16.12.2022

23 2 0
                                    

                                     
                                  Jin
                        Byl jsem nejoblíbenější na škole, i učitelé mě měli rádi, jelikož jsem byl chytrý. Všichni se se mnou chtěli kamarádit, nebo být aspoň v mé přítomnosti. Ale skoro všichni to dělali kvůli penězům. Měl jsem bohaté rodiče, ale já sám nerad utrácel, pokud to nebylo potřeba. To oni chtěli abych jim všechno platil. Dokonce i moje ex přítelkyně mi po rozchodu řekla že se mnou byla kvůli penězům, že bez nich bych nebyl nic. Od té doby jsem si uvědomil že ani tak po holkách nekoukám, začínal jsem si uvědomovat, že se mi hnusí. Ale nedal jsem na sobě nic znát a tak jsem se na všechny usmíval a dělal co oni chtěli. 
                      Ve škole mě zase všichni obletovali, ptali se mě na spoustu věcí, a já jim jen s úsměvem odpovídal. Blížil se den mých narozenin, a tak se mě všichni ptali, jestli udělám párty, a jestli je pozvu atd. Nechtěl jsem dělat velkou oslavu, ale rodiče nebudou doma, a sami řekli že bych si měl pozvat kamarády. Tak jsem si řekl že to bude lepší než být na narozeniny sám. 
A tak jsem vše začal vymýšlet. 
                 Je týden před mými narozeniny, a já se rozhodl napsat do školní skupiny, že pořádám 04.12. oslavu mých narozenin. Všichni hned začali odpovídat, psát srdíčka a smajlíky. Rodiče mi popřáli předem s tím že peníze mám na účtu jako vždy, a kdyby cokoliv mám jim zavolat. Jídlo mi pomohli nachystat hospodyně, i když jsem to chtěl dělat sám. Jen malé občerstvení, dort jsem si taky udělal malí. Stejně sem všichni přijdou jen díky chlastu a  jídlu zadarmo, ve skutečnosti ne kvůli mě, takže proč by se někdo měl dělat s dortem. 
                   JungKook
               Jina jsem měl rád již do té doby co jsem ho poprvé uviděl. Byl to můj první den školy, a on jako nejlepší student, měl uvítací proslov. Tak moc mu to slušelo. Když domluvil vrhl se k němu hlouček lidí, ale on nevypadal nadšeně. Bylo mi ho líto. 
Od té doby pokaždé co jsem ho viděl, byl obležen hodně lidmi, vždy se usmíval, ale já poznal onen falešný úsměv. Pozoroval jsem ho, vždy když jsem mohl. Tae říkal že to vypadá děsivě. 
               Utekli dva roky Jin byl ve čtvrtém ročníku a já ve třetím (vím že Jin je starší než JungKook ale tady jsou prostě o rok) Jin se za tu dobu rozešel s přítelkyní, která ho stejně měla pro peníze. Stále jsem ho pozoroval, a viděl jsem, jak ho bolí faleš přítomných lidí, ale nic s tím nedělal. Tolikrát jsem za ním chtěl jít a obejmout ho, ale neměl jsem odvahu. 
              Jin všechny pozval na svou oslavu narozenin. Přemýšlel jsem, co bych mu mohl dát k narozeninám. Procházel jsem se po ulici, když jsem narazil na malí šperkařství. Ve výloze jsem viděl krásný náhrdelník. (viz media) Hned jsem si vzpomněl na Jina a tak jsem vešel do obchodu a onen řetízek koupil jak jemu, tak sobě. Musel jsem se nad tím usmát. Jeho jsem nechal zabalit, a mohl jsem vyrazit domů. Párty je za dva dny. Těším se až ho uvidím.  Tae tam jde taky, takže kdyby se cokoliv pokazilo, bude mě jistit. 
                           Jin
              Dne je má oslava narozenin. Vůbec jsem se netěšil. Bude to stejné jako kdybych tu byl sám. Že jsem se vážně rozhodl něco pořád. Dort byl v lednici, ale já na něj neměl chuť. V celém domě jsem byl sám. Kelímky, brambůrky, a další věci byli připraveny v kuchyni. Cola byla v lednici s dalšími nealko nápoji. Seděl jsem ztrápeně na gauči a čekal. Čekal jsem, jako by se něco mělo změnit, ale nic se neměnilo. První vlna lidí se sem nahrnula v šest, hned šli do kuchyně, ani nic neřekli. Hudba se spustila, a běžela nahlas. Všichni se bavili až na mě. Když se sem nahrnula další vlna, bylo mi tu nedýchatelně, a tak jsem si šel sednout na zahradu. Koukal jsem na hvězdy a poslouchal tlumenou hudbu zevnitř. Venku nebylo teplo, proto všichni byli uvnitř. 
              JungKook
               S Taem jsme vešli dovnitř, do nosu mě praštil pach alkoholu, Tae se mi hned ztratil, a já se snažil v hromadě lidí najít Jina. Dostal jsem se do kuchyně, kde byli skleněné dveře, které vedli na zahradu. Porozhlédl jsem se, když v tom jsem uviděl na jednom lehátku venku sedět osobu, kterou jsem celou dobu hledal. Jin tam nešťastně seděl sám. Vydal jsem se tedy za ním. ,,Snad neruším'' řekl jsem nervózně s mým králičím úsměvem na tváři.  Ty jsi se na mě překvapeně podíval, ale nic jsi neříkal. A tak jsem se posadil na druhé lehátko. 
,,Proč nejsi uvnitř'' zeptal si se mě. ,,Ten hlavní dnešního večera sedím sám venku, myslím že bych měl být teď tady.'' řekl jsem a on se na mě překvapeně podíval. ,,Víš tohle má být tvoje oslava, a ty místo toho sedíš tady a sám'' řekl jsem mu s náznakem smutku. ,,Nechtěl jsem nic pořádat, to oni mě prosili'' řekl mi se skleněnými oči. Bylo mi ho tak líto. ,,Tak víš co zítra ti tvé narozeniny vynahradím'' řekl jsem mu a položil se na lehátko. On se na mě zase jen podíval, ale na jeho lehátko si taky lehl. 
                Jin 
              Ten kluk mě překvapil. Nečekal jsem že by se někdo mohl zajímat. Ale jeho pozvání mě překvapilo, a tak jsem byl rozhodnut jít. Třeba nebude tak špatný. Párty jsme ukončili v jednu. Všichni odpochodovali domů. Ale když jsem se podíval na ten svinčík, nechtělo se mi nic dělat, ale nechtěl jsem to nechat na hospodyni. Co mě překvapilo byli ty slova. ,,Pomůžu ti'' řekl onen kluk s králičím úsměvem. A vážně mi pomáhal uklízet. Bylo mi s ním dobře. ,,Jelikož je neděle, a i ty se potřebuješ prospat vyzvednu tě v 17:00 platí?'' řekl a já kývl na souhlas. Je pravda že je mi s ním dobře. 
                   Jak jsme uklidili vážně jsem si šel lehnout. Musel jsem se prospat. Spalo se mi celkem dobře, probudil jsem se ve tři odpoledne. Mám 2 hodiny se upravit. A tak jsem zalezl do sprchy a umyl své růžové vlasy. Pak už jsem se jen upravil.
A vážně byl tu na čas. ,,Kam půjdeme'' optal jsem se ho ,,to je tajemství'' řekl mi s úsměvem. ,,Došli jsme do kavárny, když v tom se mi něco otřelo o nohu, podíval jsem se co to bylo a vyděl krásnou kočičku, kterou jsem si hned vzal do rukou. 
      Usadili jsme se ke stolu, a kolem nás se seběhlo více kočiček. Objednali jsme si, a když nám tom servírka donesla JungKook jak se jmenuje se na mě usmál. Vytáhl z kapsy pěkně zabalenou krabičku. ,,Vše nejlepší k narozeninám'' řekl jen a podal mi krabičku. Já jí převzal do rukou. Pomalu jsem jí rozbaloval. A když jsem se podíval co v ní je vytřeštil jsem oči. ,,To jsi nemusel'' řekl jsem mu. ,,Jsou to tvé 20 narozeniny, věř mi musel.'' řekl a usmál se. Pak vstal a řetízek mi připnul. když se ke mě skláněl vykoukl mu úplně stejný. Nad tím jsem se pousmál. 

Od té doby jsme se stali kamarád. Možná bylo i něco víc, ale to se vás netýká.

OneShoot 2Where stories live. Discover now