NamJoon
Již od dětství žiji v dětském domově. Jsem sirotek. Své rodiče jsem nikdy nepotkal, a všichni tvrdí že mě našli spícího před dveřmi tohohle dětského domova. Nikdy jsem ani nepátral kdo jsou mí rodiče, ani jsem to vědět nechtěl, když se mě vzdali. Vytvořil jsem si svůj svět, složený z hudby. Ve škole jsem byl chytrý, ale nebyl jsem šprt. A v dětském domově jsem se zabýval rapem. Bavilo mě to a nikdo mi v tom nebránil.
Škola
Dnes je ve škole celkem nuda. Procházím se po hřišti, jelikož máme volnou přestávku, když uslyším nějaký kluky jak se baví. ,,Nenávidím své rodiče, nechtějí mi koupit ten nový IPhone.'' říká jeden. ,,Buď rád že se ti věnují, naši mají sice peníze, ale na mě nemají čas.'' říkal mu ten druhý. Pak si mě nejspíš všimli a hned se ptali. ,,Jací jsou tví rodiče.'' já na ně jen koukal. ,,Kdo jsou rodiče?'' optal jsem se jich. ,,Někdo kdo se o tebe stará, brání tě, vše platí a milují tě.'' ,,Já nemám rodiče.'' řeknu jen. ,,On on je sirotek.'' řekl ten druhý. Najednou se sebrali a odešli. Nechápal jsem to, ale kdo by se bavil se sirotkem.
Už kráčím zpět do dětského domova. Nesváží mě protože už mi je 17 a škola není tak daleko. V tomhle věku už si mě nikdo neadoptuje jelikož mi zbývají dva roky do plnoletosti. Kdo by chtěl tak staré dítě. Bylo mi to líto, nevím proč si mě nikdo nevzal, a mrzí mě to, ale co se dá dělat.
Jin
S YoonGim jsme už 3 roky manželé. Máme spolu úžasný vztah, pár trablí se najde, ale vždy to dokážeme vyřešit. YoonGi se věnuje hudbě a já jsem modelem. Ale pořád se cítím jako by mi něco chybělo. Chtěl bych někoho o koho bych se mohl starat, ale YoonGi nechce malé dítě. Tak jsme se domluvily že by jsme mohli někoho staršího. Dnes se pojedeme podívat, do jednoho dětského domova kde jsme domluveni.
Vyrazili jsme kolem 12:00 hodiny aby jsme tam byli po obědě. Cesta trvala hodinu a půl autem. Když jsme dorazili přivítala nás mile vypadající paní. Zavedla nás dovnitř, kde už čekali děti ve věk 15-18 let. Ty devatenácti letí prý odchází protože dosáhli plnoletosti. Nechala nás tam s nimi aby jsme si popovídali, ale já pořád nemohl nají toho správného. ,,Ještě je tu jeden, ale ten už nechodí, prý by si ho stejně nikdo nevzal. Tedy tak to říká on. Je tu již od malého miminka, našli jsme ho ležet před dveřmi, o rodičích nic nevíme. Chcete ho vidět?'' optala se nás ona milá paní. A já jen kývl. Když jsme se blížili, byla slyšet pro mě i YoonGiho neznámá hudba, a pak se ozval i onen hlas. ,,On se rád zabývá hudbou. Začal už v 10 psát vlastní texty, a vždy si přál jen toco by ho posouvalo dál. Je velice nadaný.'' řekla paní s pyšným obličejem. S YoonGim jsme se na sebe podívali, v jeho očích bylo vidět že už teď se mu líbí. Paní zaklepala na dveře, a po vyzvání dveře otevřela. ,,NamJoonie někdo se na tebe přišel podívat.'' řekla mu a on se ani neotáčel jen sklesle pronesl. ,,Má to smysl Sung stejně si mě nevyberou stejně jako ti ostatní.'' bylo mi ho líto. ,,To záleží na tom zda by jsi chtěl jít s námi. '' řekl Gi. Onen kluk se otočil. Na tváři měl překvapený obličej. Nejspíš nás poznal.
NamJoon
Sung říkala že dnes by měl někdo přijít, že chtějí starší děti. Ale mě to bylo jedno, stejně by mi dali naději a pak si vzali někoho jiného. Hned po obědě jsem se vrátil do pokoje ke své hudbě. S ní mi je nejlépe. Po hodině jsem slyšel klepání na mé dveře. Byla to Sung kdo jiný a tak jsem jí pozval dovnitř. ,,NamJoonie někdo se na tebe přišel podívat.'' pronesla a pustila dva muže dovnitř. Neotáčel jsem se a jen pronesl ,,Má to smysl Sung stejně si mě nevyberou stejně jako ti ostatní.'' pak ale jeden z nich pronesl ,,To záleží na tom zda by jsi chtěl jít s námi. '' Jeho hlas mi byl povědomí a tak jsem se otočil. Jakmile jsem je uviděl a uvědomil jsem si kdo to je, myslel jsem si že omdlím. To je Min YoonGi a Min SeokJin. Jsou známí, a YoonGiho hudbu mám moc rád. Nevěděl jsem co říct, a tak jsem na ně jen vykuleně zíral. ,,Co chtěl by jsi jít s námi?'' optal se tentokrát SeokJin. Nezmohl jsem se na nic jiného než na kývnutí hlavy. ,,Myslím že tenhle je perfektní, pokud sám souhlasí. Že Jinie'' řekl s úsměvem YoonGi s pohledem na Sung. Sung vzala YoonGiho podepsat papíry a Jin mi měl pomoci balit. Moc toho ale nemám netrvalo to dlouho. A tak jsem měl noví domov, a nové rodiče.
