도망쳐!

13 2 0
                                    


         Park Jimin byl jen obyčejný chlapec žijící v rušném městě Soul. Jako vysokoškolák, který studoval literaturu, trávil své dny zahrabaný v knihách a noci pracoval v místní kavárně, aby vyžil. Netušil, že jeho obyčejný život nabere nebezpečný směr.
Jednoho večera, když se Jimin vracel z kavárny domů, ocitl se ve špatnou dobu na nesprávném místě. Narazil na skupinu stinných postav zapojených do násilné konfrontace. Než stačil zareagovat, popadl ho vůdce gangu Jeon JungKook a za pusu aby nevydal žádný zvuk ho zatáhl do temného kota uličky.
A kdo vlastně JungKook byl? Po celém městě známý jako nejbezohlednější mafián, kterého se báli všichni, kdo mu zkřížili cestu. Svýma ostrýma očima a zastrašující přítomností z něj vyzařovala síla a nebezpečí. Jiminovi přeběhl mráz po zádech, když na něm JungKookův pohled přistál. "To jsi neměl vidět," zavrčel JungKook tichým a hrozivým hlasem. ,,Teď budeš muset jít snámi.'' pronesl. Když JungKookovi muži odvlekli Jimina do svého velitelství, nemohl si pomoci, ale cítil, jak se přes něj vkrádá pocit hrůzy. Byl mimo svou hloubku, chycen v hledáčku nebezpečného světa, kterého nikdy nechtěl být součástí.
Když dorazili do spoře osvětleného skladiště, které sloužilo jako operační základna gangu, JungKook se obrátil k Jiminovi s vypočítavým výrazem v očích. "Proč jsi tam byl, Jimine?" zeptal se JungKook chladným a drsným hlasem. Jimin nervózně polkl, dlaně měl vlhké strachem. "J-já jsem jen šel kolem," koktal. JungKookův pohled se zúžil, jako by se snažil číst Jiminovy myšlenky. "Teď jsi překážkou," řekl nakonec jeho tónem.A tím Jimin věděl, že jeho osud je zpečetěn. Už se mu před očima přehrávala scéna jak na něj míří pistolí a mačká spoušť. Jenže to se nestalo, jen ho dali do temného pokoje, kde nejspíš stráví nějaký čas.
            V následujících dnech se Jimin přistihl, že je vtažen dále do JungKookova světa. Navzdory počátečnímu strachu a nechuti nemohl popřít zvláštní tah, který k tajemnému mafiánovi cítil. V JungKookově přítomnosti bylo něco magnetického, nebezpečné lákadlo, kterému Jimin nedokázal odolat. Když Jimin poznal JungKooka lépe, zjistil, že v nelítostném mafiánovi je víc, než by se na první pohled zdálo. Pod chladným zevnějškem byl náznak zranitelnosti, záblesk lidskosti, který Jimina rval za srdce. Ale i když se jejich pouto prohlubovalo, Jimin se nemohl zbavit pocitu blížící se zkázy, který nad nimi visel jako temný mrak. Věděl, že být zapletený s JungKookem znamená riskovat svůj život, ale byl ochoten podstoupit riziko, aby mohl být po JungKookově boku.
              Když jejich vztah tajně kvetl, Jimin a JungKook se ocitli v nebezpečné hře na kočku a myš. S konkurenčními gangy, které se k nim blížily, věděli, že jejich čas se krátí. Jedné osudné noci, když se pokoušeli o útěk, přišla katastrofa. Ve tmě se ozvaly výstřely, které se rozléhaly opuštěnými uličkami. Jimin cítil palčivou bolest, která mu projela hrudníkem, když zakopl a spadl na zem. "Jimine!" JungKookův hlas byl plný paniky a zoufalství, když vedle něj klečel a ruce se mu třásly strachem.
Když Jimin lapal po dechu, kolem těla se hromadila krev a na okrajích se mu zamlžilo vidění. Natáhl třesoucí se ruku k JungKookovi, jeho hlas byl sotva šepot. "Je mi to líto," zamumlal. "Já-miluji tě."
           A s těmi posledními slovy se Jiminovy oči zachvěly zavřené a jeho tělo v JungKookově náručí ochablo. JungKook, zničený Jiminovou smrtí, pocítil vztek, který se nepodobal ničemu, co kdy zažil. Držel Jiminovo bezvládné tělo v náručí a po tvářích mu stékaly slzy, když přísahal pomstu těm, kteří mu vzali jeho lásku.
Než však mohl jednat, JungKooka odvlekli pryč jeho gang, v sázce bylo jejich vlastní přežití. Varovali ho, že úřady se zavírají a nemohou riskovat dopadení.
Když nechali Jiminovo tělo za sebou, JungKook cítil, jak ho zaplavuje otupělost. Nedokázal se přimět opustit Jiminův bok, dokonce ani po smrti. Ale věděl, že musí být silný, kvůli Jiminovi.
A tak se JungKook s těžkým srdcem otočil zády k životu, který spolu kdysi sdíleli, s očima plnými slz, když za sebou nechal jediného člověka, na kterém mu kdy doopravdy záleželo.
Když JungKookův gang utekl, zjistili, že jsou pronásledováni jak úřady, tak konkurenčními gangy, kteří hledají pomstu za Jiminovu smrt. S každým dalším okamžikem bylo nebezpečí stále intenzivnější, sázky byly vyšší než kdykoli předtím.
JungKook věděl, že musí zůstat silný, aby vedl své muže s odvahou a odhodláním. Ale hluboko uvnitř se nedokázal zbavit ohromného zármutku, který ho pohltil, ztráta Jimina těžce tížila jeho duši. Když bojovali o přežití ve světě, který se vymyká kontrole, JungKook si uvědomil, že se musí rozhodnout. Buď mohl podlehnout temnotě, která ho hrozila pohltit celého, nebo mohl uctít Jiminovu památku bojem za lepší budoucnost.A tak s pevným odhodláním JungKook slíbil, že přinutí osoby odpovědné za Jiminovu smrt zaplatit nejvyšší cenu.
Když JungKook a jeho gang plánovali svou pomstu, ocitli se ve válce se silami, které je kdysi držely v zajetí. S každým dalším dnem jejich odhodlání sílilo a jejich odhodlání bylo neotřesitelné. Ale když se blížili ke svým nepřátelům, JungKook se nemohl zbavit pocitu prázdnoty, který ho hlodal v srdci. Bez Jimina po svém boku se cítil ztracený a sám, zmítaný ve světě, který se zbláznil. Ale když bojoval po boku svých mužů, JungKook si uvědomil, že v něm žije Jiminův duch, maják světla ve tmě. A s každým vítězstvím, kterého dosáhli, JungKook cítil, jak ho zaplavuje mír, vykoupení, které nikdy nepovažoval za možné.
Když stáli na pokraji vítězství, JungKook věděl, že na něj Jimin dohlíží a vede ho k budoucnosti plné naděje a možností. A s úsměvem na rtech zašeptal tichý slib, že nikdy nezapomene na lásku, kterou sdíleli.
           Když se na obzoru rýsovalo konečné zúčtování, JungKook a jeho parta se připravili na nevyhnutelný střet. Vzhledem k tomu, že se jejich nepřátelé blížili ze všech stran, věděli, že bitva před nimi bude dosud nejnebezpečnější.
Ale když se připravovali na boj o svůj život, JungKook se nemohl zbavit pocitu neklidu, který se usadil v jeho žaludku. Věděl, že výsledek této konfrontace určí osud nejen jeho gangu, ale také odkaz Jiminovy památky.
S pevným odhodláním vedl JungKook své muže do bitvy se zbraněmi připravenými, když čelili svým nepřátelům čelem. Vzduch praskal napětím, ulicemi se rozléhal zvuk střelby, jak kolem nich vypukl chaos.
A když se JungKook díval do očí svých protivníků, cítil, jak ho zaplavuje klid, nově nalezená síla, která vycházela z hloubi nitra. S urputným odhodláním bojoval za ty, které ztratil, za lásku, která kdysi naplňovala jeho srdce radostí.
Když se prach usadil a kouř zmizel, JungKook a jeho parta vyšli vítězně z krvavého bojiště. Jejich nepřátelé leželi poraženi u jejich nohou a jejich hrůzovláda byla ukončena pouhou silou JungKookovy vůle.
Ale když si JungKook prohlížel scénu před sebou, se srdcem těžkým tíhou ztracených životů, věděl, že toto vítězství přišlo draho. Vzpomínka na Jimina, láska, kterou sdíleli, ho pronásledovala jako duch, neustálá připomínka obětí, které byly učiněny ve jménu pomsty.
A když se JungKook díval do očí svých mužů, jejich tváře unavené, ale triumfální, věděl, že jejich cesta zdaleka nekončí. Bitvu vyhráli, ale válka zuřila dál, nekonečný boj o přežití ve světě ovládaném násilím a chaosem.
Ale jak stál vzpřímeně, jeho duch nezlomený zkouškami, kterým čelili, JungKook cítil, jak se nad ním usadil mír, záblesk naděje zářící jasně ve tmě. Věděl totiž, že dokud bude nosit Jiminovu vzpomínku v srdci, nikdy nebude skutečně sám.
Po bitvě se JungKook a jeho gang přeskupili, připraveni čelit všem výzvám, které před námi stojí. S Jiminovou pamětí vodícím světlem v jejich nejtemnějších hodinách se hnali vpřed s obnoveným smyslem pro smysl, odhodlaní vybudovat pro sebe a své město lepší budoucnost.
Když pracovali na nastolení míru ve světě zmítaném násilím, JungKook věděl, že Jiminův odkaz bude žít v jejich srdcích navždy. Jeho láska, jeho odvaha, jeho neochvějný duch budou vždy s nimi, maják naděje ve světě sužovaném temnotou.
A když se JungKook díval k obzoru s úsměvem na rtech a ohněm v očích, věděl, že bez ohledu na to, jaké zkoušky a soužení ho čekají

            ,,Utíkali jsme, utíkali jsme jako oživot. Když jsem uslyšel ránu, otočil jsem se. Viděl jsem jak padáš k zemi. Tvé bezvládné tělo, bylo před míma očima, ale já věděl že by jsi nechtěl aby mě chytli a tak jsem utíkal, i když s těžkostí na srdci. Nechtěl jsem tě tam nechat, ale musel jsem ale slibuji že se pomstím.''

OneShoot 2Where stories live. Discover now