Jimin
Byl jsem sám, nikdo se semnou nebavil, všichni mě jen ignorovali. Nebyl jsem někdo kdo by jim ublížil, ale to oni nemohli vědět. Byl jsem upír proto se tak moc báli, ale nevěděli že já bych jim nedokázal ublížit. I když vím že mě zabíjí nepít lidskou krev, nepiji ji. Nechci ubližovat těm nevinným lidem. Nikdo to však neviděl. A proto jsem si našel koníček, u kterého nikdo neví že jsem to já, protože mám vždy masku.
Začal jsem tančit v baletu, nikdo však neví kdo jsem, a ani to nezjistí. Maska mě chrání, před tím abych ztratil i tohle. Tanec je jediný co mě naplňuje, a já se ho nevzdám. I když vím že mi ubývají síly, nevzdávám to.
Dnes je vystoupení na kterém jsme tolik dřeli. Mám tam i sólo, hrozně se těším. Když už byl plný sál a všichni byli připraveni mohlo se začít. Můj tanec je na konci, jinak tam tancuji s ostatními. Pomalu se blíží konec a já už se moc těším že se předvedu. Je skvělé vědět že v tomhle mě milují, i když neví kdo skutečně jsem.
(jen si představte že má zakrytou tvář prosím)
Můj čas přišel a já do toho dal vše. Mé pocity zklamání z odsouzení ostatních, mou radost a vášeň z tance. A bylo to úžasné, když jsem dotančil uslyšel jsem hlasitý potlesk. Uklonil jsem se a odběhl do zákulisí. Pak už jen děkovačka a všichni šli domů.
Převlékl jsem se a vyšel z budovy, kde jsem si již sundal masku. Šel jsem postranní uličkou, když v tom jsem uslyšel vzlyky a bolestné stény. Rozeběhl jsem se tam svou rychlostí a to co jsem viděl mě vyděsilo. Čtyři chlapy znásilňovaly vysokého chlapce který jen plakal. Rozeběhl jsem se tam a všechny je zpacifikoval aniž by si toho někdo všiml. ,,Jsi v pořádku?'' pronesl jsem šeptem k onom chlapci. Ten se na mě jen uslzeně podíval. Když s uvědomil kdo jsem, snažil se odsunout, ale spíše si ublížil. ,,Neboj se mě, neublížím ti, chci ti pomoci.'' řekl jsem mu s jemným úsměvem. On se jen zastavil a zíral na mě. Ve skutečnosti byl vážně hezký. ,,Jsem Jimin a ty?'' optal jsem se ho. ,,Jin'' pronesl tiše. ,,Těší mě Jine, jsi v pořádku, mám ti nějak pomoci.'' řekl jsem. ,,ne to je dobrý.'' řekl a snažil se zvednout, ale jeho nohy ho neunesli a kdybych ho nepodepřel spadl by na zem. ,,Vážně ti neublížím.'' řekl jsem znovu při jeho podpírání. To už ale vytuhl.
Vyhoupl jsem si ho o náruče, a kráčel jsem s ním ke mě domů. Položil jsem ho na postel a ošetřil mu rány. Zabalil ho do peřin a nechal ho spát. Sám jsem si lehl na gauč, a i přes vůni jeho krve jsem usnul.
Probudil mě hluk, a tak jsem se hned vyhoupl na nohy a rozešel se do pokoje kde jsem uložil Jina. Ležel schoulený v posteli, tiskl se do klubíčka a brečel. Přisedl jsem si k němu a začal ho hladit po vlasech. On se k mé ruce více natiskl a usmál se. Byl tak roztomilí.
Po hodině se Jin probudil, vyděšeně na mě koukal, ale nic neříkal. ,,Vážně ti nich nechci udělat nemusíš se tak bát.'' pronesu v klidu, ale je mi to líto že se tak moc bojí. ,,Neživým se lidskou krví, i když mě to zabíjí.'' řeknu mu nakonec pravdu a on se na mě jen překvapeně podívá. Po tom co jsem si byl jistý že je v pořádku odešel. Nechtěl jsem ho tu držet, a tak jsem ho pustil.
Po měsíci
Dnes bylo další vystoupení. Jina jsem od té doby neviděl, bylo mi to celkem líto, ale co se dalo dělat. V divadle jsme byli všichni, když tam přišel někdo kdo tam nikdy nebyl. A já ho hned poznal. ,,Tak lidi představuji vám našeho nového manažera. Pana Kim SeokJina.'' řekl náš choreograf. Byl jsem rád že mám masku, protože by jinak všichni viděli překvapený obličej. Co tu dělá sakra. Byl jsem z toho nervózní, ale nic jsem s tím nemohl dělat. Večer se tu sešlo mnoho lidí. A vystoupení mohlo začít. Zase jsem ze sebe mohl dostat vše pomocí tance.
Po konci jsem už chtěl odejít, když v tom jsem narazil na SeokJina. ,,Co tu děláš Jimine?'' optal se mě a já nechápal jak mě mohl poznat když jsem měl masku. Nic jsem neříkal a jen jsem utekl. Od té doby už jsem se do tohohle města nevrátil. Bůh ví co by Jin udělal kdybych nadále pokračoval v tanci. Našel jsem si život kde mě nikdo neznal a po 5 letech jsem umřel, kvůli tomu že jsem nepil lidskou krev.
