J-Hope
Nástup na novou školu, jak já to nenáviděl, ale to já se rozhodl že se vrátím za tátou. Máma chtěla cestovat, ale já ne. A tak jsem se rozhodl pro návrat do mého rodného města. Tím pádem sem musím nastoupit na střední. Je to umělecká naštěstí, takže se budu moci věnovat tomu co miluji a to je tanec a rap. Táta s tím souhlasí, máma by nesouhlasila, to vím jistě.
Doma jsem si vybalil. Bylo mi oznámeno že si mám vybrat kdy nastoupím, tak jsem řekl že hned další den. A tak to i bylo, po celodenním vybalování jsem zalehl do postele a hned usnul.
Do školy jsem jel autem, který mi dal táta. Když jsem dorazil na školní parkoviště a vylezl z auta všichni na mě zírali. Nechápal jsem proč, ale co se dalo dělat. Rozešel jsem se do školy a do ředitelny. Ředitel mi řekl co a jak a odvedl mě do třídy. Ve třídě jsem si sedl do volné lavice. Hned se ke mě seběhli tři kluci. Dva vypadali že tvoří pár. Ten druhý byl strašně ukecaný. Představili se mi jako Lee Minho, Han Jisung a Lee Felix. A vážně Jisung a Minho tvořili pár. Byli spolu roztomilí. Hodina začala, byla to historie, celkem nuda, ale přetrpěl jsem to.
Hodiny ve třídách utíkali hrozně pomalu. Tedy až na hudební výchovu, to jsme se rozdělil na rap a zpěv. Neměl jsem moc čas si prohlížet lidi, ale všiml jsem si jednoho kluka. Byl až děsivě bílí. Ale rap mu vážně šel to jsem musel uznat.
Poslední dvě hodiny byl tanec. Těšil jsem se na to, bude to zábava. Vešel jsem již převlečený do tělocvičny a čekal na ostatní. Když přišli všichni učitel zahájil hodinu. Jelikož jsem byl nový, musel jsem předvést co umím a mě to nedělalo problém. Pak učitel oznámil že budeme tancovat tanec ve dvojicích s nižším ročníkem, a nejlepší bude zahajovat ples. Nechtěl jsem nikdo nechtěl ale co se dalo dělat.
Do třídy vešli mladší. Nikoho jsem samozřejmě neznal, ale co. Zůstal jsem stát a čekal kdo na mě zbyde. Ucítil jsem na sobě spalující oči, otočil jsem se za nimi, a všiml jsem si bledého kluka s tetováními na ruce, a piercingem ve rtu. Byl sexy to jsem musel uznat. Vypadá to že budeme spolu v páru. Rozešel jsem se tedy k němu. ,,Tebe jsem tu neviděl, kdo jsi?'' řekl sametovým hlasem. ,,Jsem Hoseok a přistěhoval jsem se sem včera'' řekl jsem s úsměvem. ,,Aha'' řekl jen. ,,Ty mi své jméno neřekneš?'' optal jsem se ho. ,,Jo jistě jsem JungKook.'' řekl jen. Pak už jsme probírali jen choreografii a tady ty věci.
Rozešel jsem se ke svému autu, chtěl jsem nastoupit když jsem si všiml JungKooka jak stojí s dalšími kluky u třech aut, a zírají na mě. V tom jsem uslyšel skřípění a křik, když jsem se rozhlédl viděl jsem auto, které bylo skoro u mě. Neměl jsem kam uhnout, už jsem si myslel že je po mě, když se kolem mě obmotala potetovaná ruka, druhá ruka brzdila auto. Pak ale hned zmizel. Nic moc se mi nestalo, díky JungKookovi, ale táta tak vyšiloval že mě vzal do nemocnice. Doktor NamJoon mě prohlédl, a já mohl zase jít, když sem si všiml jak se JungKook na chodbě vybavuje s jedním z té party s kterou stál u aut. Když si mě všimli zmlkli. Nic jsem neříkal a prostě odešel.
S JungKookem jsme spolu už byli měsíc ve dvojici, všiml jsem si jeho síly, všiml jsem si jeho bledosti, všiml jsem si jeho chladu co vycházelo z jeho tělo. Ale on to neřešil. Začal jsem pátrat proč by to mohlo být. Proč je takový, a přišel jsem jen na jednu věc ve kterou jsem nikdy nevěřil a to upír. Nemůže být upír ti přeci neexistují. Snažil jsem se na to nemyslet, ale pokaždé co jsem ho viděl, pokaždé co byl se mnou jsem na to myslel. Nedalo se přestat. Bál jsem se toho snad? Právě že ne, fascinovala mě ta představa.
Dnes jsem se vydal do lesa, na procházku, neměl jsem co dělat tak proč ne. Vylezl jsem až na samí vrchol skal. Byl krásný výhled, když v tom se mi smekli nohy a já padal. Pak už si nic nepamatuji.
JungKook
Byl jsem doma. Pořád jsem přemýšlel nad Hoseokem, je to fajn kluk, ale chová se divně. Jako by něco tušil. Byl jsem zalezlí v pokoji, když jsem svým sluchem uslyšel výkřik. Rozeběhl jsem se na to místo. A to co jsem viděl mě vyděsilo. Na zemi ležel Hoseok. Zakrvácený Hoseok. Měl zlomenou nohu i ruku. Nejspíš musel spadnout ze skály. Nevnímal a tak jsem ho vzal do náruče a běžel s ním k nám. NamJoon byl naštěstí doma, ale říkal že ho budeme muset vzít do nemocnice. A tak jsme se tam hned vydali. Vypadá to s ním prý bledě, má vnitřní krvácení. Prý pokud ho chci zachránit musím ho kousnout. A já nelenil. Vážně jsem ho kousl. tento kluk mi přirost k srdci a to se známe měsíc. Co to se mnou sakra je.
Hoseok se uzdravoval díky, kousnutí. Když se probudil nic nechápal, ale JungKook mu vše vysvětlil. Myslel si že jen sní, ale to ne. A tak i přes protesty jeho táty zůstal s klukama. Učili ho co a jak, aby nezabíjel, a mohl žít normálně. A to se i vedlo.
