감정이 없는 괴물

11 2 0
                                    

                      Jin
               Byl jsem sám, a už i to lezlo krkem, ale mí rodiče mě nechtěli nikam pouštět, prý ještě není čas. Ale kdy bude čas na to aby mě konečně pustili ven. Už mi bude za pár dnů 20, a ještě jsem nikdy venku nebyl. Jak já to nenáviděl. Ale utéci jsem si nedovolil. Jediný kontakt byl s mými rodiči a služebnictvem, ale to byli samí nepříjemný ženský. Ale co se dalo dělat. 
               Jinovi rodiče
           Hah visí nám na krku a je k ničemu, kdyby to nebylo domluvené už by jsme se ho zbavili. Je k ničemu, ale co se dá dělat, dostaneme za něj od královské rodiny zaplaceno, a zbavíme se ho. Až mu bude 20 prostě vypadne. Jen ho živit. 
             Jin
           Je tu den mích 20 narozenin. Něco ale bylo jinak, když jsem šel do jídelny všiml jsem si že na chodbě jsou nějaké kufry. Rodiče seděli u stolu a když si mě všiml jen na sebe divně kývli. Co se to tu děje. ,,Dnes je ti 20 to znamená že tě odsud odvezou, konečně se tě zbavíme.'' řekl otec. A já na něj vykulil oči. O čem to mluví. Nic jsem neříkal a sedl jsem si ke stolu, začal jsem jíst. ,,Kufry máš zbalené, tak ž jen počkáme za chvíli by měli být tady.'' řekla naopak matka. Kam mě odvezou? O čem to sakra mluví? Nic jsem nechápal, ale neodvážil jsem se na nic ptát. 
Domem se rozezněl zvonek. ,,Ahh konečně jsou tady, a vezmou ho pryč.'' řekl otec a šel ke dveřím. ,,Jste tady, tohle jsou jeho věci on je v obýváku'' řekl otec, já však neslyšel všechno. ,,Jdeme.'' řekl příjemným hlasem pro mě neznámí muž. Po chvíli onen muž vstoupil do obýváků. ,,Kam jedeme?'' optal jsem se lehce nechápavě. ,,Do paláce.'' řekl a dál se mračil. ,,Do paláce?'' optal jsem se překvapeně. Nic neřekl a otevřel mi zadní dveře dlouhé limuzíny. ,,Sedni si'' řekl a já tak tedy udělal, nasedl jsem do toho auta a dál nic nechápal. On si pak sedl ke mě. ,,Řeknu to narovinu. Tohle jsem nikdy nechtěl, nechápu proč to tak domluvili, ale máme se vzít. Nechci tě, nelíbíš se mi a nikdy tě milovat nebudu.'' řekl a dál se mračil skoro to až vrčel. Jen jsem na něj překvapeně civěl. ,,O čem to mluvíš? Já si tě mám brát?'' ,,Nehraj si na nechápavého, nemám na to náladu, ano máme si tě brát.'' řekl. Nic jsem nechápal, odvrátil jsem od něj hlavu a nevnímal ho. 
 A vážně o pár dní byla svatba a já byl v rásném bílém obleku. Nikdo mi pořádně nic neřekl, nikdo mě s ničím neseznámil, a on byl nepříjemný jak osina v zadku. Proto mě drželi doma?  
                YoonGi
           Nesnáším to, nechápu proč bych si ho měl brát. Neprojevuji city, jsou zbytečné a jen nás oslabují. A teď mám najednou k někomu neznámému cítit lásku? Ne i když jsem dědic trůnu nikdy. Udělám mu dítě, a to je všechno. Nehodlám s ním nic mít. 
Musel jsem ho jet vyzvednout, jak kdyby jsme neměli služebnictva dost. Zaklepal jsem na dveře, a za dveřmi uviděl celkem slizského muže. ,,Jste tady, tohle jsou jeho věci on je v obýváku. A ty prachy?'' řekl onen muž. Dal jsem mu kufřík a rozešel se do obýváku. Na křesle seděl pohledný hnědovalsý kluk, který vypadal zmateně. Nic jsem si toho nedělal a pronesu. ,Jdeme.''
 ,,Kam jedeme?'' optal se mě.  ,,Do paláce.'' řekl jsem mu a  dál se mračil. ,,Do paláce?'' optal se hloupě. Nic jsem neřekl a otevřel mu zadní dveře dlouhé limuzíny. ,,Sedni si'' řekl jsem mu  a on tak tedy udělal, vypadal nechápavě. Pak jsem si sedl k němu do limuzíny. ,,Řeknu to narovinu. Tohle jsem nikdy nechtěl, nechápu proč to tak domluvili, ale máme se vzít. Nechci tě, nelíbíš se mi a nikdy tě milovat nebudu.'' řeknu a  mračím se skoro až vrčím. Jen na mě překvapeně civěl. ,,O čem to mluvíš? Já si tě mám brát?'' ,,Nehraj si na nechápavého, nemám na to náladu, ano máme si tě brát.'' řekl jsem mu nazpět. 
Za pár dní se konala svatba, i když mu to slušelo nic jsem neřekl. Odříkal jsem slib, a pak už jen usedl k jídlu. Jin jak jsem zjistil že se jmenuj se na všechny usmíval. Jak se může smát, bral si neznámého muže. Pane bože lidi pro peníze udělají cokoliv. Pomyslel jsem si a pokroutil hlavou. 
Naše noc prostě jsem to vytrpěl stejně tak on a pak jsem odešel do jiného pokoje.
             Jin
           Vyspal se se mnou a odešel. Sakra co má za problém co jsem mu kdy udělal. Schoulil jsem se do klubíčka a snažil jsem se usnout. Cítil jsem se znaužitý. Pár slz mi steklo z očí a pak jsem usnul. YoonGi se mnou skoro vůbec nemluvil, nejčastěji jen před jeho rodiče. Pak když se mnou byl v pokoji, jelikož mu musím dát dědice. Ano je divný že mu muž dá dědice ale je to tak. 
          Po 3 měsících jsem vážně otěhotněl. YoonGi jakmile se to dozvěděl už za mnou nechodil. prostě mě ignoroval. Cítil jsem se mizrně ale nemohl jsem nic dělat. Dnes jsem se ale rozhodl za ním zajít. Zaklepal jsem na jeho dveře. ,,Počkej, musím otevřít.'' uslyšel jsem jeho hlas a nějaký cizí smích. Otevřel dveře jen v županu. Jakmile mě uviděl jen se divně usmál? Nevím jak to poznat. Pak se ve dveřích ukázal i ten jehož to byl smích. Byl taky nejspíš nahý. Jen jsem na něj překvapeně vykulil oči. ,,Ahh omlouvám se, tohle asi nebylo pro mé oči.'' řekl jsem lehce naštvaně, pak jsem odešel. Co jsem si myslel? Vždyť nemá city, nemohl by mě milovat, ale že by mě podvedl, když jsem s ním těhotný? Po tvářích mi tekly slzy. No to je jedno. Nic s tím nenadělám. 
Na čas oběda jsem se vydal do jídelny. Byli v ní YoonGiho rodič. Poklonil jsem se a usadil se ke stolu. Čekali jsme na YoonGiho. Po chvíli se rozrazili dveře byl v nich YoonGi a onen muž.  ,,Děláš si ze mě srandu YoonGi. Máš manžela který čeká tvé dítě, a ty se taháš s nějakou kurvou. Zklamal si mě synu, nemusíš ho milovat, ale podvádět.'' rozkřikl se král. ,,No a co tak jste mi ho neměli domlouvat. Jsem mladý nemůžeš čekat že budu spát s někým kdo tu je jen pro to že mi má porodit následníka.'' řekl a zasmál se. Jsem tu jen pro to? Pomyslel jsem si. ,,Omlouvám se je mi nevolno už půjdu.'' řekl jsem, zvedl jsem se od stolu a vydal se do své komnaty. ,,Tohle si posral Mine YoonGi.'' slyšel jsem ještě řev krále. 
              Byl jsem v 5 měsíci těhotenství. YoonGi byl nadále s tím mužem, i když jeho rodiče s tím nesouhlasili. Nic jsem s tím nedělal, co bych taky mohl. Dnes byla nějaká oslava, nechtěl jsem tam ale musel jsem. A tak tu stojím a snažím se usmívat. YoonGi tu má i toho jeho, někteří mě litují, někteří se mi za to smějí, ale já se jen usmíval. 
Musel jsem jít na vzduch a tak jsem šel na schody co tu jsou. ,,Ale , ale naše rodička.'' řekl onen posměšný hlas. Jen jsem se na něj podíval. Nic jsem neříkal. ,,Copak mluvit neumíš?'' zasmál se. Nic jsem neřekl. ,,Hah taková nicka, jen pro dítě.'' řekl a strčil do mě. Já cítil už jen tvrdé schody na mém těle. Dopadl jsem na zem a pak ztrácel vědomí. 
             NamJoon
         Právě jsem vyšel na schody je tu tolik lidí. Když jsem si všiml něčeho co leželo pod nimi. Rozešel jsem se tam a to co jsem viděl mě vyděsilo. Byl tu manžel prince YoonGiho všude kolem něj byla krev. I on vypadal domláceně. ,,Pomoc, pomocte mi někdo.'' vykřikl jsem. Když někdo kě mě doběhl byl vyděšený stejně jako já. ,,Co se stalo, vemte ho do lékařského křídla.'' řekl někdo. ,,Nevím našel jsem ho tu ležet pod schody.'' řekl jsem. Princ YoonGi vypadal vyděšeně. Pak se rozeběh do onoho křídla. 
            YoonGi 
            Když jsem viděl kolik je tam krve, a když jsem zjistil že to byl Jin rozeběhl jsem se do lékařského křídla. ,,Co je s ním doktore?'' optal jsem se vyděšeně. ,,Je dost pomlácený, ale nejhorší je to že přišel o dítě. Ten pád to hodně pokazil.'' řekl lékař a já se na něj vyděšeně podíval. Ne ne ne. Pomyslel jsem si. Uvědomil jsem si že jsem se choval jako kretén. Musím s ním být. ,,Bude ale moc znovu otěhotnět?'' optal jsem se ho. ,,To nevím, je to minimální šance.'' řekl lékař. Sakra. 
Seděl jsm u něj každý den, čekal jsem se až se probudí. Nechci ho nechat samotného. Když jsem zjistil kdo za to nejspíš může, bude popraven. Ale Jin je důležitý už jsem si to uvědomil. 
Když se probudil vše jsem mu vysvětlil, omluvil jsem se mu. Byl zničný z toho že přišel o dítě, ale bude to v pořádku, je na to ještě čas. Nechci na něj spěchat musí ze z toho nejdřívě zpamatovat.
Jak to bude dál? To nikdo neví, ale teď už jsme spolu šťastný. Mrzí mě že mi to trvalo tak dlouho. 

OneShoot 2Where stories live. Discover now