YoonGi
Byl jsem nikdo. Ve svých 17 letech jsem odjel do hlavního města Soulu s tím že budu dělat hudbu. Nikdo mě neznal, mé texty nebyli známé, dokud mě neobjevil on. Bang SiHyuk. Přidal mě do jednoho raperského tria, patřil sem Hoseok aka. J-Hope, NamJoon aka. Rap Monster a teď i já. Celkem jsme si rozuměli, podobné názory, podobná hudba. Stávali jsme se slavnějšími, ale nakonec Bang přišel s tím že utvoříme skupinu. Přicházeli střídali se, měnili, až jsme nakonec zůstali v sedmi. Já, NaamJoon který se stal lídrem, Hoseok který byl sluníčko, Jin nejstarší z nás, Jimin praštěné roztomilé pako, JungKook náš maknae, a ten divnej TaeHyung. Občas mi přišel jako mimozemšťan. Ale byl pěkný to jsem musel uznat.
Když jsem ho viděl poprvé, připadalo mi jako bych ho znal, ale hned jsem to zahnal. Kde bych ho asi tak viděl. Pocházíme ze stejného města, ale nikdy jsem ho neviděl. Trávili jsme hodně času tréninku. Kluci už párkrát vypadali jako by to chtěli vzdát. Nedivil jsem se, i já byl unaven z tance. Ale být slavný s mou hudbou byl vždy můj sen.
Blížil se 13.červen kdy měl být náš debut. Trénovali jsme, smáli se a poznávali. Čím času jsem však trávil s Tae zdáli se mi divné sny. Nejdřív jsem byl císařem, potom policistou a Tae tam byl taky, vždy mě zachránil. Když jsem měl zemřít, zachránil mě. Proč se mi to ale zdá? Co to znamená?
Tae vypadal v pořádku, že bych to viděl jen já? Ale proč. Musel jsem nad tím přemýšlet. Ale během tréninku jsem na to vždy zapomněl, nebyl čas myslet na něco jiného.
Tae
Vždy bylo mím snem být praktikant. Vždy jsem chtěl aby na mě babička byla pyšná. A ono se to vážně děje. Jak se to vlastně stalo? No šel jsem kamaráda doprovodit na konkurz, ale pak se ptali i oni mě, a nakonec vzali mě, ale kamaráda ne. Bylo mi to líto? Ano trochu. Ale mohl jsem potkat tyto kluky, který byli skvělí. Měli jsme stejný sen. A tak jsme do cvičení dali vše.
YoonGi se ale občas na mě celkem divně díval. Nechápal jsem ho ale neřešil to. Byl vážně roztomilí to jsem musel uznat, hrozně mi někoho připomínal, ale nevěděl jsem koho. Trénovali jsem jelikož se blížil den našeho debutu 13.06.2013. Je skvělé vědět přímé datum, i když mě to trochu děsí. Ale mám kolem sebe tyto kluky, se kterými si skvěle rozumím, a můžu být sám sebou.
13.06.2013
Je to tu, jsme připraveni, a můžeme začít, lidi křičí užívají si s námi. Jsem šťastný. Vystoupení jsme si užívali, společně s lidmi. Bylo to tak rychlé, že to skončilo aniž bych si to uvědomil.
Pak to šlo celkem pomalu, nebyli jsme ještě tolik slavní, neměli jsme peníze, ale snažili jsme se, ať to bylo sebetěžší, ať už jsme to chtěli vzdát, vždy jsme se vzchopili. Později přišel zlo, proslavili jsme se v zahraničí, a pomalu začali vyhrávat i významné ceny. Byli jsme šťastný.
Rána byla když mi zemřela babička, ale kluci mě drželi nad vodou. A rok 2018 nebyl též lehký, ale vše jsme zvládli a vše jde tak jak má.
Rok 2022 však byl smutný oznámení pauzy, kvůli odchodu do armády. První Jin pak Hobi a teď YoonGi, ale všichni jsme si slíbili že budeme pokračovat i po návratu a to dodržíme. Už v tom nejsme jen mi, ale i naši fanoušci. Slíbili jsme to, ale to je teď budoucnost, kdo může říci co bude. Víra v návrat mě však neopouští ještě je hodně toho co chci s klukama dělat. Tak se sejděme v roce 2025.
