Jin
Tenkrát jsem si myslel že jsem k ničemu, že jsem zde jen jako loutka. Sebrali mi to co bylo mé, nemohl jsem nic dělat, jen přihlížet. Nikdo o mě, poddaní si mysleli že jsem mrtev, jelikož mě nepouštěli vůbec ven, byl jsem jako vězeň ve vlastním domově. Když můj strýc zabil mého otce, pře mýma a matčinýma očima sesypal jsem se, ale už nehodlám dál trpět.
Poslední člověk co zůstal s mou matkou, a vlastně s pravou královsko rodinou, na rozkaz mé matky, mi má dnes pomoci utéci. Převezou mě do Ameriky, i když angličtinu moc neovládám nějak to musím zvládnout, příčí se mi však nechat tu mou matku na pospas tomu zvéřeti.
Je čas, ještě s jedním bodygardem se dostaneme ven, kde však čeká pár vojáků, ale i tak se dostaneme k autu co nás odveze na letiště, ještě za bránou k nám nastoupí JungKook onen rodiný sluha a přítel. ,,Už bude dobře vaše výsosti.'' řekl a usmál se namě. Úsměv jsem mu opětoval a jen netrpělivě čekal až dorazíme na letiště. Tam se to samozřejmně neobešlo k probojování cesty, ale zvládli jsme to. Letadlo vzlétlo a mě se po chvíli v letadle zavřeli oči.
Po nějaké době jsem ucítil jak jsem někam přenášen, ale otevřít oči jsem nehodlal, byl jsem tak unaven.
Probudil jsem se a venku svítilo slunce, celkem mě i oslepilo. Zvedl jsem se z postele a hledal někoho koho bych se zeptal na to kde mám věci. Vešel jsem do velké místnosti kde jsem uviděl jak JungKook objímá onoho bodyguarda, odkašlal jsem si aby na mě zaměřili své pohledy. Oni se od sebe rychle odtáhli a lehce vyděšeně mě pozorovali. ,,Co co se děje vaše výsosti.'' optal se JK. ,,Kde mám oblečení?'' optal jsem se ho. ,,Je v šatně, dveře vedle koupelny u vás v pokoji.'' řekl jen ,,Sluší vám to spolu.'' řekl jsem s úsměvem a šel tam kam mě nasměroval.
Město bylo velké a přesto nádherné. Dozvěděl jsem se že budu chodit na brigádu do jedné kavárny, prý abych vypadal jako normální kluk. A vlastně mi to tak i vyhovovalo myslím že bych se nudil s nic neděláním. JungKook mě tam zavedl, prý bude naproti v jednom obchodě s Taem, tak se jmenuje onen bodyguard jak jsem zjistil, a dokonce ti dva spolu chodí. Jsou tak roztomilí.
,,Omlouvám se měl bych tu mím domluvenou brigádu.''řekl jsem u baru. ,,Jo hned zavolám šéfa.'' řekla barmanka a odešla někam do zadu. Po chvíli přišla a za ní kráčel mladý krásný muž. ,,Dobrý den jsem Kim SeokJin měl bych tu mít domluveou brigádu.'' řekl jsem a usmál se na něj. ,,Ano očekával jsem vás. Amando já ho zaučím ty běž zatím ke stolům.'' řekl jen a ona tak udělala. Začal mě zaučovat, upřímně divil jsem se ale dost mě chválil, prý mám talent.
Takhle jsem docházel každý den, s YoonGim jak jsem zjistil jsem si dobře sedl, cítil jsem k němu něco, a myslím že i on ke mě. Bylo to poprvé co jsem něco takového k někomu cítil. Ale cítil jsem se s ním tak krásně. Bylo to jiné, uvolňující, ale ne vždy se vše musí povést. Dnes jsem normálně přišel do kavárny. Převlékl jsem se a mohl jsem začít, vše probýhalo v pohodě, jenže YoonGi nepřicházel, věděl jsem že má přijít ale on nepřišel. Už byl čas zavíračky a on nikde, když se na stole objevil dopis. Nestihl jsem se ani podívat kdo ho zde nechal. Rychle jsem ho rozbalil a začal číst.
,,Chceš li vidět toho svího chudáka, vrať se zpět do Koreje a nic se mu nestane. Rozumíš jinak zabiju jeho i tvou matku. Tvůj strýc JT.''
Rychle jsem to ukázak Kookovi a Taemu, nechtěli mě pustit, ale mě to nezajímalo, a tak jsem zase na cestě domů. Hned mě chytli a začali někam táhnout, když jsem se rozkoukal, byl jsem v komnatách mé matky, a ona seděla ubrečená na křesle. Hned jsem jí objal.
Pak sem vtrhl můj strýc. ,,Tak poslouchej, oznámíš svou abdikaci je ti to jasné, jinak se tou tvému krasavci něco moc špatného stane.'' řekl a smál se jak psychopat. Nemohl jsem odporovat nechci aby se mu něco stalo. Ale jak jsem poznal JungKook a Tae se snažili přesvědčit ostatní, o tom jak špatně vládne můj strýc, jsem jim moc vděční.
Dnes je den kdy mám říci veřejně že abtikuji, Kook něco nachystal, ale nic mi nechtěl říci, prý že to jen dopadne dobře. Stál jsem před kamerama se svou matkou a čekal co se stane. Když v tom vojáci přitáhli YoonGiho, měl ucpanou pusu, vypadalo to že každ chvíli odpadne. Ne ne ne.
,,Tak dělej.'' křikl strýc, když v tom sem vtrhli ministři ,,Jste odsouzen JT za velezradu s smrt Ki NamJoona.'' řekl jeden z nich a vojáci ho odvlekli. Nic jsem neřešil a hned jsem se rozeběhl k YoonGimu. Omdlel mi v náručí.
Odnesli jsme ho do mého pokoje, zakryli jsme ho peřinami a nechali spát. Lehl jsem si k němu a nechával se ukolébat spánke, mohl jsem klidně spát, doktor mi totiž řekl že Gi bude v pořádku. Byl jsem tak rád, že to není nic vážněho.
Když jsem se probral YoonGi ještě spal, avšak po chvíli se probudil. ,,Jine.'' vyhrkl.,,Jsem to já Gi.'' ,,Kvůli tobě mě unesli, kde to vůbec jsem.'' vykřikl zmateně. ,,Jsi v Koreji na zámku mé rodiny a vše už je dobré.'' ,,Já jjá jsem v Koreji.'' vyhrkl. ,,Ano to jsi'' řekl jsem se smíchem a skočil mu kolem krku. ,,A měl by jsi se umít smrdíš.'' dodal jsem se smíchem.
Vše dopadlo dobře, korunovali mě králem, měl jsem svatbu s mým milovaným a vše bylo skvělé, země skvétala, láska kvetla a nikdo neválčil a už nikdy nebude.
