Se zblázním

377 6 4
                                    

                  BaekHyun
                 Když jsem byl ještě dítě, mohlo mi být tehdy 5 let můj táta domů přivedl svého obchodního partnera. Měl syna tak ho vzal sebou prý aby se doma nenudil. Hned jsme si spolu padli do oka a  začali si spolu hrát.  Vídali jsme se denně jelikož jsme si vyprosili stejné školky, a vlastně takhle jsme rostli. Kam šel jeden tam šel i druhý. Střední jsme si vybrali stejnou i když každý jiný obor. Já měl psychologii a on Managment. Ale i tak jsme se vídali. 
                Pak jednou ke mně přišel pod strom že si potřebuje promluvit. A tak začal: ,,Musím odjet, ale slibuji že nikdy nezapomenu a že až se vrátím si tě vezmu Baeku.'',,Proč musíš odjet Xiumine?'' on nic neřekl a jen mě objal. Pak jsem kolem krku ucítil něco studeného. 
                      Utekl rok od toho co odjel, asi měsíc se mi ozýval, ale pak jako by mě odstřihl ze života, už se neozval. A já samým naštáním, zklamáním a bůh ví čím zahodil i ten přívěsek, stejně už pro něj nic neznamenám a tak ten řetízek nic neznamená pro mě. Nechápal jsem co se děje, dával jsem si za vinu, že nejsem dost dobrý. Po dalším měsíci mi umřel otec, a jeho firma neprosperovala od té doby co ji přebrali do rukou. Takže ze dne na den zbankrotovala. Mamka se z toho zhroutila, a snažila se na vše zapomenout. A já musel začít živit rodinu sám, jelikož strýc nám nasekal i nějaké dluhy. Jako psycholog se hledalo blbě, ale nakonec jsem práci našel. 
Bylo to v jednom sportovním letovisku. Mám dělat psychologa sportovcům. Sice na to jsem se úplně nezaměřoval, ale je to má práce takže jsem na to se souhlasem kývl. A tak jsem vyrazil do onoho letoviska. Název mi neřekli jen adresu. A hned co jsem před letovisko přijel jsem pochopil proč. Jelikož tam na mně čekala Xiuminova sestra. Ta byla jediná co mi se vším pomohla. Jinak bych se asi zhroutil. 
Hned mi vysvětlila co a jak a kde co je. Ukázala mi i můj pokoj a já se mohl zabydlet. Bylo to zde pohodlný. Když jsem si vybavil rozhodl jsem se si to tu jít projít. A tak jsem i tak udělal. Vyšel jsem na hlavní chodbu a tou jsem se dal směr bazén a vysuté terasy. Výhled od sud byl nádherný, a tak jsem si sedl na jedno z lehátek a jen se kochal. 
    ,,Co tu děláš tady nemáš co dělat pokud nejsi zaměstnanec či návštěvník.'' vyjel cizí hlas, a tak jsem se za ním otočil. ,,Mluvíte na mně'' optal jsem se pro jistotu. ,,A na koho jiného?'' ahh jasně byli jsme tu jen mi dva. ,,Ou pracuji tu jsem zde sportovní psycholog'' řekl jsem mu. On se na mně jen vykuleně podíval. ,,Ah tak to se omlouvám'' já se jen usmál a odešel. 
                    Druhý den mě Ambriel odvedla k dráze aby mi představila kluky se kterými mám pracovat. Když jsem tam mezi nimi viděl i jeho musel jsem se nad tím usmát. Pak jsme k nim přišli a Ambriel začala mluvit. ,,Kluci představuji vám vašeho psychologa tohle je BaekHyun'' jakmile to dořekla jsem jim jen zamával. Oni se hned začali představovat ale v hlavě mi nejvíce uvízlo jediné jméno a to Chanyeol. Byl vážně krásný. 
                  Po měsíci
                Utekl měsíc a já si s kluky náramně rozuměl tedy nejvíce s Chanym. Ale pstt to nikdo vědět nemusí. Jenže to se mělo asi pokazit jelikož se jednoho dne ukázal on a vše zničil. 
Ano správně ukázal se tu Xiumin. A jakmile mě viděl začal mě ignorovat. Já to tak však nenechal. Ale on se mi i tak vyhýbal. A já si uvědomil proč se trápit jím, když můžu mít někoho kdo se o mě vážně zajímá. A tak jsem i tak dělal. 
                 Ignoroval jsem Xiumia a chodil ven s Chanym. A čím častěji nás Xiumin viděl tím víc vypadal naštvaně, ale mě to dělalo nehoráznou radost. Už jsem na Xiumina zapomněl ale on se do toho musel zase přisrat. Tentokrát přišel on sám. ,,Co si myslíš že děláš Baekhyune, nech Chanyho na pokoji akorát ho rozptyluješ, a mi ho potřebujeme. '' vykřikl mi do obličeje a strčil do mně až jsem se zapotácel. Někdo mě však podepřel. ,,Nech ho na pokoji Xiumine, o mě přijdeš jedině tak když mu tohle nepřestaneš dělat.'' vykřikl mu Chany do obličeje a já ho jen objal. 
              Pak mě odvedl do mé ordinace a začal si se mnou povídat. Bylo to úžasné, pak mě dokonce pozval i na večeři. ,,Vím že se neznáme dlouho Baeku ale cítím k tobě něco co ještě k nikomu a chci se tě zeptat zda budeš můj přítel.'' jakmile to dořekl jsem po něm skočil a políbil ho. 

I přes to co se mi jednou stalo, tohle bylo jiné, tohle byla vážně skutečná láska. 

Začal jsem nové povídky. Zítra a v neděli by měli ještě dvě vyjít, pak si dám týden pauzu jelikož to jsou ty testy. Takže se budu o to víc učit. Moc děkuji všem. 

OneShoot 2Where stories live. Discover now