Suga
,,Nechci s tebou mí už nic společného, byl jsi dobrý jen do postele,nejsi nic a nikdy nebudeš. Budeš vždy jen línou děvkou.'' vykřičel mi můj bývalí do obličeje než mě vyhodil z mého vlastního bytu, který jsem platil sám. Vyšel jsem z onoho paneláku, a chvíli zaraženě jen stál. Pak jsem na sobě ucítil, ledoví kapky, a uvědomil jsem si že začíná pršet, a já u sebe nemám vůbec nic. Nevím kam půjdu, co budu dělat. A tak se i ke kapkám deště přidali mé slzy, které jsem nechal téci. Naštěstí telefon a peněženku mám u sebe.
Procházel jsem se deštivým Seoulem potkával jsem páry, choulící se k sobě pod děštníky, dokonce i ti co použili jen bundu a probíhali deštěm. Koukal jsem se na usmívající se lidi, ale své slzy jsem neskrýval. Procházel jsem kolem jedné kavárny, a když jsem si všiml malích chlupatých stvořeních, které pobíhali vevnutř, musel jsem vejít. Sedl jsem si k jednomu stolu a jedna z kočiček mi vyskočila rovnou na klín. Drbal jsem jí na hlavně a poslouchal její tiché předení. ,,Dobrý den budete si něco přát?'' pronesl příjemný hlas. Zvedl jsem k němu hlavu a zakoukal jsem se mu do očí. ,,Podle toho co tu máte?'' usmál jsem se na něj. ,,Podle toho na co je chuť'' řekl mi nazpět s úsměvem. ,,Co se dává po rozchodu?'' optal jsem se a jeho úsměv trochu klesl, viděl jsem snad i lítost v jeho očích. ,,Počkejte něco vám donesu.'' řekl jen a pak zmizel. Po chvíli se zase vrátil, s nějakým kouskem dortu, pořádně jsem ho neviděl, a horkým nápojem v ruce. Položil to přede mne a mě se štěstím rozzářili oči. Miluju čokoládu. Musel jsem se na něj usmát. ,,Děkuji miluju čokoládu.'' řekl jsem. ,,Někdo mi říkal že je dobrá na nervy.'' řekl a jen a pak zase odešel.
V oné kavárně jsem seděl dloho. Nechtělo se mi pryč, miluju kočky. A dortík i kafe bylo moc dobré, a hlavně onen chlapech byl moc krásný. Při drbání kočiček jsem ho pozoroval. Byl na něj krásný pohled, až jsem zapomněl na to že vlastně nemám kam jít. A tak po zavýračce jsem se chtěl vydat pryč, avšak on mě zastavil. ,,Jakým jdeš směrem, co kdybych tě doprovodil?'' řekl a já se na něj podíval. ,,Je mi to trapné, ale vlastně nemám kam jít, bejvalí přítel mě vyrazil z mého bytu.'' řeknu, i když jeho to stejně nebude zajímat. ,,To mě mrzí, ale mám jeden volný pokoj, bydlím ještě s pěti klukama, ale jeden je volný, co ty na to?'' řekl a já se na něj vykuleně podíval. ,,To to myslíš vážně? Nebudu překážet?'' vykoktal jsem ze sebe on se jen roztomile zasmál. ,,Nebudeš, a jinak jsem Jin' řekl s úsměvem, a už mě někam táhl.
Po chvíli jsme došli k většímu domu. Jin otevřel dveře a pobídl mě ke vstupu. A já tak i udělal, zul jsem si pak stejně jako on boty, a on mě vedl do obýváku kde sedělo oněch pět kluků. ,,Koho to vedeš Jine?''pronesl jeden z nich. ,,Tohle je náš nový spolubydlící. Ehh'' řekl, ale pak jsem si uvědomil že jsem mu neřekl ani své jméno. ,,Jsem YoonGi.'' řeknu lehce nervózně. ,,Těší mě jsem NamJoon'' řekl ten co se ptal Jina. ,,Já jsem Hoseok'' řekl jeden s hřejivým úsměvem, mohl by být i sluníčko, jak mě jeho úsměv zahřál. ,,Já jsem Jimin'' řekl asi tak stejně vysoký kluk jako já. ,,A já jsem JungKook a tohle je TaeHyung.'' řekl JungKook na kterém ležel onen zmíněný TaeHyung. ,,Těší mě.'' řekl jsem.
S klukama jsem zde měsíc. Dozvěděl jsem se o nich spoustu věcí, ale občas si tu přijdu jako vetřelec. Vždy mě však ubezpečí že to tak není. Jsou vážně milí. Dokonce mi řekli že zakládají skupinu, zda se k nim nechci přidat, jelikož už mě slyšeli i rapovat. Já na to kývl. Dělat hudbu byl vždy můj sen. A tak jsme začali od nuly. Společnost která nás vzala neměla moc peněz, ale nám to nevadilo, pomalu jsme se stávali slavnými. Objevila se i nenávist, ale my si šli za svými sny. A bylo to úžasné. Fanoušci byli skvělí. Někdy to bylo těžké, ale někdy to bylo úžasné. Nikdy bych to nezměnil. Kdyby mě tehdy nevyhodil možná bych kluky nikdy nepotkal a tohle by se nám nepovedlo. Bylo to skvělá a jsem na nás hrdý.
Pokračovat budeme snad hodně dlouho, nikdy to jen tak nevzdáme.
