"Take you hand off what you cannot control
Get your hands on things you can change.
The only thing you can control is yourself."
― Min Yoongi (SUGA of BTS)
Říše Sung
Yan Zi Dong
Dnes byl den prvního sněhu. Já byl zavřený ve studeném paláci prý za trest, ale přitom jsem nic neudělal. Vím generál mě nenávidí za to že si mě musel vzít, ale já to taky nedělal dobrovolně, ale to on neví. Nic jsem proti němu neměl, nic jsem mu nedělal, ale i tak mě potrestal. Jsem tu zavřený sám v zimě, myslím že budu nemocný, ale to asi nikoho nezajímá. Jedině kdy mám kontakt, tak to když mě volají že mi přinesli jídlo, a to mi ho položí předbránu, a pak zmizí. Jako bych jim mohl něco udělat.
Utekli již dva od padání prvního sněhu. Je mi hrozná zima, třesu se, pořádně se nemůžu od zimy ani hnout. Mé rty jsou prokousané, u mích prst u nohou se divím že ještě neodpadli. Ale nikdy stejně nepřijde. Je mi zima ale zároveň hrozně teplo. Lehl jsem si na tu tvrdou postel, natáhl jsem na sebe plášť aby mě aspoň trochu zahřál. Pak jsem usnul.
Jiang Zi Le
Nechtěl jsem ho tak trestat, ale nemohu ho mít při sobě. Nechci aby mu ublížili, zamiloval jsem se do něj hned, ale protože jsem generál, mám moc nepřátel. A tak když o něm skoro nikdo neví je to tak lepší. Rozhodl jsem se že se na něj půjdu podívat, přeci jen je zima, a ve studením paláci musí být ještě větší. Pomalu jsem kráčel do zimního paláce. Když jsem tam vešel zhrozil jsem se. Ležel tam jen pod pláštěm, klepal se zimou. Vím že jsem nařídil aby ho dali sem, ale nečekal jsem že se o něj nepostarají.
No nic donesu mu později deku, a nějaké dřevo na podpal. Nemůžu ho nechat umrznout, to si nezaslouží. Přiblížil jsem se k němu, a svou ruku položil na jeho tvář. Byla tak studená. On se hned opřel do mé ruky. Nad tím jsem se musel pousmát, začal jsem mu palcem hladit líčko. Chvíli jsem u něj ještě seděl, ale pak jsem se zvedl a rozešel jsem se do svého pokoje.
Nechal jsem si povolat služebnictvo. ,,Co si myslíte, možná jsem ho nechal zavřít do studeného paláce, ale pořád je to můj manžel. Mohl tam v té zimně umřít. Takže mu tam donesete teplé přikrývky, a dříví na podpal, rozuměli jste!'' rozkřikl jsem se po nich a oni jen vyděšeně hleděli a kývali hlavou.
A tak se i tak stalo, pak jsem k němu často chodil na kontrolu, ale nejčastěji večer aby mě neviděl.
Yan Zi Dong
Hned druhý den přišlo služebnictvo s teplými přikrývkami. Co se sakra děje. Dokonce přinesli i dříví, a pak zase odešli. Hned jsem se zabalil do deky a začal roztápět oheň. Všude jsem zavřel, aby teplo neutíkalo ven. Po hodině tu bylo příjemné teplo.
Utekl měsíc, dnes se mi celkem špatně spalo, takže jsem pořádně ani zabrat nemohl. Když v tom jsem uslyšel kroky. Dělal jsem že spím, ale jakmile se ke mně onen člověk přiblížil, a položil ruku na mou tvář, ruku jsem mu chytil a zkroutil za záda. Když jsem si onoho člověka prohlédl zděsil jsem se. To je generál. Hned jsem ho pustil, a poklonil se mu. On se ale jen usmíval. ,,Nic se neděje, neměl jsem se sem tak krást.'' řekl a položil mi jeho ruku pod bradu, kterou mi zvedl. Já jsem jen zrudl v obličeji. ,,Co vás sem přivádí?'' optal jsem se ho.
,,Jsi můj manžel'' řekl jen. ,,Hah že tak najednou'' odfrkl jsem tiše, ale asi ne dost. On se na mně jen díval.
Od té doby ke mně chodil snad pořád, bylo mi s ním dobře. Ale to se mělo brzy změnit.
Dnes jsem si mohl vyjít ven, procházel jsem se, když v tom mě někdo někam táhl. Nevím kdo, ani kam.
Jiang Zi Le
Chodil jsem k němu častěji, když už mě viděl. Cítil jsem se s ním skvěle, litoval jsem toho že jsem se mu tak vyhýbal. Přemýšlel jsem nad ním když ke mně přiběhl jeden z vojáků se psaním. Hned jsem začal číst.
Jestli chceš vidět svého miláčka přijď na noční trh.
Psalo se tam. Musím tam jít. A tak jsem se připravil, řekl jsem všem plán, a mohl jsem vyrazit. Viděl jsem skupinu lidí, to budou asi oni. A tak jsem se k nim rozešel. ,,Ale ale pan generál.'' vysmál se mi jeden z nich. ,,Kde je'' vykřikl jsem. Oni se rozestoupili a na zemi klečel on. Ubrečený. To neměli. Hned jsme začali bojovat. Na pomoc mi přišli i mí lidé. Trochu mě sekli do ramene ale vyhráli jsme. Odvedl jsem ho domů, tentokrát ke mě, už nebudu bez něj.
Utěšoval jsem ho, a pak mě ošetřil. Od té doby žijeme spolu, už nikdy odděleni.
