Love is Love - Just a different story

Part 25*

- Z pohledu Angee -

Když jsem jí viděla jak spadla na hranu stolu, na chvíli se mi zastavilo srdce. Když jsem jí viděla jak měla krev u nosu a úst.. To byl nejhorší pocit co jsem kdy zažila. Měla jsem o ní hrozný strach a pořád mám.. Doufám, že se to nezhorší. Snad se jenom bouchla a nic vážnýho z toho nebude.

Držela jsem jí opatrně v náručí, po chvilce usnula. Je tak hrozně roztomilá. Miluju tyhle chvíle, když jsem v její blízkosti, když se jí dotýkám. Když jsem prostě jenom s ní.

Vnímala jsem zvuk bití jejího srdce. 

Cítila jsem jak se začíná lehce klepat, zrychlil se jí puls a to nejmíň tisíckrát. Podívala jsem se na její tvář, krčila obočí, lehce sebou cukala. Viděla jsem jak se jí u oka objevila slza, pomalu jí stekla po tváři. 

Opatrně jsem jí zatřásla s rameny, nepomohlo to. Chtěla jsem jí probudit. Zatřásla jsem s ní víc.

Konečně otevřela oči a zalapala po dechu. "Jai, neboj byl to jenom sen." Usmála jsem se na ní a pohladila jí po vlasech. Po těch dokonalejch vlasech, se kterýma se vždycky tak dlouho upravuje.

Když si uvědomila co se stalo, pevně se ke mě přitiskla a objala mě. Její srdce pořád bušilo tak moc rychle..

"Copak se stalo?" Zeptala jsem se, když měla hlavu položenou na mym hrudníku. Zvedla se a podívala se mi do očí, 

Utřela jsem jí slzy, "Zdálo se mi znovu o tom jak zabil Nialla ale tentokrát našel i tebe.." klepal se jí hlas, sotva to dořekla. 

"Neboj, všechno se ti to jenom zdálo, Niall je v pořádku a já taky." usmála jsem se na ní. Natáhla se a políbila mě. 

Miluju jí, hrozně moc.

- Z pohledu Jaimie -

Až když jsem jí políbila, uklidnila jsem se. Miluju jí, víc než kohokoliv předtím.

Nikdy jí nechci ztratit, jestli jí ztratim tak tu už nechci být dál. Ona je moje všechno. 

Bolela mě hlava.. Jako po prokalený noci.. Měla jsem pocit, že se mi dělá monokl. Ret jsem měla roztrhlej, skončila jsem hrozně.. A to jsem jenom spadla na stůl.. 

Chtěla jsem se zvednout ale An mě zastavila "Co se děje?"  "Chci se jít podívat jak jsem dopadla." chtěla jsem se usmát ale místo toho mnou projela bolest kvůli rozseklýmu rtu. An si toho všimla "Dobrý?" zeptala se ustaraně "Jo.. "  "Tak pojď." řekla a zvedla se, pomohla mi vstát "Připadám si jako mrzák.."  "To jako proč?"  "Staráš se o mě tak.."  "To protože si můj miláček.." řekla a usmála se, chtěla jsem jí úsměv vrátit ale znovu jsem si to neuvědomila.. Místo úsměvu jsem zavřela oči a potichu zaskučela. 

Pohladila mě opatrně po tváři "Ničí mě vidět tě takhle.." řekla smutně "Miláčkovi pomůže pusa.." Usmála se a pomalu přiložila svoje rty k těm mým. Opatrně mě políbila a vyhla se roztrhlýmu koutku úst. 

Vyšli jsme ode mě, "Dáš si kafe?"  "Spíš čaj.. Děkuju." odpověděla jsem a šla jsem k zrcadlu. 

Sama sebe jsem se lekla.. Roztrhlej ret, moncl přes celý levý oko, z nosu mi už naštěstí netekla krev.. "Vypadám hrozně." řekla jsem a An se začla smát "Ty a hrozně? Ten stůl ti poškodil i zrak?" řekla a šla ke mě.

Otočila jsem se zpátky k zrcadlu. An ke mě zezadu přišla, ruce mi dala kolem pasu a hlavu mi položila na rameno, koukala na mě v zrcadle. "Mám tu nejkrásnější přítelkyni na světě." když tohle řekla usmála jsem se, sice to bolelo ale to mi bylo jedno.. Jsem její přítelkyně. To je to nejkrásnější co můžu slyšet.