Píše se rok 2015 byl to rok kdy jsem poprvé objevil tento svět wattpadu. A musím říci že mu musím neskonale poděkovat. Jelikož jen díky němu jsem mohl potkat vás. První kde jsem na vás narazil byla povídka jejíž název si již nevybavím, ale co si pamatuji je že tam byla jako první písnička ,,No more dream'' od té doby jsem si vás musel najít na youtube kde jsem vás začal poslouchat, kde jsem si ukládal vaše písničky. Kde mě vaše vtipné momenty rozesmáli ať jsem se cítil jakkoliv. Drželi jste mě nad vodou. Vždy jsem snil s novou písní že vás potkám osobně. Že pojedu na váš koncert, ale pak jsem si vždy řekl: Co bych tam asi dělal když neumím korejsky a ani pořádně anglicky. V tu dobu jsem si řekl proč se neučit korejsky, a vážně jsem se začal učit, ale po půl roce jsem přestal kvůli vlastní škole. Až moc jsem se soustředil na korejštinu a ne na školu.
Tím jsem si zase začal říkat že to nemá cenu. Ale i tak jsem vás nadále poslouchal, díval se na vaše videa a četl povídky o vás. Lidi kolem mě říkali že jsem divný, a ráželi vás, ale já vás vždy bránil. Byli jste má hudba, má motivace a můj směr. Toužil jsem vás vidět i na živo, ale lístky, řeč a škola mě drželi daleko od uskutečnění tohoto snu. Jednou když jsem poprosil aspoň o vaši mikinu řekli mi že ne, že nebudou utrácet peníze za šikmoočka. Tak moc mě to naštvalo ale co jsem mohl dělat.
Stárl jsem a se stárnutí přichází otázky co dál? Musel jsem hledat střední, musel jsem se učit, a nezbýval čas číst o vás a fantazírovat jak vás jednou potkám. Ale vaše hudba tu stále byla. Ignoroval jsem okolí jen pro poslech vaší hudby.
V době kdy jsem byl na wattpadu slavnější se něco stalo a můj starý účet byl smazán i když příběhy se dali dohledat. A tak jsem si vytvořil nový. S tím že zde budu psát i o vás. A vážně psal jsem vše co mě napadlo. Ale čím více jsem stárl jsem si uvědomoval že vás chci vážně konečně potkat. Kamarádi mě zvali na váš koncert snad do Londýna s tím že se o vše postarají aby mi splnili sny, ale v tu dobu jsem nemohl. Vše se hroutilo, já i mé okolí. Vaše hudba mi nepomáhala utěšit žal, ale i tak jste tu byli, neposlouchala jsem vás pořád, ale stále ano.
Konec střední nadešel a já se začínal bát. Jelikož se vědělo že budete muset na vojnu. A já se bál toho času kdy to nadejde. A on je rok 2022 a bylo vyhlášeno že na vojnu odejdete. Všude se psalo že skupina BTS končí a jde na vojnu. Někde psali že se v roce 2025 zase sejdete. Ale už to nebude takové jako teď, vaše myšlení se změní zážitky z vojny. Ale myslím že tam můžete získat novou motivaci, a inspiraci pro váš návrat. Všichni budeme čekat a budeme a vás myslet. Miluji vás a v mém srdci zůstanete i kdyby jste se neměli vrátit, což doufám že se nestane.
Vaše hudba a videa budou stále na YouTube když budeme smutní budeme si vás moci pustit aspoň tam, nevzdáme se. Jednou ARMY = ARMY navždy!!!
Sbohem kluci a v roce 2025 zase zpět. /Mé příběhy s vaší přítomností nebudou ono, ale pořád díky příběhům jak starým tak novým na vás budu myslet/
