BaekHyun
Dnes byl 22. druhý prosinec, zbývají dva dny do vánoc. Děti a rodiny se veselí u cukroví a vánočních pohádek. Zatímco já se trmácí zasněženými ulicemi, království Joseon. Mí rodiče zemřeli ve službách císaře má matka byla generál a otec sní v armádě. Nikoho jiného než je jsem neměl, ale oni už tu nebyli. Neměl jsem tedy kam jít. Byla mi zima, ale neměl jsem nic teplého. Mrzl jsem již dva týdny. Nikdo se však nesmiloval, nenabídl přístřeší či jen plášť na zahřátí. A říkáte si proč se nemám kam vrátit když rodiče byli tak vážený. No všichni to rozkradli. A z domu mě vyhnali, prý už není můj.
Už jsem dál nemohl, a tak jsem si lehl do jednoho zapadlého kouta ulice, kde by na mně nemuselo být tolik vidět. Po nějaké chvíli jsem usnul. Neskutečná zima mi ale nedala dlouho spát. A tak jsem se po nějaké době zvedl a šel se dál procházet. Nevěděl jsem kam jít, moc jsem to tu neznal. Sníh se mi vsakoval do bot, které byli roztrhané. Mé oblečení, mě nekrylo před chladem, a já se klepal. Když v tom kolem mě projela družina na koních. Kdo to asi je? pomyslel jsem si. Když v tom jeden kůň vedle mě zastavil. Jeho majitel seskočil, a přiblížil se ke mně. Natahoval ke mně ruku, ale já ucukl. ,,Neboj se mě, proč jsi tady venku?'' optal se mě jemným hlasem. ,,Já já nemám kam jít'' pronesl jsem drkotavě. On se na mně je překvapeně podíval. ,,Půjdeš se mnou, najdeme nějaké suché oblečení, a dáme ti práci, co ty na to?'' řekl a já tedy jen kývl, všechno je lepší než ulice.
On mě vysadil na svého koně a pak si sedl za mnou, rozjeli jsme se bůh ví kam. Až po nějaké době jsem zjistil že jsme jeli do paláce. Ne ne ne on je někdo urozený. Začal jsem se mrskat v sedle, ale on mě chytil tak že jsem se nemohl pohnout. Dojeli jsme k paláci a on sesedl z koně a vedl mě paláce. ,,kdo kdo jste?'' optal jsem se ho jakmile jsme došli. ,,Jsem Park Chanyeol.'' řekl jen a já na něj překvapeně zíral. On on je císař. Mi máme tak mladého císaře. Nejspíš jsem dlouho zíral do blba jelikož jsem slyšel jeho uchechtnutí.
Jak řekl tak udělal dal mi oblečení, dal mi místo na spaní, a druhý den mi řekl že mu budu dělat sluhu. Já tedy neprotestoval. Sbližovali jsme se spolu, dokonce mě nechal mu radit. Jelikož jsem o životě nižší třídy věděl dost.
O dva dny byli vánoce. (Nevím jak slaví vánoce, u mě v příběhu budou jako naše)
sjelo se hodně hostů a udělal se pro ně banket. Všude se ozýval smích a dobrá nálada. Sluhové roznášeli jídlo a pití, na mě to bylo až moc lidí, ale musel jsem stát po boku císaře. Chanyeol vypadal znuděně, ale zakrýval to úsměve. Nedivím se mu taky mě to nebavilo. Ale co se dalo dělat. Nějak jsme to přežili, když pak všichni začali odjíždět, Chanyeol mě vedl k němu do komnaty.
,,Baekie mám pro tebe dárek'' řekl jen a do ruky mi podal novou zdobenou vlásenku. Hned jsem si ji dal do vlasů. Byla vážně krásná. ,,Děkuji Chany'' řekl jsem s úsměvem, a začal tahat jeho dárek možná byl obyčejný, ale líbil se mu a to bylo hlavní.
Trávili jsme mnoho času spolu. Radil jsem mu, o vládl jako správný císař. Byl moudrý všem rozděloval spravedlivě.
Rok se s rokem sešel a byli tu vánoce. Tentokrát jsem ale nebloudil ulicemi, ale byl jsem v teple a s císařem do kterého jsem se zamiloval. Zase se sjelo hodně lidí. Vítali se smáli se, když v tom císař vstal a sjednal si ticho. ,,Vážení dnes jsou vánoce ale chtěl bych i oznámit zásnuby.'' řekl a já se na něj překvapeně podíval, ale s kým? Pak se rozešel ke mně a poklekl. ,,Baeku známe se již déle, a tak se tě chci zeptat zda si mě vezmeš. Já stál jako přikovaný, ale po uvědomění jsem začal kývat hlavou jako splašený. Lidi jásali, a já byl šťastný. Po dlouhé době.
Omlouvám se včera jsem přijel pozdě ze školy takže příběh vychází dnes. A nechtějí se mi psát dva tak napíši jen jeden.
