YoonGi
Můj otec mě prodal již jako malé dítě do jedné laboratoře. Dělali na mě různé pokusy, píchali do mě různé věci. Bylo jim jedno že pláču, že křičím, že se svíjím bolestí. Jen se koukali co to se mnou udělá. Když mi bylo 7 narostli mi krémově bílé, kočičí ouška a ve stejné barvě ocásek. Za nějž mě později začali tahat, řezat mě do nich a všemožné, aby zjistili co vše vydrží. Vždy se ale během dne uzdravily, to stejné i já, kdykoliv mi něco udělali uzdravil jsem se do dalšího dne.
Dnes je mi 18 a to znamená že mě zabijí nebo prodají. Ale co jsem slyšel tak jsem až moc vzácný na to aby mě zabili. Protože hybridů je prý málo. Hned ráno někdo přišel do mé cely, a někam mě táhl. Hodil mě do velkého auta, kde jsem nebyl jediný a někam nás odvezli. Když jsme zastavily, stáli jsme v zadní uličce nějakého velkého domu. Nastrkali nás do dveří a tam si nás přebrali jiní lidé. Nikdo nic neříkal, jen nás tam nechali stát, žádné teplo tam tedy nebylo. Sklopil jsem svá ouška, a stočil ocas okolo nohy. Bál jsem se, i když na mé tváři jsem to nedával znát.
NamJoon
Dnes byla zase další dražba, je to již má 5 na kterou jdu. Z každé jsem si vždy odvedl jednu osobu, byli to vždy kluci. Kluky jsem ujistil že se vrátím co nejdříve a pak jsem již v autě mířil směr, ona budova. O peníze se nebojím, jsem slavný raper, takže peněz je dost, kluci vždy jezdí se mnou když mám turné takže nikdy nejsou sami.
Vešel jsem do budovy a všichni mě hned vítali. Sedl jsem si na své obvyklé místo a čekal, koho nám ukážou. Nikdo mě zatím nezaujal, dnes tedy nic moc. ,,Tak a máme tu posledního na prodej, jméno je Min YoonGi 18 let, a je to hybrid proto cena začíná na půl milionu. Hned jsem zpozorněl, onen kluk vypadal lhostejně, ouška měl sklopená a ocásek obtočený kolem nohy. Byl roztomilí, a já věděl že jeho chci. Částka byla již 6 000 000 a já věděl že přišel můj čas 10 000 000 vykřikl jsem hlasitě. Všichni na mě udiveně koukali, nikdo již nepřihazoval. ,,Prodánu panu Kim NamJoonovi'' vykřikl dražitel. Všichni co si někoho koupili se odebrali do jeho kanceláře, já šel na řadu jako poslední. ,,Tady jsou prachy'' řekl jsem a hodil mu peníze na stůl. Když se otevřeli dveře podíval jsem se tím směrem, oni toho chudáka vlekli za vlasy, a pak mi ho hodili do náruče. ,,Co si myslíte že děláte.'' křikl jsem, vzal jsme ho do náruče a odnesl ho k autu. Pomalu jsem to schoulené klubko položil na zadní sedačky a zakryl ho svým kabátem. Pak jsem zasedl za volant a přiměřenou rychlostí vyrazil domů.
Hned jak jsem otevřel dveře, se ke mě seběhli ti neposedové. Tedy až na Hoseoka, jelikož není jako jediný hybrid tak není tak hyperaktivní, tedy jak kdy, občas je on ten hyperaktivní. Uskupili se kolem mě, a jen na mě vykuleně civěli. Když viděli že potřebuji projít udělali mi místo a já se vydal nahoru do mého pokoje. YoonGiho jsem položil do mé postele a šel za kulkami dolů. JungKook můj králičí hybrid se tiskl na Jina a Jimina což jsou oba štěněčí hybridi, a Taehyung seděl na křesle a máchal svým tygřím ocáskem. Ano tygři jsou vzácní, ale Tae měl namále a já nechtěl aby mu bylo ublíženo. Hoseok seděl v druhém křesle a jen čekal až přijdu. ,,To spící klubko nahoře se jmenuje YoonGi je to kočičí hybrid, chovejte se k němu hezky prosím.'' řek jsem s úsměvem. ,,Neboj Joon-hyung neublížili bychom mu'' řekne Hobi s úsměvem. Já se taky jen usměji. Abych vám to vysvětlil, Jinovi je 30 je z nás nejstarší, ale jako hybrid nesmí být bez pána. Hobi je druhý nejstarší, Jimin a V jsou stejně staří a JungKook je nejmladší.
YoonGi
Probral jsem se v něčem měkkém, teplém a krásně vonícím. Zachumlal jsem se do toho ještě více a začal potichu příst. Když v tom jsem uslyšel skřípání. Vylekalo mě to a rychle jsem zalezl do toho měkkého s tím že se tam skryju. Ucítil jsem onu příjemnou vůni ještě intenzivněji. Pocítil jsem jak se ta měkká věc prohla, a něco těžkého na mě dopadlo. ,,Neboj se maličký nechci ti ublížit'' pronesl příjemný hlas. Pomalu jsem vykoukl ze své skrýše, a spatřil muře s fialovými vlasy. Usmíval se na mě. ,,Jsem NamJoon a já ti neublížím. '' řekl. Nastražil jsem svá ouška jelikož zachytili další zvuky. Rychle jsem zalezl zase pod onu přikrývku. Uslyšel jsem ale jeho smích. ,,Neboj se to jsou mí přátelé, spolubydlící a jsem jejich opatrovník jako teď tvůj.'' řekl zase ten NamJoon. Pomalu jsem vylezl ze skrýše, a všiml si těch spolubydlících? Všiml jsem si i jejich oušek, měli je všichni až na NamJoona a ještě jednoho kluka. ,,Tohle je JungKook je to králičí hybrid'' ukázal na jednoho z nich ,,Tihle dva jsou Jin a Jimin jsou psí hybridi a tady ten blízko tebe je Tae je to tygří hybrid.'' řekl. Já se jen plaše usmál. ,,No a ten poslední co není hybrid je Hoseok.'' a onen jmenovaný se usmál, vypadal jako sluníčko.
Po měsíci
Trvalo mi než jsem si na kluky zvykl, hodně jsem se jim stranil, pořád jsem jim nevěřil. A mé rány některé ještě nebyli vyléčeny. Bál jsem se o nich říci takže jsem je jen trpěl. NamJoon mi vše ukázal. Hoseok mi taky dost pomáhal. Naučil mě i vařit. Ale i tak jsem se bál.
Dnes jsem se rozhodl dát si sprchu a pak jít vařit snídani. Vlezl jsem do koupelny a svlékl se, lehl jsem si do vany a umyl se. Bylo to tak příjemné až jsem vrněl. PO nějaké době jsem vylezl ovála mě zima, pak jsem ale uslyšel dveře. Vyděšeně jsem se otočil. Nestihl jsem se zakrýt a už na mé zbičované záda zíral Hoseok. Jen na mě překvapeně koukal. Rychle jsem na sebe natáhl triko, a snažil se utéci, ale Hoseok mě chytl za ruku. Ne pevně ale chytl. Já se na něj jen vytřeštěně podíval. ,,Kdo kdo ti to udělal?'' optal se mě. Nechtěl jsem mu to říci a tak jsem jen sklopil hlavu a ouška. ,,Dobře neříkej mi to, ale až budeš připravený řekneš mi to.'' řekl a já jen kývl.
Po týdnu
Od toho co mě Hobi viděl utekl týden. Bál jsem se ale věděl jsem že to přijde. Klukům už jsem věřil, ukázali mi že mi vážně neublíží. A tak přišel i můj čas. Přišel jsem tedy za všemi do obýváku a strhl tak na sebe pozornost. ,,Já já měla bych vám něco říci. Jste ke mě tak hodný a i přes to že jsem se bál čas by asi měl být.'' řekl jsem a sundal si triko. Otočil jsem se k ni zády. Oni jen zalapali po dechu. ,,Měl jsem vám to říci, ale bál jsem se. Ale vy jste mi ukázali že s vámi sám nejsem, a že se tak nemusím cítit.'' řekl jsem.
Oni si mě stáhli do obětí a tak jsme se jen celí den objímali při filmech. Bylo úžasné mít rodinu. ,,Pamatuj Gi když jsi s námi nikdy nebudeš sám. Protrpěl jsi si toho hodně, ale máš nás, a mi ti pomůžeme, ochráníme a nedáme. Jsme přeci již jedna rodina.'' řekli společně já se na ně jen zářivě usmál a všechny je zase obejmul. Od té doby jsme vážně byli rodina, cestovali jsme s Joonem viděli spoustu míst, a i když jsme občas museli skrývat kdo jsme doopravdy, Joon nás i tak měl všechny rád. Byli jsme rozdílní a přes to tak stejní a dobře jsme vycházeli.
Dnes má milí Lil Meow Meow YoonGi narozeniny. Chtěl bych ti popřát vše nejlepší, hodně štěstí a hlavně zdraví. Prosím nikdy se nepřestávej usmívat, nepropadej smutku pamatuj nikdy nejsi sám. Byl jsi první díky kterému jsem objevil BTS. Stal jsi se mým biasem hned od začátku. Tvůj gummi smile který mi rozzářil den, tvé sexy já, tvé roztomilé já i to potrhlé já mě vždy rozesmálo. Ty i BTS jste mi byli oporou, rodinou, přáteli a mou záchranou kotvou. Bez tebe a bez kluků bych tu už dávno nebyl. Stal jsi se mým vzorem, mým světlem ve tmě. Kéž bych tě někdy mohl potkat. Snad někdy konečně přiletím do Korei, či na váš další koncert ať bude kdekoliv. Už jednou jsem si ho nechal ujít tentokrát ne. Je jen problém že já žiju v České republice ve středu Evropy, kdy ani vy nevíte jaké je hlavní město (Jimin a jeho Třešeň) kde je od vás o 9 hodin méně, ale já vám to nemám za zlé. Proto občas nestíhám ani live to je to co mě mrzí. Jste skvělí takový jako jste, a já rád pojedu kamkoliv na váš koncert, ale až po škole. Ale jak říkám je mi jedno že mě neznáte, stačí láska kterou ukazujete ARMY. A hlavně tvůj úsměv. Děkuji za vše Min YoonGi a já slibuji že tě jednou potkám. Já na vás počkám jakkoliv dlouho. ARMY jednou ARMY navždy ve vesmíru BTS navždy. Ještě jednou vše nejlepší Min YoonGi. Měj krásný den. ARMY ČR 💜💜💜💜💜
