YoonGi
Po kousnutí si toho nic moc nepaatuji,probudil jsem se až v nemocnici. Nic jsem nechápal, ale nic jsem neřešil. Tedy dokud se mi nezačali zdát sny z kterých jsem se budil s nelidským křikem. Ve snech byl muž, byl mrtví a volal mě k němu. Nevěděl jsem kdo to je, neznal jsem ho. Ale pořád mi naznačoval cestu, jednou když už jsem si myslel že zešílím, jsem se z postele zvedl a šel za ním. Dovedl mě k nějakému domu, říkal že ho musím vzít sebu. Nevěděl jsem koho, dokud jsem v posteli neviděl spícího muže. Muže jsem nějak dotáhl a udělal vše co po mě chtěl, pak si nic nepamatuji, zase jsem omdlel.
Probudil jsem se zase v nemocnici, skoro nic jsem si nepamatoval, a jak jsem pochopil nikdo ani nevěděl že jsem z nemocnice odešel. Jak to, jak jsem se sem tedy dostal? Nic jsem nechápal. Asi ještě týden jsem byl v nemocnici pak mě konečně pustili domů. Už jsem umíral nudou a to normálně nedělám nic jiného než že spím. Ale celkem mi chyběli lidi.
A tak jsem zase mohl jít do školy. Když jsem do ní vstoupilvšichni na mě jen civěli, proč? Jo tak to nevým. Ale tým mě potom přivítal, a už zase to bylo jako dřív, tedy až na ty zvláštní pohledy od JungKooka a toho jeho prťavého kamaráda Jimina. Oba jsou v týmu ale nikdy dřív nehráli, jen v poslední době JK hraje lépe než dřív tak ho trenér přidal, no že bych byl z toho nadšený to ne, ale co se dá dělat.
NamJoon
Nechápal jsem jak je možné že tomu klukovy co ho Hoseok kousnul nic není. A jak se mu povedlo za mojí pomoci Hoseoka oživit. I bez něj to tu nebyl žádný med a on se teď vrátí. Taky jsem netušil že Taehyung žije, a po tom co mě málem roztrhal se spolu moc nebavíme. Ale vlastně jsem rád že je naživu. Taky jsem si tvořil svou smečku, ale bohužel po shledu událostí kousntí přežil jen jeden a to Kim SeokJin. Vlastně hned co jsem ho viděl jsem se do něj zamiloval, a má alfa mi radila abych ho proměnil. A já ji uposlechl, ano zní to šíleně ale je to tak.
Sice na mě byl naštvaný, ale pak jsem mu vše vysvětlil, vše jsem ho naučil, a dokonce teď spolu chodíme. Ale je to občas složité, jelikož si trochu nesedl s JungKookem, a jelikož ten je v tomto nový musím mu pomáhat, vlastně jsme se dost zkamarádili. Není to špatný kluk. A dokonce je to pravá alfa, proč mu tedy nepomoci. Sice se mi to nejdříve příčilo ale po tom co jsem zachránil Taeho, a tím jsem se vzdal tím být alfou je to lepší někam patřit i když ne úplně. A mám Jina ten je vždy se mnou.
YoonGi
Všichni mě měli za blázna, jelikož jsem často říkal že něco slyším, ale ostatní nic neslyšeli, jen JK a jeho parta, mě tak nebrala. Protože to oni mi vše vysvětlili. Sice si lámali hlavu s tím kým jsem, ale když Deaton veterinář, slyšel můj křík hned věděl která bije. Chvíli jsem to nepobíral ale musel jsem si zvyknout. Nic jiného nezbývalo. Nejděsivější však bylo, když jsem pokaždé našel jako první mrtvé tělo. Bylo to hrozné hlavně když kolem bylo hromady krve a mě se z toho chtělo zvracet. Ale ostatním sem tím prý pomáhal. Jenže já z toho měl noční můry, nikomu jsem to však neříkal, myslel jsem si že se s tím dokážu vyrovnat sám.
Jednou jsem z toho už byl na prášky, a tak jsem si dal červené víno, jenže se něco stalo a já vykřikl hlasem banshee. Skleničku tak tím upustil na bílí koberec. Ne ne ne sakra. Hned jsem volal klukům a víno neřešil. Jeli jsme tam kde kluci cítili pach rve. Mrtvola byla tam. Kdo to ale byl? To nechme na policii.
Jel jsem domů, tedy Jimin mě vezl. S tímto klukem je mi celkem příjemně, čím více jsem ho poznal tím lépe jsme si rozuměli, byl to vážně fajn kluk, a já kněmu něco asi začínal cítit.
Když jsme dorazili pozval jsem ho do vnitř a on šel.
,,Jen pozor vylil jsem červené víno tak tam nešlápni musím to nechat vyčistit.'' řekl jsem mu s úsměvem.
,,Tady ale žádný flek nebo tak není.'' řekl a já se tam podíval, vážně tam nic nebylo.
,,Jak je to možné byli tam, měl jsem na ně pět stovek abych to nechal vyčistit, nesmí tu totiž být nic rozbyté ani špinavé.'' řekl jsem překvapeně. ,,Stopy po červeném víně přeci jen tak nezmizí.'' dodal jsem.
,,Pokud to je červené víno.'' řekl Jimin a já se na něj překvapeně podíval.
,,Jak to myslíš.''
,, tak že to nemuselo být červené víno.''
co jiného by to tedy bylo? pomyslel jsem si.
Pak jsem si vzpomněl jak jsem rozprašoval babičky popel, ale nebyl to popel. Rychle jsem utíkal do její pracovny, která byla protizvuková. Pracovna není pracovna. Na stolku stál gramofon který nikdy nehrál, gramofon není tedy gramofon,co když ani víno není víno. Chudák Jimin za mnou lítal a nic nechápal.
,,Přines mi prosím tu lahev od červeného vína, je tam jediná. A on tak udělal za chvílí přišel i s vínem. Hodil jsem láhví o ze a na zem vypadl klíček. Hned jsem se pro něj natáhl. Šel jsem ke gramofonu terý jsem vytrhl ze sítě, a předemnou byli dřevěné dveře, do kterých klíč musel pasovat.
Zkusil jsem to, dveře se otevřeli a my vstoupili dovnitř. Všude byli různé věci o nadpřirozenu co kdy zde byli. Hned jsme volalil klukům a ti přijeli. Vše jsme procházeli. Patřilo to kdysi mé babičce, všude totiž byla podepsaná.
Našel jsem tam i dokonce dopis. ,,Milí YoonGi nejspíš se divíš čím jsi, ale i já tím byla. Není to nic špatného, pomáhej svým kamarádům a ochraňte naše město.''
A tak jsme i dělali, někteří doonce časem utvořili pár. Já s Jiminem. NamJoon a Jin a JungKook s Taem. Vždy jsme chránili město a vždy budeme.
