Bar je tmavý a hudba není tak nahlas, jak jsem očekávala. Perrie mě vede k rohu místnosti, kde není moc lidí, jen barman a nějaký pár.
"Nebyli jsme spolu už věky!" Řekla. "Proč si nepřišla ani s Harrym?" Objednala jsem si u barmana před odpovědí.
"Jsme se tak nějak rozešli." Její pusa se otevřela.
"Co?" Nadechla jsem se. Nechci jí říct o smlouvě, chci jen plakat a její radu, nebo něco podobného.
"Posrala jsem to a on mi řekl, abych odešla." Její oči se rozšířili a skoro jí vypadli.
"Co se přesně stalo?"
"No." Mám jí to fakt říct? Napila jsem se drinku, který jsem měla před sebou. Je ovocný a jen málo alkoholový.
"Kdo to byl ten chlap, co tě sem přivezl?" Ptá se. Skoro jsem se začala smát, určitě si myslí, že jsem ho podváděla. Upřímně řečeno, teď si přeju aby to bylo jednoduché.
"Jen kamarád." Nadzvihla obočí. "Nic víc, přísahám."
"Tak co se stalo?"
Vzdychla jsem. Chodila jsem sním za peníze, myslela jsem si, že s tím můžu přestat, fakt, ale potom, přepvapení, překvapení, nedalo se. Jsem placená ani teď, i když vlastně nic nedělám.
"Řekl ti Zayn někdy o smlouvě?"
"No?" Vypadá zmateně a bojí se.
"Dobře." Sakra.
Všechno ji řeknu. Ode dne, když jsme podepsala tu prokletou smlouvu, až do teď. Není šokovaná, jak jsem čekala, ale pořád je v šoku. Naštěstí, že není naštvaná nebo naštvaná na mě. Ona je vlastně naštvaná na Harryho.
"A on řekl, aby si odešla?" Potvrzuje si informace.
"Jo." Cítím, jak začínám plakat. Vyhodil mě z jednoho místa, které jsem fakt nazývala domovem, jednoduše jsem musela odejít. A ani si o tom nechtěl promluvit. Nedovolil, abych mu to vysvětlila.
"Nechci aby bylo po všem Perrie."
"Už si mu volala?" Přikývla jsem. Chci mu zavolat znovu, ale mám pocit, že by mi to nezdvihl. Možná je zaneprázdněný. "A nezdvihl ti to?"
"Ne." Dala jsem si doušek modrého pití a objednala jsem si další a bavím se s Perrie o mých hrozných chybách. "Co mám dělat?"
"Já nevím. To je .. možná, jen potřebuje čas na přemýšlení."
"Asi." Nemůže si stím pohnout?
"Kde budeš bydlet?" Ptá se.
"Nemám ponětí." Nemám kde bydlet, mám se vrátit zpátky do USA?
"Můžu dneska přespat u vás?" Nechci zůstat v hotelu, v žádném případě. Bylo by tam hodně novinářů a lidí, budu se jich bát.
"Samozdřejmě!" Doufám, že jsem nepokazila nějaké její plány se Zaynem.
"Děkuju."
"Potřebuješ vypnout." Řekl. Jak to mám sakra udělat? Harry je teďkom pro mě všechno.
"On přijde. Zayn říká, že pořád o tobě mluví." Doufám, že je to pravda.
"Co když už nepřijde vůbec?" Ta myšlenka mě děsí. Neumím si představit, co by sem dělala, nechci žít bez něj. "Co když...?"
"Přijde." Ale co když ne?
"Přestaň na to myslet!" No jasně.
Perrie si kontroluje svoje smsky, párkrát se usmála a dala mobil zpátky do kabelky. Asi ji psal Zayn. Jsou spolu tak roztomilí, pohádali se někdy?
Pamatuju si, když Zayn spal na Harryho gauči, mám dobrý argument, aby jsem u nich mohla přespat, pomohla jsem se mu přes to dostat. Snad se Harry a já z toho vymotáme. Pochybuju, že tak jejich hádka byla hrozná jako ta naše, před pár hodinami. Nevěří mi, že ho miluju.
"Co děláš na Vánoce?" Ptá se mě Perrie.
"Myslím, že nic." Odpověděla jsem. Proč se všichni zajímají o moje plány?
"Ty?"
"Půjdeme k mojí mámě, jako každý rok." Myslela ji a Zayna a celou jeho rodinu. "Co se děje?"
"Ehm? Nic. To je skvělé." Viděla můj skleslý úsměv a nebo něco podobného? Kurva.
"Promiň, Harry a já jsme měli Vánoce trávit spolu."
"Oh." Neví, co na to říct, asi jsem byla nepříjemná. "To je Niall?"
Otočila jsem hlavu a uviděla blobďáčka, smál se při vyzvedávání jídla a nějakého pití. Nemyslím si, že tento bar dává lidem dom jídlo, ale potom zase, je to Niall Horan.
"Niall!" Mává mu Perrie, Usmál se a jde k nám blíž až mě uvididěl, jeho úsměv spadl.
"Ahoj." Řekl nám, ale na mě se nepodíval. Ví, co se stalo?
"No? Posaď se a dej si snáma drink."
"No, vlastně bych už měl jít."
"Ale no tak!" Já bych radši zmizla, nechci znovu brečet a nechci aby toho byli svědkami ani lidé.
"Ty jsi Niall Horan?" Zakřičela holka za ním. Díkybohu. Poprosila o fotku a on přijal. Odložil se velkou igelitovou tašku dobrot, která si plánoval vzít domů. Podívala jsem se, co má vevnitř, krabičku předkrmů, flašku drahé skotské a několik piv, no dobře hodně piva. Plánuje nějakou párty? Buď to a nebo má v plánu se pořádně opít.
"Bylo hezké tě znovu vidět!" Mluví k Perrie, ještě pořád se na mě ani jednou nepodíval.
"Kam tak pospícháš?" Směje se Perrie. Niall si upravuje vlasy.
"Nezáleží na tom, kam jdu."
"Oh, jdeš za holkou?" A rukou pohladila jeho tvář. "Je to holka z párty? S červenými..."
"No, vlastně jdu za Harrym." Do prdele. Nadechla jsem se. To Harry si přál to pití? Perrie se rozšířily oči a nervózně se na mě podívala.
"Uvidíme se později." Ona jen přikývla. Nesnesu nato ani pomyslet. Je Harry zlomený jako jsem já? Co bude dělat, když se opije?
Co když půjdou do nějakého klubu?
Posunul by se Harry tak rychle dál?
"Můžeme jít?" Zeptám se po deseti minutách poslouchání o jejich pokusech změnit téma. "Cítím se špatně."
Mám pocit, že budu zvracet, ale pořád jsem pila, než jsme zaplatili a odešli. Perrie sotva něco pila, všechno co měla před sebou jsem jí vypila já, ale aspoň vím, že se domů dostaneme v pořádku.
Písnička Primadonna od Marina and the Diamonds ( na straně ) mi hraje v IPodu. Perrie ho připojila k autu, ale namísto abych zpívala, věnuju pozornost textu. Harry si zřejmě myslí, že všechno co chci jsou materiály a že jsem si ho obmotala okolo prstu.
Nechci na to už myslet, vytočila jsme Harryho číslo a modlila jse se, aby mi to vzal. Několikrát to zazvonilo a Perrie mi pořád říká věci, ale já pořád volám. Hlasová schránka.
Snažím se znovu a znovu.
"Haló?" Konečně se ozval hlas na druhé straně linky.