Hobi Kdysi jsem byl dosti nenáviděný. Proč? Protože jsem byl někdo kdo ovládal magii. Báli se mě ale přesto si ke mě mocní králové chodily pro rady. Využití mých věšteb se jim totiž vyplácelo. Báli se, ale já nebyl ten zlý a špatný. To si jen lidé vsugerovali. Zase sem někdo jde, zase chce pomoci, zase chce věštit, ale je to král Kim, jeho nemůžu odmítnout, vždy dobře platí, ale je to krutý král. Nechci pro něj věštit, ale nic jiného mi nezbývá. ,,Co chcete králi Kime?'' optal jsem se ho. ,,Má se mi narodit syn čaroději, a já chci vědět jaká budoucnost ho čeká?'' řekl přísným a hrubým hlasem. ,,A co za to?'' optal jsem se ho hned. ,,Co chceš čaroději?'' ,,chci aby jsi mi dovolil dohlížet na tvého syna. Budu jeho chůva nebo tak něco.'' řekl jsem mu. On se na mě jen vražedně díval. ,,Pokud to nesplníš nic nebude.'' řekl jsem. ,,Dobře, ale nic mu neuděláš.'' pronesl chladně. ,,Samozřejmně že ne.'' pak jsem mohl začít s věštěním. Bylo to zvláštní, bude to mocný a spravedlivý vládce, ale bude slepý již od narození, a víc jsem nerozluštil, jelikož věštba patřila i někomu jinému. ,,Tak co jsi viděl čaroději'' vyřkl již trochu naštvaně král. ,,Budeš mít syna to ano, ale bude slepý, ale vyroste z něj dobrý a spravedlivý vládce králi.'' pronesl jsem. Král naštvaně vyletěl z mého domu. A vážně po týdnu pro mě přijel kočár s tím že jsou mé komnaty připravené blízko králova ještě nenarozeného syna. Zabydlel jsem se a pak se šel procházet po zahradách. Zámek byl vážně nádherný. Zahrady byli zasněženy, ale přesto byli nádherné. To jak je pokrýval bílí sníh který se třpytil v ne moc teplém slunci, vypadalo to krásně. Králův syn se narodil 30 prosince. Byl to krásný a hlasitý chlapeček. Bylo mi líto že nebude moci vidět svět. Jak jsem řekl stal jsem se jeho chůvou. Staral jsem se, učil ho,, vychovával ho když jiní neměli čas. Rozuměli jsme si TaeHyung i přes jeho handicap byl moc šikovný. Zvládal mnoho věcí od čtení brailova písma až po hraní na saxofon. Učil jsem ho mnoha věcem, i když některé se králi nelíbili, třeba jízda na koni či boj. Bál se o něj protože neviděl, ale já ho ubezpečil že se mnou m nic nehrozí. Tae rostl rychle, vladařský věci mu moc nešli do hlavy, ale s mou pomocí to zvládal. Avšak když král přišel s tím že bude ples aby si našel manželku, zalitoval jsem i já. Nemůže si přece někoho jen tak vzít. Dnes byl ples, se vším jsem díky své magii pomáhal. Už jsem nevěštil nikomu až na rodinu Kimů. Vše pro ně vypadalo zatím v pořádku. Ale i tak jsem měl pocit že se něco má pokazit. Kvůli přípravám jsem dnes neměl moc čas na Taeho, bylo mi to líto, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Viděl jsem ho skoro před začátkem bálu, kdy jsem mu pomáhal s oblečením. Moc mu to slušelo, obleky jsou prostě jeho.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Před začátkem jsem ho odvedl na jeho trůn, vedle jeho otce a matky. Tak moc mu to slušelo. Postavil jsem se za něj a čekal. Všichni byli představeni. Ostatní čekali až Tae někoho vyzve k tanci, ale jak mohl když je neviděl? Nějak jsem se mu snažil pomoci, a tak jsem ho aspoň nasměroval. Tae někoho přeci jen vyzval k tanci, ale byl celí napnutý. Bylo mi ho líto, ale nemohl jsem nic dělat. Takhle to pokračovalo celou noc. Pak jsme se už odebrali do pokoje. ,,Hoseokie že už nic takového nebudu muset dělat.'' rozplakal se mi v náručí potom co jsem ho svlékl z jeho oblečení. ,,To nevím Tae to je na tvém otci.'' řekl jsem mu sklesle. ,,Proč nemůžu být s tebou, jsi jediný kdo mi rozumí.'' vzlykal mi do hrudi. ,,Taky bych byl rád, ale nemůžeme, musíš si vzít ženu co ti dá syna Tae. Víš že tě mám moc rád, ale nemůžeme být spolu.'' ano slyšíte dobře, máme se rádi, ale je to proti pravidlům. Tae si nakonec pod tlakem otce musel vzít ženu. Dnes má být svatba. Tae mi celou noc brečel do hrudi. Tak moc mě to bolelo. Jakmile však usnul měl jsem další vizi. Kostel, bílé kytky, avšak ve předu potřísněny rudou. Byla to něčí krev. Žena se smála, a ostatní plakali. Byl to Tae kdo ležel bez života na zemi. Když jsem se z toho vzbudil byl jsem vyděšený. Ne to nedovolím. Kostel, a zase ty bílé kytky jako v tom snu. Taeho žena čeká u oltáře. Je to ona? Ona ho má zabít. Vedl jsem ho k oltáři, jelikož jeho otec stál u oltáře. Tae chtěl abych ho odvedl já. Postavil jsem ho tam kde měl stát, a stále sledoval situaci. Kněz něco říkal. Ale já si všímal jen té dívky. Viděl jsem jak čeká. A když už jsem viděl ostří dýky vyslal jsem magii. Dýka z ruky vypadla a všichni vykřikli. Dívka se po mě ohlédla a rychle dýku sebrala, chtěla se dostat k Taemu ale já si v čas stoupl před něj. Dýka se mi zabodla do hrudi. Padl jsem na Taeho. ,,Tae.'' řekl jsem ztěžka. ,,Hobi co se děje.'' ,,Bude bude to v pořádku, nepotřebuješ ženu aby jsi byl dobrý král.'' zašeptal jsem a pak upadl do tmy. Objevil jsem se bůh ví kde. ,,Hoseoku není tvůj čas, co tu tedy děláš?'' optal se kdosi. ,,Nevím kde to jsem.'' ,,Jsi někdy mezi nebem a peklem, ale neměl si zemřít.'' ,,Zaslouží si žít bude skvělým králem. ,,Ty se ale máš vrátit zpět do světa lidí.'' pronesl hlas. ,,Ale co když mám něco co je důležitější než abych žil.'' řekl jsem. ,,Co by to mělo být?'' optal se hlas. ,,Chci aby Tae mohl vidět prosím. Má právo vidět těm kterým vládne. Nechci si vrátit chci aby viděl prosím.'' poprosil jsem zoufale. ,,Za to že nejsi sobecký a radši než život si vybral něco co není pro tebe ať je po tvém, ale do světa lidí se i tak vrátíš. Ale díky tvému přání už bez magie. Budeš člověk.'' pronesl hlas. ,,Budu nejšťastnější člověk děkuji.'' A vážně jak hlas pravil stalo se. Vrátil jsem se, a Taemu se vážně viděl. Byli jsme šťastný spolu i když potají. Onu ženu zavřei za atentát na budoucího krále. A z Taeho se nakonec stal moc dobrý král.
