, je v pořádku, ale Mía.. Mía, to nepřežila.." řekla Angee místo mě. Když jsem to slyšela od ní nevydržela jsem to a rozplakala jsem se. Objala mě a pevně mě držela.

Koukla jsem na Nialla, seděl bez hnutí a koukal do prázdna.. Šla jsem k němu, klekla si vedle něj a chytla ho za ruku. Konečně se na mě podíval, když mrknul na tvář mu spadla slza. Nahnul se ke mě a objal mě.

"Zack mi řekl, že až se probudí a dozví se to, zavolá mi abych mohla přijet.. Nechci aby na tohle byla sama." "Pojedu taky.." řekl Niall, jenom jsem kývla.

Udělali jsme si něco k večeři, ale já nedokázala na jídlo ani pomyslet.. Niall s An koukali na televizi, já šla k sobě.

Sundla jsem si triko, džíny si převlékla za kraťasy na spaní a lehla si do postele. Přikryla jsem se jenom po pas, natáhla jsem se pro mobil. Dala jsem si sluchátka a pustila si hudbu na plno. Jediné světlo šlo z lampičky na nočním stolku vedle mě. Zavřela jsem oči a snažila se nemyslet na to co se stalo..

Najednou se mi něco dotklo břicha. Cukla jsem sebou, otevřela oči a vyndala si z uší sluchátka. "Promiň." omlouvala se mi An. Posunula jsem se na posteli víc ke stěně. Lehla si vedle mě, přikryla jsem jí a přítáhla si jí k sobě.

"Že se nikdy takhle nepohádáme?.." zeptala jsem se a koukla se jí do očí. "Ne a rozhodně to nenecháme zajít tak daleko." snažila se mě uklidnit. Pohladila mě po tváři, jemně si mě přitáhla blíž a naše rty se spojily v perfektní polibek. Prsty mi zajela do vlasů.

Zhasla a přitulila se ke mě. Dala jsem jí pusu na čelo "Miluju tě, An." zašeptala jsem "Já tebe."

Po chvíli jsme obě usnuly.