집, 우정, 가족

8 1 0
                                    

                Jimin
          Bylo skvělé co jsme s klukama vybudovali naší hudbou. Spojili jsme milióny lidí, tím že se stali našimi fanoušky. Ne vždy však byli všichni ty milí, ne vždy všichni milovali všechny. Nikdy bych nečekal že být slavný, ale urážený mě udělá tak smutným. S klukama jsme vytvořili domov, jak pro sebe tak pro ostatní, ale ne všichni si vážili nás všech, někteří ostatní uráželi a měli rádi jen některé. Bolelo vidět tolik hate komentářů u mého jména. Prý jsem tlustý? Nikdy jsem si nepřipada tlustý, ale ani hubený jsem nebyl. Snažil jsem se cvičit, mé břicho mělo six pack, držel jsem tolik diet, a přitom mi fanoušci pořád psali že jsem tlusté prase. 
Bylo těžké číst tolik nenávstných komentářů, spekulací o tom že nejsem psychicky v pořádku, a další takovéhle konspirace. Klukům jsem nic neříkal, nechtěl jsem je zatěžovat. Pořádně jsem nejedl abych hubl. Tančil jsem a zpíval, s klukama jsem si toužíval, ale jakmile jsem byl sám, nechával jsem průchod emocím. Nechtěl jsem aby kluci věděli že mě to tak drtí. Že bolí vidět nenávist od fanoušků. Potají jsem si překládali všechny anglické komentáře, jelikož Nam ty špatné vynechával. Chtěl jsem vědět co si myslí zahraniční ARMY. Bylo tam hodně komentářů jak pěkných tak ale i těch nenávistných. Vážně si někdo myslí že jsem alkoholik? A kdybych byl tak co jim je do toho. Nedělám snad pro BTS a ARMY vše. Řekněte mi kdy jsme pořádněměli časjen pro sebe. Pracujeme pro ARMY pořád a oni si myslí něco takového?
                  Dnes měl být fanmeeting. Nechtěl jsem tam, ne že bych naše fanoušky neviděl rád, ale bál jsem se. Vždy jsem se bál že se něco pokazí. Ale kluci tam přeci budou taky. Nebudu tam sám. A tak jsem jen čekal kdy zavelí. To se stalo po chvíli a mi vyjeli. Na místě se nás ujali maskérky, a chystali nás. Pak už jsme šli do sál a čekali až je začnou pouštět. ARMY bylo hodně, něteré mě přešli, některé chtěli podpis i ode mě. Bylo to fajn i když to občas zabolelo. No a pak se stalo to co se stalo. Přišla ke mě nějaká fanynka s kelímkem v ruce přiblížila se a já pak jen cítil jak mi hoří hrudník a triko se na mě lepí. Najednou se hlasy měnili v písání a já nebyl schopen vnímat. Bylo to omylem nebo schválně? To bylo jedno, ale já pak už nevnímal nic. Co se stalo jen na mě vylila horký nápoj a já pak jsem převezen do nemocnice. 
                 Kluci
              Bylo to jako spomalený pohyb, když jsme viděli jak na Jimina byla chrstnuta nejspíš dosti vařící káva. Jimin pak jako by nevnímal, a omdlel, sálem se ještě ozvalo ,,Že by se nakonec přeci jen chlastal.'' ,,Jo určitě za to může že chlastá.'' a další nechutné komentáře. Pracovníci to zde uzavřeli a mi jeli za Jiminem do nemocnice. Na recepci nás nasměrovali k jeho pokoji ze kterého akorátpak vycházel lékař. ,,Jak je na tom Jimin pane doktore.'' optal se hned NamJoon jako lídr skupiny. ,,Je podviživený a měl málo energie, popáleniny nejsou tak hrozné takže to je v pořádku. Musel se pslední doboui hodně stresovat, nejspíš proto omdlel.'' řekl doktor a všichni jsme se na sebe podívali. Jimin a podvyživený? Proč nejedl, že by kvůli těm komentářům? Achh Jimine co jsi to provedl.,,Měli jsme si toho vícevšímat kluci.'' řekl NamJoon. ,,Máš pravdu nechali jsme ho trápit se samotného.'' pronesl sklesle YoonGi. ,,Málo kdy to dával na sobě znát, byl silný a vždy se usmíval. Tak proč?'' řekl plačtivě JungKook. Všichni jsme se objali, a pak šli za Jiminem. Ještě spal. V pět končili návštěvy a tak jsme museli domů.
              Všichni jsme pak šli do jeho pokoje, porozhlédnout se zda nenajdeme něco co nám dá nápovědu proč se to stalo, když v tom Tae vykřikl,,Našel jsem jeho deník.'' Hned jsme ho otevřeli a začali číst. ,,Proč mě ARMY tak nenávidí, nejím, hubnu, cvičím copak to není dost? Nezasloužím si taky uznání? Nepiji tolik tak proč to pořád říkají. Proč jen já. Kluci mi dali rodinu pocit domova, a přitom o tomto neví. Nechci je tím zatěžovat, mají svých problémů dost.''
Podobné zápisi se tam objevili vícekrát. Bylo nám totak líto. Od teď budeme ta nejlepší rodina. Nenecháme ho samotného prát se s tímto. A tak jsme i udělali, navštěpovavali jsme ho v nemocnici. A když se vrátil domů byli jsme pořád spolu. Komentáře jsme nečetli nikdo. Jen na soukromých ale když pak bylo něco špatně nebo jsme se necítili nejlépe trávili jsme čas všichni spolu. Jako jedna velká rodina. Dali jsme si domov ten bude jen šťastný.

Lidi si málo kdy uvědomí že i jen slova můžou ublížit. Než něco řeknete zvažte to, aby jste neublížili pokud je to možné.

OneShoot 2Where stories live. Discover now