YoonGi
Basketbal mi vždy šel, škola za to byla i ráda, jelikož podmím vedením jsme dost vyhrávali. Všichni si mysleli, že jsem jen namyšlený, vygumovaný sportovec, ale pravda je někde jinde. Ve skutečnosti miluji knihy, miluji se začíst do těch řádků vepsaných v tlustých či papírovích stránkách. Ale nikdo to o mě neví, ani nejsem nijak hloupí, škola mi jde, ale občas mám strach z reakcí kluků. Mám jen dva nejlepší kamarády a to Jimina a JungKooka. Jsou to skvělí kamarádi, vždy mě ve všem podporují, ale jednovelké tajemství jsem jim neřekl. A to to že jsem gay. Už od začátku školy, když jsem ho poprvé viděl mě zaujal, ale co jsem měl dělat pokud jsem si nechtěl zkazit reputaci. Teď to zní hrozně, ale mám z toho prostě strach. Nesuďte mě.
NamJoon
Jaký je to mím kamarády? Jaký je to být přijat ostatními a nebýt šikanovaný? Jediný útěk z tohoto je to že se můžu začíst do těch krásných, vysněných románů, co se málo kdy stanou skutečností. Jak krásné by to bylo. U nás na školě mě šikanují kvůli tomu že jsem gay a šprt. Nevím co jim na tom vadí není to nemoc nebo tak. Ale nějak to přežiju, už nezbývá dlouhá doba na této škole. Zachvíli nás čeká maturita. Jak já závidím sportovcům a předecším basketbalistům. Každý je přijímá, každý je obdivuje, dokonce i učitelé jim dělají úlevy. Můžu někdy být na této škole šťastný?
Sedím v zapadlé uličce školní knihovny a čtu si Půlnočí knihovnu od Matta Haiga, ta kniha je skvělá rád si jí čtu. (kniha je vážně zajímavá doporučuji) Pročítám si knihu se sluchátkama ve kterých mi hraje klidná hudba. Když v tom něco nebo spíše někdo zaujal mou pozornost. Byl to on, malí klučina s blond vlásky obklopený jeho dvěma kamarády. ,,Kluci pomozte mi musím tu knížku najít. Učitelka ji po mě chce.'' řekl a já začal poslouchat. ,,A co to je hyung? Bez názvu ji nenajdeme.'' řekl jeden z nich. ,,Půlnoční knihovna.'' řekl a já se zarazil. Tu knihu právě čtu, a v polici byla jediná. Pak jsem zahlédl jak se rozdělili. Zvedl jsem se ze svého místa a rozešel jsem se i s knihou k Yoongimu. ,,Hmm'' odkašlal jsem si. YoonGi se na mě otočil. ,,Potřebuješ něco?'' optal se mě. ,,Slyšel jsem že hledáš tuto knihu.'' řekl jsem a ukázal mu knihu v mé ruce. ,,Ano, ano hledal jsem ji.'' řekl a já se nad ním musel usmát. ,,Zrovna jsem ji začal číst ale pokud ji potřebuješ přečtu si ji po tobě.'' řekl jsem a usmál se na něj. ,,Hmm a co to udělat jinak.'' řekl a já se na něj nechápavě podíval. ,,Nebaví mě číst knihy úplně sám co kdyby jsme si šli číst spolu.'' řekl a já na něj vykulil oči. Vážně mi král školy vůdce basketbalistů nabízí že půjde se mnou číst? ,,Co tví přátelé?'' optal jsem se ho. ,,Ty to zvládnou.'' řekl. ,,Dobře.'' řekl jsem mu zpět a já si šel pro věci. Pak mě vedl do nějakého parku. Cestou však koupil ještě kafe.
YoonGi
Když v té knihovně ze mě přišel byl jsem překvapený, ale když mi došlo co po mě chce byl jsem nadšený. O to více když kývl na to že půjde se mnou číst. Hned jsem měl nápad jak na to. A tak jsem ho vedl do parku, cestou jsem ještě koupil kafe. Pak jsme si v parku sedli na zem a vzali knihu do ruky. ,,Budeš číst první nebo mám já.'' řekl a jsem a on se na mě podivně podíval, asi přemýšlel jak jsem to myslel. Tak jsem vzal knihu do ruky, otevřel jsem a začal jsem číst naprvní straně. Četl jsem, ta kniha mě tak zaujala že jsem četl a nevnímal okolí. Uvědomil jsem si to až v tu dobu když s NamJoon lehl do mého klína. Podíval jsem se na něj a usmál se. Byl tak roztomilí. Když se však stmívalo, musel jsem ho probrat. ,,NamJoone už je pozdě, můžeme pokračovat zase jindy.'' řekl jsem. Probral se a překvapeně se na mě podíval.
Nakonec jsem ho doprovodil domů a pak jsem sám odešel. Byl jsem tak šťastný, bylo mi s ním tak dobře. Jak jsem to mohl tak dlouho oddalovat. Je vážně skvělí a roztomilí. Ve škole jsem Kookovi a Jiminovi vše řekl, dívali se na mě jak na šílence, ale byli rádi že jsem zamilovaný. I když nechápali co se m na NamJoonovi líbí, ale to mě bylo jedno, Namjoon je prostě skvělí.
Po škole jsme šli s NamJoonem zase do parku číst. Tentokrát si vzal knihu do ruky on a četl. Jeho hlas byl tak příjemný. Dobře se poslouchal. Když se setmělo zase jsem ho doprovodil a pak se vydal domů.
Dnes byl trénink, jelikož nás zachvíli čeká poslední zápas. Jsem nervózní, ale trávení času s NamJoonem mě více uklidňuje. Pomalu jsme k němu cítil něco více, ale to už od prvního setkání. Dnes jsem ale NamJoonovi musel říct že je trénink, když jsem mu to řekl, on řekl že e přijde podívat. A vážně seděl na lavičce,musel jsem se nad tím usmát.
NamJoon
Dny s YoonGim plynuli rychleji. Četli jsme každý den když neměl trénink, a když byl trénink chodil jsem se na něj dívat. Hrál vážně dobře. Dokonce mě seznámil i s jeho kamarády Jiminem a JungKookem. Jsou to skvělí přátelé.
Dnes však byl den posledního zápasu. YoonGi z toho byl tak nervózní, ale já ho vždy uklidnil. Je skvělí zvládne to. Je úžasný hráč. Seděl jsem s Jiminem a JungKookem a pozoroval YoonGiho byl zpocený, ale i tak mu to moc slušelo. Jeho vlasy se lepili na čelo, ale byl tak roztomilí. Když si všiml mého pohledu vyplázl na mě jazyk. Musel jsem se nad tím zasmát.
Vyhráli, vážně to vyhráli. YoonGi se ke mě rozeběhl a objal mě. Pak si stoupla na tribunu a vykřikl. ,,Chci vám všem něco říct. Já a Kim NamJoon spolu chodíme. Ano slyšíte správně, jsem gay a jemi jednou váš názor, milujeme se.'' Kolem nás hodně lidí pištělo a řičelo a já se jen usmíval. Byl jsem šťastný.
